Jizerka, osada na konci civilizace

- Malá Jizerka, náhorní planina v náručí Jizerských hor zbrázděná půvabnými meandry chladné bystřiny, jakoby ležela na konci světa. Patří mezi nejvýše položené osady v Čechách. Dřevěné roubené chalupy rozházené na louce pod vrchem Bukovec spojuje s civilizací jen úzká silnička z Horního Polubného nad Tanvaldem. Když v zimní metelici zapadne, jsou obyvatelé Jizerky i několik dní odříznuti od okolních obcí. Jizerka je místo, které jinde jen tak nenajdete.

Ačkoliv má tato pět set let stará osada neklidnou historii a prošla mnoha proměnami, dnes jsou romantické procházky kolem říčky či cyklistické výlety po okolních kopcích hojivým balzámem na duši. Jako jedna z nejvýše posazených osad v Čechách je Jizerka nádherným přírodním klenotem v lůně hor. Kdysi, a není to tak dávno, ležela uprostřed pustých, hlubokých lesů. Na »girezní laucze« pod Bukovcem žili čeští osadníci, lovili ryby v Jizeře, pojídali zpěvné ptáky, sušili seno a pálili v milířích dřevěné uhlí. Pak se na Jizerce objevily drahokamy. Určitě ony stály v šestnáctém století na pozadí dramatického hraničního sporu. V roce 1539 uplatnil pán Bibrstein, kterému tím vděčíme za první archivní zmínku o Jizerce, nárok na území pod Bukovcem. Nuzné chýše dřevařů nechal vypálit a začal se o hranice svého panství a hlavně o Jizerku soudit. Svou při ovšem prohrál. Safírový potok pramení pod Vlašským hřebenem a vede k němu pěšinka a chodníčky kolem říčky Jizerky. Safíry, které lidé vytěžili z náplavů Safírového potoka, patří k nejkrásnějším v Evropě. Dvouhektarový kus země vydal i mnohé další drahé kameny, které z Jizerky učinily jedno z nejcitovanějších nalezišť střední Evropy v moderní mineralogické literatuře. V malém muzeu v budově bývalé školy se návštěvníci mohou dozvědět, jak ještě v minulém století obyvatelé osady rýžovali drobné safírky a prodávali je letním turistům. Věří-li však dnes někdo, že mu Safírový potok či Jizerská louka při krátké návštěvě vydá své poklady, dočká se nejspíš trpkého zklamání - k pojmu drahokam náleží i jeho vzácnost. Domy na Jizerce pocházejí většinou z 19. století, které přineslo horské osadě zlatý věk. Nikoliv kvůli safírům, ale díky sklářství. Roku 1828 po velkých větrných polomech tu vznikla huť, aby zužitkovala pokácené stromy. Dřevorubci, kteří kromě těžké práce v nekonečných lesích museli i pytlačit, pašovat a krást dříví, aby uhájili holé živobytí, se stali skláři. V té době vyrostlo na Jizerce téměř padesát chalup. V e dvou hutích pracovalo přes třicet sklářů. Obec měla svou pilu, pekárnu, školu. Panský dům majitele sklárny Riedla je dodnes nejkrásnějším a nejdominantnějším stavením na Jizerce. A zároveň nejsmutnějším, neboť po nedokončené rekonstrukci opuštěná stavba už několik let chátrá. Ridlova novější huť, která zastavila výrobu až těsně před první světovou válkou, je dnes k vidění v podobě penzionu Sklárna. Z jeho prosklené restaurace je nápaditý výhled do jízdárny, kde se půjčují koně k horským vyjížďkám i malým procházkám pro děti. Na počátku našeho století, kdy sklářský věk minul, se ze sklářů znovu stali dřevaři. »Své volné setnice v domech však stále častěji pronajímali letním i zimním hostům. Fortelní turisté, kteří byli většinou s češtinou na štíru, rádi chodili na čepované pivo k paní Kakrdové do hospody U Pyramidy,« píše ve své Knize o Jizerských horách jejich básník a nekonečný obdivovatel Miroslav Nevrlý. Pyramida funguje dodnes. Kromě ní pět dalších hospůdek, z nichž určitě nejpříjemnější posezení i hezké ubytování nabízí rodinný penzion Stará Celnice. Chalupa, v níž kdysi skutečně celnice bývala, je posledním stavením na okraji osady před hranicemi s Polskem. Právě tady se letos narodilo první novodobé dítě Jizerky. Pod Bukovcem, kde dnes žijí tři oficiálně registrovaní obyvatelé, bývala ještě po válce škola. Pan učitel sušíval ve volném čase seno a hrál dětem na housličky. Dětí ale ubývalo, sušení sena přibývalo, až přestaly být na Jizerce děti, škola i pan učitel... Proto je přírůstek v rodině Bezecných takovou událostí pro celou osadu. Kolem Staré celnice vede nádherná procházka přes kaskády vodopádů divoké Jizerky do údolí řeky Jizery a podél ní pak na Velkou jezerskou louku. Tady jsou nejkrásnější a lidským hospodařením nejméně poškozená rašeliniště s mrtvými rameny Jizery, písčinami a porosty klečí a jalovců. Blízko odtud se rozprostírají rašeliniště Rybí loučky s mrtvým lesem. Nejčastější výletní trasy však vedou údolím. Tady potkáte pověstný Hnojový dům cestovatele, dobrodruha a podivína Gustava Ginzela. Hlavně německy mluvícím turistům nabízí kromě noclehu, pohlednic a map i orazítkované ohořelé třísky svého původního stavení, které po požáru v roce 1995 dokázal se svými německými přáteli během roku od základů znovu postavit. Po dřevěném chodníčku z cesty na chatu Smědavu (4 kilometry od Jizerky) může návštěvník odbočit na Malou jizerskou louku s rozsáhlým rašeliništěm. Nádherná Černá jezírka s hlubokou rašelinnou tůní zdobí i blízký Střední jizerský hřeben. Na protější straně údolí se pak táhne Vlašský hřeben, po němž prochází Promenádní cesta známá hlavně v zimě milovníkům běžek. Tady u Hruškovských skal našli archeologové pazourky a tesané úlomky kamených nástrojů z časů pohanských. Za první zmínku o Jizerce vděčíme dramatickému hraničnímu sporu. Pře se táhly léta, protože v hlubokých hvozdech se původní znamení zemské hranice hledala příliš těžko. Dnes už podobné problémy nemáme. Je to »zásluha« moderní civilizace, že naše hraniční kameny mají mezi zdevastovanými lesy kolem Jizerky dostatek místa na slunci.

Může se hodit

JAK SE TAM DOSTAT

Autem přes Tanvald, Desnou a Polubný až na parkoviště pod Bukovcem, kde silnice končí a vůz musíte nechat na placeném parkovišti, nebo přes jablonec nad Jizerou, Kořenov a opět Polubný. Pěšky od autobusu Polubný-Kořenov 1,5 hodiny.

CO JEŠTĚ DĚLAT

Na Jizerce jsou krásné projíždky na koních z penzionu Sklárna: 1 hodina jízdy 150 Kč. V zimě se pak Jizerka stává mekkou běžkařů, trasy vedou do všech koutů Jizerských hor

UBYTOVÁNÍ

Penzion Stará Celnice 0601/216800, Pyramida 0428/399178

Jizerské rašeliniště

Pohled na chatu Staré celnice a vrch Bukovec.

Malebné údolí Malé Jizerské louky s Bukovcem v pozadí.