Jižní Írán se mění ve vyprahlou poušť

  • 1
Studené vody jihoíránského jezera Ardžán a jeho okolí bývaly kdysi rájem stěhovavých ptáků, divoké zvěře a nejrůznějších rostlin. Dnes slunce nemilosrdně praží do tvrdého a rozpukaného dna někdejšího jezera. Nomádi vodí své kozy k posledním ostrůvkům píce, které poskytuje nezadržitelně vysychající vláha. Je tu voda, kterou můžeme použít pro dobytek, ale mnoho kusů jsme raději prodali, říká jeden z nomádů Mohsen Rostámí stojící u stanu postaveném ve sluncem sežehnuté pustině.

V Íránu panují už třetím rokem extrémní vedra; OSN je hodnotí jako největší za posledních 30 let. Většina pastvin a zemědělských pozemků vyschla a zemědělci bojují o život. Nejpostiženější jsou nomádi, kteří nemohou pro svá stáda najít dostatek vegetace. Prodali 80 procent dobytka. Loni pomřelo 800.000 kusů a podle úřadů je letos ohroženo milión ovcí, koz, krav, ale také proti vysokým teplotám odolných velbloudů.
   

"Sucho je pro zdejší rostlinstvo i zvěř ničivé. Vyschlo 90 procent polí a pastvin," tvrdí odborník na životní prostředí z provincie Fárs Alamdar Alamdarí. Netrpí jenom zvířata přivyklá na pastvu, ale i divoká zvěř, jako jsou divoké kočky, horské kozy nebo lišky.
   

Téměř ve všech 28 íránských provinciích v minulých třech letech prudce kleslo množství srážek; např. v jihoíránském Balúčestánu a Sístánu byl zaznamenán 78procentní, ve Fársu 47procentní úbytek srážek. Provincie Fárs má nyní jediné
nevyschlé jezero - Paríšán - ale i jeho hladina klesá. Z krajiny Ardžánu nevymizelo nejen 50.000 stěhovavých ptáků, ale také milión opeřenců ze 160 druhů, kteří v krajině hnízdili po celý rok.
   

Jezero Hámún leží u íránské hranice s Afghánistánem. Vždy to byl hlavní vodní zdroj pro místní pastevce a součást ekosystému, i když ho obklopovala pouštní krajina. Dnes je jeho vyschlé dno vyšlapané od pašeráků drog, kteří trasu používají jako vítanou zkratku.
   

Vyschlé zůstávají kanály, kterými odtud proudila voda k místním statkům. Vesničané, kteří ještě ze svých domovů nebyli nuceni odejít, se denně tahají s vědry vody ze vzdálených studní. Zpráva OSN hovoří o tom, že sucho vyhání zemědělce do měst, kde je zatím pitná voda k mání.
   

Jezero Bachtegán mívalo 150.000 hektarů a bývalo nejen zdrojem vody ale také zárukou úrodnosti okolní krajiny provincie Fárs. Dnes je z něj zkratka řidičů kamiónů. "Zůstane-li Bachtegán bez vody, začne se poušť z východu šířit," tvrdí Alamdarí. Ve zprávě, kterou zveřejnila v červenci OSN, se odhadují letošní škody způsobená suchem panujícím v Íránu na 2,6 miliardy dolarů. Loni byla škoda vyčíslena na 1,7 miliardy. "Znehodnoceno je sedm miliónů hektarů zemědělské půdy a 1,2 miliónu hektarů sadů," sdělil Abbás Džadajerí z oddělení pro živelné pohromy z ministerstva vnitra.
   

Íránské zemědělství letos vyprodukuje až o tři čtvrtiny míň obilovin než obvykle. Loni Írán dovezl rekordních sedm miliónů tun obilí. "Vůbec neprší," zoufají si zemědělci poblíž jihoíránského Šírázu mlátící hubenou úrodu obilí. Nedostatek vody začínají pociťovat i městští obyvatelé. Ve 30 velkých městech začaly úřady omezovat dodávky pitné vody. Desetimiliónový Teherán byl rozdělen na šest oblastí, v nichž je
jednou týdně postupně voda zastavována na 12 hodin.
   

OSN žádá dárcovské země zejména o 12.000 pojízdných cisteren, které vodu dostanou k zemědělcům a nomádům. Zapotřebí je také 12.000 stabilních nádrží, 2500 vodních pump, 1,5 miliónů  tun krmiva pro dobytek, který potřebuje rovněž multivitamíny a minerální přísady. Na vodě z pojízdných cisteren už nyní závisí 12
nejpostiženějších provincií. Nepřestává klesat odolnost rostlinstva proti škůdcům a zvířat vůči nemocem. Hmyz začíná být takovou hrozbou, že úřady začaly zemědělcům platit v přepočtu 25 dolarů za každý kilogram sebraného hmyzu či jeho larev. V Gonábádu na východě země už stát zaplatil za téměř 300 kilogramů
larev.