Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Julské Alpy jsou pro turisty rájem a peklem v jednom

  10:49aktualizováno  10:49
Krkonoše, Roháče, Vysoké Tatry, Dolomity, Dachstein, Mont Blanc, Himaláje – to jsou schody, po kterých dnes obvykle vystupují horští turisté na cestě za svými vysněnými výšinami. Z tohoto pomyslného seznamu sice na pár let vypadly Julské Alpy na pomezí Itálie, Slovinska a Rakouska, ale Češi se sem začínají znovu vracet. „Postupem doby jsme se nabažili alpských ledovců, pořídili jsme si auta, abychom sem mohli dojet, a chceme si užít levného dobrodružství,“ pronesl s lehkou nadsázkou brněnský mladík, který loni v létě spolu se svými kamarády vystoupal k bivakovací chatce pod Škrlaticí.

Shrnul tak důvody mnohých, kteří sem váží sedmihodinovou jízdu přes troje hory a několikero dálnic. Slovinské hory jsou totiž turistickým peklem i rájem zároveň. Při výstupech na vrcholky se překonávají pekelná převýšení, ďábelské jsou kamenité stezky  rozlámanými stěnami i čertovská překvapení přesekaných lan na nepříliš četných úsecích zajištěných cest. Podmínky navíc ztěžuje absolutní nedostatek vody ve vápencových srázech, a tak turisté zvažují každé odplivnutí nebo odskočení do kosodřeviny, protože je připravují o poslední zbytky cenných tekutin.

Představy o chladném potoku tak provázejí téměř každý návrat do údolí. Kdo však tyto překážky překoná, dočká se čarokrásných rozhledů v bizarních skalních scenériích. Kdo jednou navštíví odlehlejší místa a vychutná si divokou atmosféru rozeklaných věží a stěn, tomu budou připadat známější Dolomity jako krotké neviňátko spoutané spoustou ocelových lan pro pohodlné turistické výstupy.

Kultovním místem slovinské vysokohorské turistiky i horolezectví je dolina Vrata. Její spodní lesnatá část, která se projíždí autem po prašné cestě, nic nenapovídá o jejím grandiozním závěru. Navíc řidiči si musejí hledět spíše než okolních štítů ručičky teploměru na palubní desce, protože místy jedou až dvacetiprocentním stoupáním. Nejedna škodovka se tady už uvařila. 

Poté, co turisté konečně nechají ocelového oře na parkovišti u Aljaževa domu a projdou lesíkem, náhle se jim otevře výhled na severní stranu Triglavu. Jedna z nejvyšších evropských skalních  stěn je sice nebezpečným bludištěm pilířů, suťových lávek, převisů a  žlabů, ale i tudy vede pro turisty lezitelná cesta přes Prag. Podmínkou je, že mají s sebou jednoduché horolezecké vybavení, umějí s ním zacházet a fyzicky vydrží celodenní výstup. „V této stěně je nutno počítat se vším. Kromě lana, karabin, přesného nákresu a všech dalších nutných věcí je nutné mít s sebou i bivakovací pytel a dost vody a jídla na tři dny,“ varuje horolezecký instruktor Pavel Sýkora.

„Stačí, aby zapršelo nebo trochu nasněžilo, a  člověk výstup nestihne a zároveň se nemůže vrátit.“ Sám přitom vzpomíná na svůj květnový pokus o výstup, který objevil již začátkem století Rakušan Prusik, vynálezce populárního prusíkova uzlu. „I když to byla stará známá cesta,  vrátil jsem se svými kamarády až po půlnoci. A to nás zastavil zamrzlý vodopád už ve třetině stěny.“

Úplně nejjednodušší cesta na Triglav z Vrat vede přes sedlo Luknja a lany zajištěnou cestu Bambergova pot.  „Včera jsme to zvládli nahoru i dolů,“ vesele hlaholil loni v červenci opálený důchodce, který tu byl jako vedoucí českého turistického oddílu. „Dneska jdeme na Škrlaticu,“ upřesňoval cíl pochodu, zatímco mnozí jeho svěřenci vypadali velmi schlíple. Oba dva dny totiž museli překonat téměř dvoukilometrové převýšení nahoru i dolů. O Škrlatici dokonce píše nejnovější turistický průvodce s jistou škodolibostí: „Výstup na ni je úžasným zážitkem. A to jak pro námahu, kterou musíme obětovat, tak i pro nádherné rozhledy na okolní vrcholy.“ Jen pro srovnání: na Sněžku v Krkonoších nebo na Lysou horu v Beskydech jsou i nejdelší výstupy poloviční.

Dalším poutním místem pro vysokohorskou turistiku je sedlo Vršič.  Asi málokdo vynechá výstup na Prisojnik. Skrz Okno Prisojniku totiž vede atraktivní, ale těžká zajištěná cesta. „Zapomněl jsem si vzít vybavení na ferraty a jen tak-tak jsem to  v pohorkách a s batůžkem vyšplhal,“ popisoval svoji túru hned po návratu horolezec Lukáš Bludský. „I když často lezu po skalách, tady jsem měl vyvalené oči – lana byla pověšená v kolmých stěnách, z obrovského skalního okna na mne pršelo a suť mi ujížděla pod nohama.“  

Pravověrní pěší turisté, kteří se odmítají omotávat lany a cvakat karabinami, vyrážejí z Vršiče dolů k pramenům Soče. Vede je sice turistická značka, ale to jsou jen občasné červené fleky na stromech či kamenech. Orientaci navíc stěžuje spousta zarostlých stezek, polorozpadlých opěrných zídek, kamenných plošinek a občas zbytek vojenské ubikace. Divoké romantické údolí bylo totiž opevněným týlem pro rakousko-uherské střelecké bataliony za první světové války. Dnešní silnici dokonce stavěli ruští zajatci. Pramen Soče po desetikilometrovém sestupu je pověstnou třešničkou na dortu. Je tak mohutný, že jen co se voda prodere ze skalní pukliny, okamžitě se stává řekou a padá v peřejích do údolí. Žádný vltavský pramínek ve smrčí, žádná studánka uprostřed Labské louky, ale nespoutaný živel.  

Ještě jeden vrch stojí za to navštívit hned při prvním setkání s Julskými Alpami. Vládce rakousko-italsko-slovinského trojmezí Mangrt je dostupný po závratné zajištěné stezce, která vede v italských stěnách, nebo pěšky ze slovinské strany od hraničního sedla Predel. „Je to však cesta jen pro zdatné chodce, protože přístup k chatě Na Mangrtskem sedlu po kamenité silničce zabere půl dne úmorné chůze do jižního svahu, kde se nedá ukrýt před sluncem," varuje italský trekkingový vůdce Fulvio Pisani.

Výstupem na vrchol ovšem dobrodružství teprve začíná. Zdatní turisté se totiž vydávají po hřebenu na Malý Mangrt. Často se překonávají úseky, ze kterých se až točí hlava. Stezka vede nad kolmými stametrovými skalami nebo dlouhými travnatými úbočími. Potom se cesta prudce láme dolů a ve špatném počasí je někdy dokonce nutné vytáhnout lano a slanit po něm nejtěžší úseky. Na úzkém sedélku sedí jako orlí hnízdo bivakovací bouda Tarvisio. Ovšem pozor! Nikde v dalekém širokém okolí není voda a tak je nutné si ji přinést s sebou. Návrat druhý den je jednodušší. Sutí a trávou pořád dolů k potoku a do civilizace.  

Jak se tam dostanete
Po dálnici na Salzburg, Tauernským tunelem (placený úsek lze objet horskou silničkou přes Obertauern a Katschberg), přes sedlo Wurzenpass do Kranjské Gory. Pod severním úbočím hor vede silnice, ze které odbočují lesní silničky do jednotlivých dolin.

Je nutno koupit pouze krátkodobou rakouskou dálniční známku za necelých dvě stě korun. Cesta ze středu Čech trvá okolo osmi hodin.  

S čím musí řidič počítat
Všechny pohraniční přechody z Rakouska i Itálie vyjma placeného tunelu pod Karavankami mají velmi prudká stupání a klesání. Ve Slovinsku se svítí i ve dne. Benzinové pumpy berou místní tolary i rakouské šilinky, litr benzinu přijde přibližně na 25 korun. Parkovné na sedle Vršič přijde na osm marek za den.

Informace
Nejnovější turistický průvodce v češtině společně vydala nakladatelství Kletr a Freytag and Bernd. V angličtině, němčině a slovinštině jsou ke koupi v každém městečku i na turistických chatách.

Důležitá slova
Planinarstvo – vysokohorská turistika
Plezarstvo – horolezectví
Jamarstvo – jeskyňářství a krasová turistika

Autor:


Nejčtenější

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, nejslabší mají stále Afghánci

Pokud by prý města a obce ze svých peněz nedotovaly úkony, které na ně přenáší...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, ale Singapurci. Obyvatelé tohoto městského státu v jihovýchodní Asii se díky...

Experti varují před tuningem elektrokol. Stroj zničí a je nebezpečný

Redaktor MF DNES Miloslav Lubas s manželkou si vyzkoušeli, jak se v Jizerkách...

Někteří majitelé elektrokol své stroje upravují a navyšují jejich maximální rychlost s podporou motoru. Proti tuningu...



Sezona skončila, lidé jsou pryč. Kam na poslední chvíli k moři a do hor

Noli, ležící západně od Janova, patří k nejpěknějším místům Ligurie.

Mnohem méně lidí, mírnější ceny, přitom ještě stabilní počasí. Takové jsou hlavní výhody návštěvy přímořských i...

Tady nepospíchá ani řeka. Pěšky naším nejmenším národním parkem

Ráno u Dyje na rakouské straně

Řeka Dyje vyhloubila za miliony let mezi Vranovem a Znojmem divoký a zalesněný kaňon se spoustou meandrů, kamenných...

Na Mount Everestu řádí pojistná mafie. Horolezce okrádaly i nemocnice

Horolezci se kochají pohledem na Mount Everest

Stovky milionů dolarů během několika posledních let měly vydělat na pojistných podvodech nemocnice, společnosti s...

Další z rubriky

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, nejslabší mají stále Afghánci

Pokud by prý města a obce ze svých peněz nedotovaly úkony, které na ně přenáší...

Nejsilnější cestovní pas už nemají Němci, ale Singapurci. Obyvatelé tohoto městského státu v jihovýchodní Asii se díky...

Luxus za 18 miliard korun. Loď pro šest tisíc pasažérů pohání zemní plyn

Výletní zaoceánskou loď AIDAnova nepohání nafta, ale zemní plyn.

Nudí vás už klasické výletní lodě? Křest nového plavidla AIDAnova posunul hranice luxusu a přepychového vybavení při...

Slovensko pro tuláky. Pustiny a temnoty Veporských vrchů lákají i hvězdáře

Vyhlídka z Klenovského Veporu

Opuštěná a temná místa lidi většinou děsí, v případě slovenských Veporských vrchů však mohou být pro mnohé tuláky...

Najdete na iDNES.cz