Založení obou spadá do poloviny 13. století. Ronovci vybudovaný hrad střežil obchodní stezku do Žitavy a současně byl výraznou oporou německé kolonizace. Trhová osada pod hradem získala záhy charakter města. Za hradbami panoval ruch řemeslnického města - od 14. století je doloženo soukenictví (frýdlantské sukno bylo dodávané až do Norimberka), k výrazným cechům se řadili řezníci, ševci, krejčí a pekaři. Zaznamenány jsou také pokusy o dolování. Po Biberštejnech získali Frýdlant slezští Redernové. V jejich péči se z města stalo významné umělecké středisko severské renesance. Rozrůstají se především předměstí, ale vrcholem stavebních aktivit byl nový patrový dolní zámek, součást neustále se měnícího a rozrůstajícího hradu. Prosperitu přerušila až třicetiletá válka. Ačkoliv se stal součástí Valdštejnova Frýdlantského vévodství, přesto jej vojenské vpády ze dvou třetin zničily. Vojenským vpádům a požárům padly původní hrázděné domy. Nová zděná výstavba následovala po vybudování železnice (1871 - 1875). Stavební rozmach měl také jeden negativní dopad - starou radnici z počátku 16. století necitlivě nahradila novorenesanční cihlová stavba staroněmeckého slohu. Novodobé zásahy neporušily celistvost vnitřního města, mimořádně hodnotný památkový celek tvoří zámecký areál.
 |
