Silnice číslo dva, pýcha národa, končí nikde. Tiché žbluňkání a šplouchání, občas ohlušující rachot přívěsných motorů, neustálé bzučení dopravních prostředků, které ještě před pár týdny přepravovaly zboží z Kambodže do Vietnamu a zpět, to vše utichlo. Prach se rozptýlil, v paprscích slunce se třpytí jen voda.
Tento malebný obrázek je však klamavý. Běžný den v provincii Takeo zcela změnily rozvodněné řeky Mekong a Tonle Sap, které zničily téměř celou úrodu rýže. Domovy muselo opustit na 7276 rodin, které našly přístřeší ve školách a chrámech, kde nemohoucně a nečinně čekají, dokud voda neopadne a život se nebude moci vrátit do obvyklých kolejí.
Chatrč z trávy jim sebrala voda, říká vdova, která se svým jedenáctiletým synem našla útočiště na terase školy. Už dva týdnu tu přebývají na jediné matraci, žena prodává vařená kachní vejce, aby si vydělala trochu peněz.
"Až sem sahá voda v mé chýši", ukazuje podsaditý muž znovu a znovu na svou hruď. Je to námezdní dělník, který obvykle pracuje za denní mzdu na rýžových polích majetnějších rolníků. Teď ale žádná práce není. Tam, kde se pěstovala rýže, nacházejí dnes lidé jen ryby a krysy.
V oblasti bylo zatím nahlášeno osm mrtvých, utopili se nebo je na útěku před velkou vodou uštkl had. Mnoho lidí hladoví, protože zásoby pomalu docházejí. Poslední hrst rýže, pečlivě opatrované osivo a jedinou naději pro příští sklizeň, už mnozí ze zoufalství
snědli. "Lidé mají strach z budoucnosti. Potřebujeme pomoc," říká místodržitel provincie Long Meng-Li.
Povodněmi byly postiženy více než dva milióny z 11 miliónů obyvatel a půl miliónu z nich uvrhly záplavy do stavu nejvyšší nouze. Ve většině kambodžských provincií přišlo období dešťů příliš brzy a bylo příliš silné, takže musel být vyhlášen stav nouze.
Světový program OSN pro výživu (WPF) vypracoval krizový plán s cílem doručit rychlou pomoc pro ty nejpotřebnější a zabránit mnohem horší katastrofě. Potravinami muselo být ihned zásobováno asi 500.000 osob. WFP chce také poskytnout jídlo lidem, kteří opravují silnice, domy a obnovují veřejnou infrastrukturu. Na místě, kde dříve vedla silnice číslo dva, se nyní pohybují lodě a z vody vykukují pouze vrcholky palem. Na malých ostrůvcích se tísní dobytek a opuštěné pahorky z nakupených pytlů s pískem připomínají místa, kde lidé vzdali marný boj proti vodnímu živlu.
Na jedné mírné vyvýšenině plné bláta stojí dva dřevěné domky. Na trámech, které podpírají plechovou střechu, je ve výšce kolen zřetelně vidět, kam až voda dosahovala. Ani jedna ze čtyř žen sedících pod střechou podobnou povodeň nepamatuje. Voda na polích je nyní tak hluboká, že se tam dospělý člověk nepostaví. "Zamkly jsme děti v horním patře, aby při hraní nespadly do vody," říká jedna z žen a pevně objímá nahé novorozeně.
"Celá úroda je pryč," připojuje se druhá a bezmocně krčí rameny. Její muž je mrtvý a její nejstarší syn zůstal u zatopené chatrče, která se nachází několik kilometrů na sever, aby dával pozor na krávu. Na jaře si půjčila milión rielů (asi 9000 korun) na desetiprocentní úrok. Z peněz zaplatila hnojivo a jednoho dělníka, který ji pomáhal orat. Nyní je vše ztraceno, nemá už žádné peníze. "Co mám teď dělat? Možná budu muset prodat krávu. Možná budu muset jít do Phnompenhu a najít si tam práci."
Na západě se nad nepohnutou vodní plochou stahují mraky. Pak, nejdříve tiše a jemně, postupně stále hlasitěji, začíná déšť bušit do plechové střechy. Silný vítr vane nad vodou a rozmetává banánové listy, které leží na břehu. Ženy rychle sklízejí věci a odnášejí je dovnitř. "Na tom větru je i něco dobrého," říká mladá žena s dítětem na rukou, "odhání komáry". Se stoupající vodou vzrostlo i množství hmyzu a tím rovněž nebezpečí malárie nebo horečky Dengue. Ve vlhkém vzduchu se množí baktérie a zárodky nemocí. A také pověry. "Před mnoha generacemi postavili naši předkové na jednom ostrově blízko Phnompenhu chrám, který měl ochraňovat lidi před záplavami," vypráví jedna venkovanka. "Vláda chrám v letošním roce strhla. Teď vidíme, co z toho máme."
Tento malebný obrázek je však klamavý. Běžný den v provincii Takeo zcela změnily rozvodněné řeky Mekong a Tonle Sap, které zničily téměř celou úrodu rýže. Domovy muselo opustit na 7276 rodin, které našly přístřeší ve školách a chrámech, kde nemohoucně a nečinně čekají, dokud voda neopadne a život se nebude moci vrátit do obvyklých kolejí.
Chatrč z trávy jim sebrala voda, říká vdova, která se svým jedenáctiletým synem našla útočiště na terase školy. Už dva týdnu tu přebývají na jediné matraci, žena prodává vařená kachní vejce, aby si vydělala trochu peněz.
"Až sem sahá voda v mé chýši", ukazuje podsaditý muž znovu a znovu na svou hruď. Je to námezdní dělník, který obvykle pracuje za denní mzdu na rýžových polích majetnějších rolníků. Teď ale žádná práce není. Tam, kde se pěstovala rýže, nacházejí dnes lidé jen ryby a krysy.
V oblasti bylo zatím nahlášeno osm mrtvých, utopili se nebo je na útěku před velkou vodou uštkl had. Mnoho lidí hladoví, protože zásoby pomalu docházejí. Poslední hrst rýže, pečlivě opatrované osivo a jedinou naději pro příští sklizeň, už mnozí ze zoufalství
snědli. "Lidé mají strach z budoucnosti. Potřebujeme pomoc," říká místodržitel provincie Long Meng-Li.
Povodněmi byly postiženy více než dva milióny z 11 miliónů obyvatel a půl miliónu z nich uvrhly záplavy do stavu nejvyšší nouze. Ve většině kambodžských provincií přišlo období dešťů příliš brzy a bylo příliš silné, takže musel být vyhlášen stav nouze.
Světový program OSN pro výživu (WPF) vypracoval krizový plán s cílem doručit rychlou pomoc pro ty nejpotřebnější a zabránit mnohem horší katastrofě. Potravinami muselo být ihned zásobováno asi 500.000 osob. WFP chce také poskytnout jídlo lidem, kteří opravují silnice, domy a obnovují veřejnou infrastrukturu. Na místě, kde dříve vedla silnice číslo dva, se nyní pohybují lodě a z vody vykukují pouze vrcholky palem. Na malých ostrůvcích se tísní dobytek a opuštěné pahorky z nakupených pytlů s pískem připomínají místa, kde lidé vzdali marný boj proti vodnímu živlu.
Na jedné mírné vyvýšenině plné bláta stojí dva dřevěné domky. Na trámech, které podpírají plechovou střechu, je ve výšce kolen zřetelně vidět, kam až voda dosahovala. Ani jedna ze čtyř žen sedících pod střechou podobnou povodeň nepamatuje. Voda na polích je nyní tak hluboká, že se tam dospělý člověk nepostaví. "Zamkly jsme děti v horním patře, aby při hraní nespadly do vody," říká jedna z žen a pevně objímá nahé novorozeně.
"Celá úroda je pryč," připojuje se druhá a bezmocně krčí rameny. Její muž je mrtvý a její nejstarší syn zůstal u zatopené chatrče, která se nachází několik kilometrů na sever, aby dával pozor na krávu. Na jaře si půjčila milión rielů (asi 9000 korun) na desetiprocentní úrok. Z peněz zaplatila hnojivo a jednoho dělníka, který ji pomáhal orat. Nyní je vše ztraceno, nemá už žádné peníze. "Co mám teď dělat? Možná budu muset prodat krávu. Možná budu muset jít do Phnompenhu a najít si tam práci."
Na západě se nad nepohnutou vodní plochou stahují mraky. Pak, nejdříve tiše a jemně, postupně stále hlasitěji, začíná déšť bušit do plechové střechy. Silný vítr vane nad vodou a rozmetává banánové listy, které leží na břehu. Ženy rychle sklízejí věci a odnášejí je dovnitř. "Na tom větru je i něco dobrého," říká mladá žena s dítětem na rukou, "odhání komáry". Se stoupající vodou vzrostlo i množství hmyzu a tím rovněž nebezpečí malárie nebo horečky Dengue. Ve vlhkém vzduchu se množí baktérie a zárodky nemocí. A také pověry. "Před mnoha generacemi postavili naši předkové na jednom ostrově blízko Phnompenhu chrám, který měl ochraňovat lidi před záplavami," vypráví jedna venkovanka. "Vláda chrám v letošním roce strhla. Teď vidíme, co z toho máme."
 Katastrofální záplavy postihly nyní i Kambodžu. |
 Katastrofické záplavy postihly i Kambodžu. |
 Katastrofické záplavy postihly i Kambodžu. |
