Za mřížemi v Kambodži. Bez peněz a pomoci zvenku nepřežijete

aktualizováno 
Šestačtyřicetiletý Čech Václav Pavlát, známý jako Wendi, je pro údajné sexuální zneužívání nezletilé khmerské dívky ve vyšetřovací vazbě v kambodžském Siem Reapu. I když podmínky na první pohled nevypadají drasticky, bez pomoci blízkých v podstatě není šance v tomto nenápadném vězení přežít.

Václav Pavlát, přezdívaný Wendi, strávil Vánoce v kambodžském vězení. Slavnostní hostina prý byla i díky tomu, že je ve vyšetřovací vazbě na cizineckém bloku. | foto: Otakar Veverka

Z nezpevněné silnice se zvedá červený prach a zabodává se do očí. Cesta nalinkovaná jako podle školního pravítka vede rovinatou krajinou až k přízemním budovám za městem. Jejich autor má zjevně slabost pro modrou barvu, modré jsou zdi, patníky i stožáry. Jen dozorce oblékli do olivově zelených nebo pískových uniforem.

Jedu za Wendim, který je tady ve vyšetřovací vazbě od konce loňského října.  Jeho přátelé jsou přesvědčeni, že se je to vykonstruované obvinění, ale v kambodžském vězení to nikoho nezajímá.

Fotogalerie

Před modrou bránou s nápisem „Vítejte“ se kolem osmé ráno shromažďují první návštěvy, všichni s sebou přinášejí jídlo. Někteří jenom v nevelkých taškách, kam se vejde několik baget a balená voda, jiní přicházejí s objemnějšími náklady.

Jedna z žen zápasí s pytlem rýže tak těžkým, že ho jen stěží vláčí po zemi. S touto pomocí zvenčí se počítá. Bez ní uvnitř nepřežijete.

A ani bez peněz. Poznáte to i jako návštěva hned u vstupu. Nejde o velké částky, ale platíte pořád. Půl dolaru za vystavení papírku se jménem vězně, čtvrtku za úschovu telefonu, dolar dozorci za to, že návštěvu můžete o pár minut protáhnout.

Přitom vězení v Siem Reapu patří podle místních standardů k těm lepším. Parčík, který míjíte, byste si klidně mohli splést s dětským hřištěm. Na upraveném trávníku stojí mezi betonovými houbami sošky barevných jelínků, opodál na vše dohlížejí také betonoví sloni s lotosem zabodnutým v chobotu.

Mohlo by to být horší

Pokud Wendiho něco v tomto místě překvapilo, tak to, že vůbec neodpovídá představám, které si v souvislosti s asijským vězením vybavíte. „Čekal jsem peklo, ale kdyby se všichni venku k sobě chovali tak jako tady, tak tam máme ráj. Také zdejší dozorci vystupují slušně, nezažíváme žádné nadávky nebo mlácení,“ popisuje mi místní poměry.

Bez peněz to v kambodžském vězení nejde. Poznáte to i jako návštěva hned u...

Bez peněz to v kambodžském vězení nejde. Poznáte to i jako návštěva hned u vstupu a platíte pořád. Půl dolaru za vystavení papírku se jménem vězně, čtvrtku za úschovu telefonu, dolar dozorci za to, že návštěvu můžete o pár minut protáhnout.

Sedíme v návštěvní místnosti odděleni drátěným pletivem, ale v hluku, který zde panuje, se musíme naklánět až téměř k sobě, abychom se vůbec slyšeli. Na lavici je natěsno vedle mě naskládána asi desítka Kambodžanů, jejich děti pobíhají po stole. Nevelkým otvorem v pletivu občas putuje smotaná dolarová rulička, ale dozorkyně nezúčastněně předstírá, že si ničeho nevšimla.

Ne, tak určitě nevypadá hotel, kam se vydáte na dovolenou, ale vše mohlo být mnohem horší. Hned na počátku se s pomocí české ambasády v Bangkoku Wendi ocitl v cizineckém bloku. Tam by sice stejně nakonec doputoval, ale než nováčky přemístí do budovy H, většinou dostanou na samý začátek ochutnat kambodžskou sekci.

Stejně jako jiné části komplexu i cizinecké oddělení sdílejí ti, kteří již byli odsouzeni, s těmi, kteří se jako Wendi stále ještě nacházejí ve vyšetřovací vazbě. V cele o rozměrech osm metrů na tři se sice tísní devět lidí, ale v jiných částech věznice by se jich do takového prostoru muselo vejít třicet.

Snad i proto ho vysoký černoch přivítal slovy: „Ahoj, já jsem John a nemusíš se bát, tady ti nikdo neublíží. Jsi na nejlepším místě tohoto vězení.“

Do plaše se usmívajícího Johna bych nikdy neřekl, že je zde proto, že do jednoho kambodžského guesthousu vylákal mladou indonéskou turistku a pod pohrůžkami ji celý den znásilňoval.

Dalšího z Wendiho spoluvězňů sem přemístili z Battambangu. Z místa, které bez nadsázky snese označení peklo. Čtyři roky tam přežíval mezi domácími vězni s denní dávkou v podobě jedné bagety a polévky. Z chudé jednotvárné stravy mu vypadaly všechny zuby.

Park před věznicí v Siem Reapu připomíná i díky jelínkům dětské hřiště.

Park před věznicí v Siem Reapu připomíná i díky jelínkům dětské hřiště.

Jiný čas a prostor

Vězeňské menu nestojí za nic ani v Siem Reapu. Na cizineckém bloku si naštěstí mohou vařit sami, a tak mají i špagety, brambory nebo kuřecí řízek. Jídelníček jim občas ze svých zásob zpestří jeden z trojice místních prominentních vězňů. Před sedmadvacetiletým trestem za pašování drog ho sice neochránila ani jeho vlivná rodina, ale jinak si zde žije podle vlastních pravidel.

„Peníze jsou tady důležitější než venku, ale není o ně takový boj,“ říká mi Wendi. V omezeném prostoru cely si nemůžete finance nikam schovat, ale stejně se o ně nemusíte bát. V tomto uzavřeném světě si musíte vybrat, zda si ze života uděláte navzájem peklo, nebo budete spolupracovat.

„Každý den něco od někoho potřebujete, a tak si musíte udržovat dobré vztahy,“ říká Wendi. To platí zvláště, když jako nováček ještě neznáte místní pravidla a nevíte, jak si přeprodejem různého zboží opatřit peníze uvnitř vězení.

Kolem osmé ráno se v parku před věznicí v Siem Reapu shromažďují návštěvy a...

Kolem osmé ráno se v parku před věznicí v Siem Reapu shromažďují návštěvy a přinášejí s sebou jídlo. Bez této pomoci uvnitř nepřežijete.

Den zde začíná v sedm ráno. Wendi pak zamíří do místní svatyně, kde necelou hodinu medituje. Jako praktikující buddhista strávil spoustu času v různých klášterech a tato zkušenost mu pomáhá i tady. „Dokázal jsem stabilizovat psychiku, snažím se myslet pozitivně. Nejhorší je, že tady balancuji mezi dvěma extrémy: buď nemám vůbec žádné životně důležité informace, nebo jich mám příliš moc a všechny si navzájem odporují,“ říká Wendi.

Prostor a čas tady mají jiný rozměr než na svobodě. Na sportovní aktivity mu nezbývá víc než sedm metrů, na kterých denně nachodí dva až tři kilometry. Tam a zpátky. A znovu. Když se podívá na hodinky, zdá se mu, že čas jako by vůbec neutíkal. Ale dny pádí zběsile v úplně jiném tempu.

„Mám pocit, že jsem přišel teprve včera, ale už je to několik týdnů. Snažím se žít teď a nyní, v přítomném okamžiku není nic problém, žádné nebezpečí mi tady nehrozí, problémem je ztracená budoucnost. Chtěl jsem si psát deník, ale například ze včerejška nemám vůbec žádný záznam, protože se prostě nic nestalo.“

Případ Václava Wendi Pavláta

Šestačtyřicetiletého Václava Wendi Pavláta zadržela kambodžská policie na konci loňského října pro podezření ze sexuálního zneužívání čtrnáctileté khmerské dívky. Od té doby je ve vyšetřovací vazbě v Siem Reapu, kde může strávit až osmnáct měsíců.

Podle přátel zadržovaného jde o účelové obvinění, za nímž stojí nevládní organizace Aple, která se zaměřuje na případy zneužívání kambodžských dětí cizinci. Na základě znalosti celého případu Pavlátovi příznivci tvrdí, že Wendi se naopak údajně zneužívané dívce, která je stejně jako její matka HIV pozitivní, snažil pomáhat. Díky tomu se její stav výrazně zlepšil.

Podle zdrojů blízkých obhajobě se kambodžské policii nepodařilo shromáždit důkazy podporující verzi o zneužívání. O dalším postupu nyní rozhodne prokurátor. Za zneužívání nezletilých hrozí v Kambodži až deset let vězení.

Autor:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Další z rubriky

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Jak dostat mrtvého blíž k nebi. V Sagadě dávají rakve na skálu

Tradice zavěšování rakví na skály je v Sagadě stará až dva tisíce let.

Filipínská Sagada je jedním z míst, kde stále můžete zahlédnout rituální pohřbívání z dob dávno minulých. Odlehlé...

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...



Najdete na iDNES.cz