Některé společnosti vyplatily svým zaměstnancům nějaký ten bonus, který sice přilepší, ale v žádném případě nemůže nahradit výpadek hlubší. Jenže i když spořivost či – lépe řečeno – obezřetnost v utrácení dostala zelenou, neznamená to, že by Kanaďané přestali myslet na své bližní, na ty, kteří nemají co utratit. Spolu s peněženkami se v době vánoční otevírají i lidská srdce.
Některé dobročinnosti jsou organizovány ve velkém, jiné mají publicitu menší, a jsou dokonce i takové, které se na stránky tisku nedostanou vůbec. Mnozí dají přednost soukromému rozhodování a vlastním pocitům, a tak třeba už při nákupu odloží do připravených kontejnerů něco z toho, co obsahoval jejich nákupní vozík. Kontejnery, které se tak postupně naplňují potravinovým zbožím, jsou určeny do tzv. food bank, jejímiž hosty na Vánoce a Nový rok jsou nejčastěji bezdomovci, dále lidé s nižším ročním příjmem (ovšem to už je nové téma, k němuž se vrátíme později) a – mohu-li to tak vyjádřit - životní ztracenci.
Lidé, z nichž mnozí sice mají možnost pracovat, zaplatit si lepší bydlení a zvýšit si životní strandard, ale dávají přednost potulkám po ulicích a žebrání. Dokonce tvrdošíjně odmítají nocleh v šeltrech a jakoukoliv další pomoc, o kterou se každé město vytrvale pokouší.
Dobročinnost berou Kanaďané už jako samozřejmost, která zejména k velkým svátkům, jako jsou Velikonoce, Díkuvzdání a Vánoce dokonce patří. Většina z nich je věřících, až silně nábožensky založených, takže první kontakt s dobročinností se děje především skrz farnost, k níž náležejí: nejde jen o finanční sbírky, ale i o oblečení, obutí, o drobnosti, s nimiž se může ta která domácnost rozloučit. Pokud některé bazary přece jen věci prodají, pak výtěžek je většinou určen na dovybavování farnosti anebo jako pomoc sociálně slabším. Pochopitelně přijdou vhod i šeky s jakýmkoliv obnosem. Dobročinnost je organizována mnoha směry.
Mně poměrně příjemně překvapila akce, kterou vyhlásil torontský deník SUN. Pro čtenářskou veřejnost to není novinka, protože akci s názvem Adopt a Family for Christmas si sama pamatuji dobrých pět šest let. O co se v ní jedná? Jak již sám název napovídá, je tato čistě dobročinná akce určena jen pro čas vánoční. Dobrovolníci posílají na bankovní adresu fondu deníku s názvem SUNshine Fund c/o The Toronto Sun ... atd. svoje šeky nebo peněžní poukázky, aby mohly být poskytnuty rodinám, které je potřebují. A jak se o takových rodinách čtenáři dozvědí? Z novin, ze Sunu.
Nelze psát o všech, kteří se dostali do svízelné situace, na to nemá deník dostatečný prostor. Ale zhruba od poslední třetiny listopadu otiskuje příběh za příběhem těch rodin, které na nabídku o pomoc reagují. Mnohé dopisy jsou psány dětskou rukou, nejčastěji ale ženami-matkami, které se ocitly ve finanční tísni.
A tak se člověk dočte o ovdovělé matce s dětmi, která navíc k tomu všemu přišla o práci, anebo o ženě, které byla diagnostikována termínovaná choroba a chtěla by ještě dětem připravit pěkné Vánoce... Většina příběhů si je velice podobná, protože chudoba má stejného jmenovatele – nedostatek finančních prostředků, a i její příčina se obvykle shoduje.
Když to není nemoc, pak je to nízký příjem anebo přímo nezaměstnanost. Deník sociální příčiny nesleduje do důsledku, ale k tomu, aby člověk vůbec mohl o pomoc požádat, musí být přinejmenším sedmnáct let starý, musí se prokázat potvrzením o výdělku anebo v případě nezaměstnanosti potvrzením o výši sociální podpory s průvodním dopisem buď zaměstnavatele nebo lékaře či sociální pracovnice.
Program deníku Sun dává každému dítěti do sedmnácti let – nejvíce pro čtyři v jedné rodině – padesátidolarovou stvrzenku na pořízení nového oblečení, dále to je osmdesátidolarový bonus na přilepšení svátečního stolu. A jsou-li k dispozici hračky, jako že nejčastěji jsou (o to už se postarají další dobrovolníci, kteří mohou osobně hračky v ještě dobrém stavu a nové odložit do připravených kontejnerů), bývají i ty podle potřeby a přání do rodin dopraveny. Stejně jako i jídlo v nedotčených plechovkách či oprané a v ještě dobrém stavu či nové odložené oblečení.
Jak uvedl Sun nyní po Vánocích, už mohl díky přispění dobrovolníků, organizací, podnikatelů aj. pomoci 450 rodinám. Některým bylo dokonce možné splnit přání zdánlivě nesplnitelné. Napsala o tom Sara, matka dětí, kterým chtěla pořídit počítač, aby na něm mohly psát domácí zadání. Jenže na něj neměla peníze. Nicméně, našel se jeden čtenář, jenž zabalil svůj vlastní starší počítač, aby mohl ještě posloužit dětem... Takových příkladů bylo uvedeno mnoho. Do sbírky, která letos dosáhla částky jednoho sta tisíce dolarů, přispěly i děti ze škol. Např. v Hamptonu uspořádaly sbírku, jež vynesla 285 a na další něco přes pět tisíc dolarů.
Velké podpory se všem těmto akcím dostává i od policie. Například v Bramptonu, kde žijeme, a v sousední Mississauze organizují policejní stanice akce, jejichž výtěžek odesílají nejen na fond do deníku Sun, ale i do dětské nemocnice. Vedle společně organizovaných sbírek se hlásí se svými troškami i individualisté, jakým byl např. Daniel, řidič odtahového vozu. Ten našetřil 1180 dolarů a s husarsky proneseným ...“chtěl bych vidět někoho, kdo by mě mohl v této sbírce dobročinnosti porazit...“ je odnesl do redakce deníku.
Kanaďané otvírají svá srdce rádi. K bolesti okolí jsou velice vnímaví a k nemocným a postiženým vždy ohleduplní. Nemohla bych říct, že stejného soucítění se slabším dostává ode všech obyvatel stejně, i když dobročinnost projevená šekem či poukázkou je od daní odpočitatelná. Ovšem rodilí obyvatelé země javorového listu ty ostatní vysoko převyšují. A tento fakt v nás nevzbuzuje jenom sympatie.
Z ontarijského Bramptonu své čtenáře zdraví a krásně po svátcích přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: petrvera@rogers.com
