Zářijové putování kolem císařského majestátu Wilder Kaiser (česky Divoký Císař) jsme rozdělili do tří etap. Dva dny startujeme z naší dočasné základny u jezera Walchsee, v neděli před cestou domů přejíždíme za singletrailem nad legendární Kitzbüzhel.
Kaisergebirge (Císařské hory) jsou zaslíbené zejména pěším turistům a horolezcům, kteří se vydávají do vápencových skal za pěšinami, lezeckými stěnami i ferratami.
Cyklisté, pokud chtějí do hor, musí pečlivě plánovat a dobře vybírat, aby neskončili v místech, kde nejsou vítáni, nebo kudy se jednoduše jet nedá. Zato široká údolí jsou protkaná cyklostezkami. Stačí sednout do sedla a nechat se unášet po hladkém asfaltu či pevné a rovné šotolině.
Putování po tyrolských kopcích i údolích doprovázela nepřehlédnutelná dominanta masívu Wilder Kaiser.
Rozjezd kolem jezera a fotbalového hotelu
Ve čtvrtek večer vykládáme kola a ptáme se po hotelové úschovně. „Otevřeme vám sklad naší půjčovny,“ dozvídáme se a letí k nám klíč od garáže plné kabelů, drátů, baterií... To že je půjčovna kol?
Ano. Hotelové nabídce totiž vládnou elektrokola. Jim patří samostatná místnost na úschovu, zatímco klasická horská kola připravená k zapůjčení se krčí v kleci pod venkovní stříškou. Člověka napadne, že pohodlí nabízené jízdy se odráží i do „pohodlí“, v jakém je prostředek uskladněn.
My se „nepohodlí“ zapojit do jízdy vlastní sílu nebojíme, přijeli jsme do Alp nejen za cyklistickými zážitky, ale také s plánem prověřit své síly a schopnosti.
Po ránu roztáčíme nohy okružní jízdou kolem Walchsee. Ledovcové jezero je sice čtvrté největší v Tyrolsku, ale objezd plochy jednoho čtverečního kilometru nelze považovat ani za dostatečnou rozcvičku. Bereme to tedy jako příležitost poznat nejbližší okolí.
Centrum obce Walchsee zdobí malované tyrolské domky, v sousedním Kranzachu míjíme hotel Seehof, v němž pobývala česká fotbalová reprezentace před Eurem v roce 2016. Kolem hřiště, kde Petr Čech absolvoval své poslední soustředění s národním týmem, už nestojí hrazení, za kterým trenér Pavel Vrba skrýval své taktické nácviky.
Babí léto sem přineslo líný klid. Na koupání v jezeře je zima, také surfaři a vodní lyžaři už mají po sezoně, a tak se potkáváme jen s pěšáky, kteří si vyšli po ranním dešti na zdravotní procházku.
Naším dnešním cílem jsou kopce na severu v Chiemgauských Alpách.
Od jezera ještě chvíli šlapeme po rovině, ale už pošilháváme do hor. Kterým průsmykem se asi vine naše plánovaná trasa?
Konečně odbočujeme z údolní cyklostezky a rychle řadíme lehké převody. Rychlostní průměr s dvojkou na začátku z tachometru nadobro mizí za druhou zatáčkou. Šotolinová cesta nás žene vzhůru. Hladina jezera byla v 658 metrech, naše meta dnes převyšuje hodnotu 1400.
Pod námi v údolí zůstává nízká oblačnost, která levituje nad zelenými pastvinami. Deka z výše položených mračen leží i na vrcholcích hor, a tak vynecháváme pěší odbočku na 1 454 metrů vysoký Wandberg. Výhled na Wilder Kaiser bychom tam v tomto počasí nenašli.
Složitým terénem jsme překročili hranice, ale na bavorské straně se brzy napojíme na zpevněnou cestu. A na jejím konci je náš dnešní cíl, horská chata Priener Hütte.
Posíleni pozdním obědem klesáme klikatou cestou do údolí. Kdybychom se jí naplno oddali, tak nás dovede až na základnu, ale máme ještě dost času i sil, a tak si přidáváme odbočku.
Vystoupáme k chatě Ottenaltm a po pravé ruce necháme kolmé stěny masívu Harau Spitze s vyhlášenou ferratou. Na rozcestí chvíli váháme, zda ještě nastoupat dalších 500 výškových metrů na vyhlídkové cyklostezce po svazích hraniční hory Rudersburg, ale nakonec se rozhodneme pro přímý sjezd do Kössenu.
Ve čtyřtisícové obci u říčky Grossache se setkává několik údolních cyklotras, které provádějí výletníky krajinou mezi vysokými štíty. Pod panoramatem dnes projetých Chiemgauských Alp se vracíme zpátky k podvečernímu Walchsee.
Tahle zkratka se nepovedla, a přitom za kopečkem vede pohodlná cesta až k Priener Hütte.
Selfie s krásným hnědákem
Na koncert „Best of Mozart“ si můžete v Kössenu vyrazit až příští rok v dubnu, ale po Mozartově cyklostezce se svezete i na podzim. Část čtyřsetkilometrové trasy, která prochází alpskými údolími na rakousko-německém pomezí mezi Salcburkem a Rosenheimem, vede i kolem Císařských hor.
Pro umírněné vrchaře, za jaké se považujeme, přinášejí podobné úseky příjemnou relaxaci před dalším zápřahem. A právě tady začíná náš sobotní výlet.
Včerejší mraky jsou pryč, dnes je počasí, že by se dala natáčet reklama na alpskou krásu. V nenáročném terénu člověk ani nevnímá, že šlape do pedálů. Rovná a liduprázdná cesta odpouští i chvilkovou ztrátu pozornosti, a tak mysl těká po všech vjemech, které podhorská krajina nabízí.
Cesta prořezává zelené nekonečno luk a pastvin. Vpravo se k čisté obloze zvedají ostré štíty císařského masívu, z vrcholku Unterberghorn na opačné straně údolí se snášejí barevné plachty paraglidů.
V místě, kde se Mozartova stezka dělí na dvě větve, opouštíme asfalt a vydáváme se po kamínkové cestě. Kopírujeme horskou bystřinu a obraz horského kýče tím dostává ten poslední detail.
Je čas obrátit list! Dnešní příděl výškových metrů je pořád ještě před námi. Na skaliska Wilder Kaiser jsme si usmysleli pohledět z východního směru z patnáctistovky Schnappen. Podobně jako včera se suneme metr po metru vzhůru. Končí les, projíždíme pastvinami a klečí.
Wilder Kaiser z vyhlídky Schnappen.
V horské chatě pod vrcholem nacházíme svébytné občerstvení: „Obslužte se sami. Pivo za tři eura, limo za dvě,“ oznamuje cedulka za oknem. Nápoje jsou ve stínu pod lavičkou, nad ní kasička. Alpská samoobsluha. Tady se nepodvádí, účty jsou čisté jak horský vzduch.
Zbývá posledních sto výškových metrů a jsme nahoře. Na obzoru se tyčí vysoký kříž na vyhlídce, ale v cestě máme ještě vyvýšenou terasu, kde se nad terénním zlomem volně pasou koně. „Krásní hnědáci se světlou hřívou, za nimi Wilder Kaiser. To bude fotka na titulní stranu,“ myslím si a opatrně se kradu blíž a blíž, abych je nevyplašil.
Strach je ovšem to poslední, co by je trápilo. Zvědavá zvířata nám jdou naproti a po chvíli seznamování začnou natahovat hlavy po našich zpocených končetinách. Láká je sůl, zvědavě koukají na kola a nic nemají proti společnému selfie.
Na vyhlídce s křížem, který směřuje k císařské dominantě protějšího horstva, doplníme cukry z vlastních zásob, přikrčíme se nad řídítka a spustíme se dolů. Před příjezdem do hotelu nás ještě čeká podvečerní dávka romantiky na údolních cyklostezkách.
Českou kabinkou na Hahnenkamm a adrenalinový sjezd
Model pohodových toulek údolími v kontrastu s adrenalinem v kopcích zopakujeme i v neděli. Tentokrát však nebudeme spoléhat jen na vlastní sílu. Autem přejíždíme do oblasti světoznámého střediska Kitzbühel, kde jsme si vyhlédli terénní sjezd Fleckalm Singletrail.
Navíc jsme si odhlasovali, že se na start vyvezeme lanovkou. Výškové metry tak nabíráme aspoň po ránu, kdy z páteřní cyklostezky na hodinku odbočujeme do svahu nad Kirchberg, odkud koukáme na 1800 metrů vysoký Ehrenbachhöhe, jímž se line námi vyhlédnutá cyklistická „sjezdovka“.
Lanovku mířící na start trailu však obloukem míjíme, abychom mohli navštívit Kitzbühel a pohlédnout na světoznámou sjezdovku Streif. Pro cestu do hor jsme proto zvolili lanovkou Hahnenkammbahn, která v zimě vozí lyžařské gladiátory na její start.
Osud nám přihraje kabinku s českou vlajkou a jmenovkou Bohumíra Zemana. Je to hodně šťastná náhoda. Každá kabina má svého „patrona“ v jednom z historických vítězů zdejších závodů a my jsme natrefili na jediného Čecha. Zeman vyhrál v roce 1981 kitzbühelskou kombinaci, což připomíná i deska uvnitř.
Z vrchu je nádherný pohled na naše dobře známá skaliska; Wilder Kaiser tentokrát obhlížíme z jihu. Na rozdíl od minulých výletů jsme se ocitli v rušné oblasti plné turistů, s nimiž se tlačíme ve startovní budce závodní sjezdovky. Při pohledu na svah prudce padající k prvnímu legendárnímu skoku Mausefalle se tají dech každému.
Dole pod námi je celá trať sjezdu označená pevnými brankami a pěšáci si mohou projít i další místa známá z televizních přenosů: Karussel, Steilhang či Seidlalmsprung. Cyklistická trať ovšem vede jinudy.
Tento pohled ovšem v zimním balení je to poslední, co vidí závodní lyžaři před startem na Hahnenkammu. Po odrazu mizí v hlubokém hrdle pod sebou. Trasu ukazují červené brány, dvojice dole pod šedivou tribunou vymezuje slavný skok Mausefalle. Zelený pás vpravo od dvou vodních nádrží je traverz Gschöss, za lesíkem dále je Seidlalm, kolem kterého se trať stáčí dolů do Kitzbühelu.
Přesunujeme se k horní stanici lanovky Fleckalmbahn. Tu využívají bikeři, kteří se už nepotřebují kochat krajinou a míří přímo k singletrailu. Na dva „kolegy“ se pověsíme a bez problémů najdeme start sjezdu, který je osm set metrů od lanovky.
Z prašné cesty prudce odbočíme doprava a už hopsáme úzkou hlubokou strouhou zarytou do trávníku. Přes kameny a kořeny, zleva doprava a naopak. Prudce měníme směr, rychle klesáme.
Přiznávám, hlavou letí i myšlenky, zda jsme nepřecenili své síly, ale spád se mezitím trochu zmírnil a my se postupně adaptujeme. Trať střídá klikaté průjezdy skrz travnaté svahy s technicky obtížnějšími lesními úseky. Když si na některou ze skalek nevěříme, není problém na moment sesednout, přetáhnout kolo a jet dál.
Dvojice borců, za níž jsme se vyvezli na start, nám dávno ujela. Další cyklisty tu už nepotkáme. Máme klid na svůj boj s terénem, kuráží a vlastními schopnostmi.
Mám pocit, že se rychle přizpůsobujeme. Do terénních stupňů, u nichž jsem zpočátku v obavách zastavoval, teď směle házím přední kolo a s těžištěm daleko za sedlem udržuji rovnováhu, abych bezpečně vyjel a nepřepadl přes řídítka.
Na sedmi kilometrech jsme spadli o tisíc výškových metrů. Přijíždíme do cíle s jedinou myšlenkou: Tohle bychom si chtěli ještě někdy zopakovat!
Naše podzimní alpské putování však dospělo do finále. Za tři dny jsme najezdili 105 kilometrů, při nichž jsme nastoupali 3300 výškových metrů. A hlavně jsme moc užili podzimní putování úžasnou alpskou scenérií.
Na horský masív Wilder Kaiser jsme se dívali od severu, východu i jihu. Zbývá nám poslední světová strana západní, ze které máváme jeho veličenstvu z auta po cestě domů.
Na shledanou, vaše výsosti.
červená značka - Walchsee, modrá značka - Kitzbühel,
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat Náročnost Občerstvení Fleckalm Singletrail Užitečné adresy  Reportérovi iDNES.cz zapůjčila kolo Specialized Epic prodejna Velocentrum Voleský |
