Letecké expedice Jiřího Pruši

Aktuální expedici Jiřího Pruši „Po stopách uprchlíků“ sledujte na Flying Revue.

 
 

Řecko z nebe: fascinující nejdelší dálniční most světa

  • 2
Dnes jsem se do vzduchu opravdu těšil. Pohled na fascinující nejdelší samonosný dálniční most světa mi dal za pravdu. Hodně jsem byl zvědavý také na Korintský průplav, jenž odděluje řeckou pevninu od poloostrova Peloponés. Ještě předtím jsem si ale tak trochu zařídil drobné proškolení při startu.

Na letiště mě odvezl tříhvězdičkový generál ve výslužbě, o němž jsem psal včera. Tohohle chlapíka si budu dlouho pamatovat. Spolu s portugalským pilotem a dispečerem José Rochou, který se nadchl pro moji expedici při její první etapě na Kanárské ostrovy, to je asi nejzajímavější člověk ze všech, které jsem už za těch mnoho tisíc kilometrů potkal. 

Opakovaný start kvůli nezamčené kabině

Když jsme dorazili na letiště, generál a majitel letiště v jednom se mě zeptal, jestli mému letadlu nevadí vítr, který tu pofukoval, ale já jsem jen hrdě a odmítavě zavrtěl hlavou.

Hned po startu jsem pochopil, že otázka na vítr nebyla tak úplně nelogická. Vítr o rychlosti kolem 60 km/h se rozbíjel o okolní hory a vytvářel silnou turbulenci i rotory, které si se mnou vesele pohrávaly. Navíc jsem asi špatně zavřel kabinu a zámek se v tom poletování otevřel. Letět s nezaklapnutou kabinou není rozhodně to pravé, během letu ji ale nejde znovu zamknout. Raději jsem rychle přistál, kabinu zacvaknul a teprve potom už celkem bez problémů odletěl směrem k Athénám. Přesto byla první hodina letu turbulentně jednou z nejaktivnějších, jakou jsem zatím zažil.

Křišťálová Lupa 2014

Cena českého internetu Křišťálová lupa

Nominujte iDNES.cz v kategorii Zpravodajství. Děkujeme!

Cestou jsem nafotil nádherný most Rio-Antirion, který spojuje Peloponés s pevninou a je tak jedním ze dvou silničních mostů, které z Peloponésu odděleného Korintským kanálem vytvářejí poloostrov. Do provozu ho Řekové uvedli krátce před poslední olympiádou v Aténách a se svými takřka třemi kilometry délky je údajně nejdelším samonosným mostem světa.

Ke Korintskému kanálu jsem doletěl asi po hodině cesty nad Patraským a posléze Korintským zálivem. Kanál je dlouhý asi 6,5 kilometru a široký pouze 21 metrů, což jej činí prakticky nepoužitelný pro současné nákladní lodě. Jeho stavba byla mnohokrát plánována již od starověku, vystavět se ho pokusil například římský císař Nero, který jeho stavbu osobně zahájil. Nero však brzy zemřel a tak byla tehdy celá stavba zapomenuta. Kanál byl nakonec dostavěn až v roce 1893. Jeho využití však bylo podstatně nižší, než stavitelé předpokládali. S rostoucí velikostí lodí se postupně stával méně a méně použitelným, takže dnes slouží spíše jen pro turistické účely.

Letadlo on-line

Sledujte 4. díl unikátního projektu

Co píše pilot z letadla a kde se zrovna nachází najdete zde

Ostrovy Jaderského a Egejského moře

Pistácie a zaseknutá kamera

Prvním větším ostrovem východně od Korintského průplavu je Aegina, která je ze dvou třetin tvořena zbytky vyhaslé sopky. Ohromně se tady daří pistáciím. Aegina je také populární výletní místo Atéňanů, kteří zde mají hodně rekreačních vilek. Z Aeginy jsem zamířil nad ostrov Poros Argo-saronické skupiny, který od Peloponésu odděluje jen asi 200 m široký pás vody. Pro objektivy kamer a foťáků je velmi sexy a tak jsem si dal záležet, abych ho pořádně nafotil a nafilmoval. Hlavní kameře ale jeho krása asi vyrazila dech, protože se zasekla, takže moje snaha vyšla trochu naprázdno. Nějaké video se mi podařilo udělat díky vedlejší kameře, která ale byla nastavená trochu jiným směrem, není to tedy úplně ono. 

O nějakých 10 minut později jsem doletěl k ostrovu Hydra, jehož jméno odráží fakt, že jsou zde prý silné vodní prameny. Ostrov sám však působí velmi suše – nemá téměř žádnou vegetaci a nejsou vidět žádné domy. Chtěl jsem původně letět ještě nad ostrov Spetses, ale viditelnost se kvůli snižující se oblačnosti a kouřmu zhoršovala a také dispečerka z Atén se mě už chtěla zbavit. 

Evropské ostrovy z nebe knižně

Zamířil jsem tedy přímo na ostrov Kythira ležící pod jižním výběžkem Peloponésu. Přistání zde bylo náročné, protože silný nárazový vítr foukal skoro kolmo na dráhu. Sedl jsem ale bez potíží, za hodinu jsem se dal dohromady, probral letový plán s dispečerem na věži a vyrazil směrem na Krétu. Bohužel jsem musel na letiště Heraklion, protože mnou původně plánované letiště Sitia otevíralo až večer, po západu slunce, kdy já už s mým typem letadla nesmím být ve vzduchu.

Nervozita ze ztraceného spojení

Let byl bez problémů, ale hodně mě znervózňovalo, že po odletu z Kythiry jsem nemohl najít nikoho, kdo by se mnou na rádiu mluvil. Z frekvencí, které jsem dostal, žádná na mé mnohokrát opakované volání neodpovídala. Zkoušel jsem to pak přes vysílačky jiných letadel, která jsem slyšel, snad něco z toho padlo na úrodnou půdu. Radiový signál z Kréty je totiž zřejmě omezován okolními vysokými horami a já jsem letěl v 6500 stopách, což bylo pro signál asi nízko. Byla to ale výška, kterou jsem dostal přidělenou, tak jsem ji nechtěl bez povolení měnit.

Pilot Jiří Pruša

pilotuje malá sportovní letadla již řadu let. S iDNES.cz spolupracuje už delší dobu. Nyní z nebe mapuje evropské ostrovy

Společně s režisérem Petrem Nikolaevem připravuje filmovou epopej o čsl. legionářích

Více o Jiřím Prušovi na webu www.prusa.org

Jiří Pruša, bloger iDNES.cz a pilot malého letadla

Nakonec mi, už nad západním cípem Kréty, kdosi poslal esemesku, jakou mám naladit frekvenci. Díky ti, neznámý kolego! Po hodině ticha jsem se tedy nakonec domluvil s přibližovací službou letiště Chania. Počasí v okolí 2500 m vysokých hor se zásadně zhoršilo, objevily se těžké mraky a turbulentní vítr. Nejdříve jsem mraky podlétal, ale pak jsem raději vystoupal na ně, což mi také umožnilo konečně navázat spojení s přibližovací službou letiště Heraklion. Zbytek byla už celkem rutina, jen před přistáním jsem musel čekat asi 10 minut ve vzduchu u letiště, abych dal přednost několika přistávajícím dopravním letadlům. Heraklion je velmi aktivní letiště…

Na Krétě mě překvapila výška hor a rozloha celého ostrova, který je z asi 1400 řeckých ostrovů největší a má největších počet obyvatel. Ve Středozemním moři je podle velikosti na pátém místě. Trochu to tady chci v neděli obletět a pak pokračovat směrem na Rhodos. Zítra tedy podám další zprávy.

, pro iDNES.cz