Oblet Faerských ostrovů a proč se v Bergenu může taxi hodně prodražit

Zatímco v úterý ráno mě na Faerských ostrovech zklamala šedivá obloha, místní byli nadšení, jaké prý je skvělé počasí - jsou totiž zvyklí na víc než 280 deštivých dní v roce, píše pilot Jiří Pruša ze svého letu nad Severním mořem.

Ostrovy Severního moře - den devátý

Vagar, Faerské ostrovy – oblet Faerských ostrovů – Bergen, Norsko

E-kniha z expedice od Jiřího Pruši

Stáhněte si e-knihu z expedice nad Evropou na Knihy.iDNES.cz. Publikace je určena jak leteckým nadšencům, a to jak laikům, tak odborníkům. 

Už v hotelu jsem si oblékl svůj neoprénový oblek, protože na veřejných místech se mi do toho moc nechce. Letiště Vagar je od Thorshavenu, kde jsem nocoval, vzdálené po silnici 50 km, vzdušnou čarou asi 20 km. Cesta se klikatí a také vede dlouhým podmořským tunelem spojujícím sousední ostrovy.

Na letiště jsem dorazil kolem půl desáté a narazil jsem na staženou roletu u security, protože další let dne – do Kodaně – byl na programu až ve 14:45. Nebylo jednoduché najít někoho, kdo by mě bezpečnostně prověřil, ale po půl hodině se mi to nakonec podařilo. Pak už to šlo rychle - příprava letadla, přidělání kamer pod křídla a pod směrovku a start na oblet ostrova ve směru hodinových ručiček (všechny ostrovy oblétávám ve směru hodinových ručiček, protože kamery pod křídly jsou namířené napravo).

Přístav ostrova Nolsoy ležícího asi 3 minuty letu východně od hlavního města Thorshaven.

Ostrůvek Fugloy, severovýchod Farských ostrovů

Faerské ostrovy působí opravdu pohádkově. Mohutné skály, krásné zátoky a průlivy, zelené ostrovy, malebné vesničky... Oblet ostrovů mi trval asi hodinu a půl, během které jsem se každých asi dvacet minut musel hlásit věži ve Vagaru a sdělovat svou přesnou polohu. Nemají tam radar, tak se to musí dělat takhle.

K norskému pobřeží

On-line: Ostrovy Severního moře

Evropské ostrovy z výšky

Sledujte devítidenní cestu pilota Jiřího Pruši nad ostrovy Severního moře, s letounem Dynamic WT-9 (OK-LEX).

Po přistání jsem natankoval, zaplatil na věži poplatky, popovídal s dispečery a kolem půl druhé místního času jsem odstartoval na 3,5 hodiny dlouhou cestu. Nad mraky bylo slunečno, protivítr minimální nebo žádný, teplota asi 7 stupňů Celsia. Po průletu severně od Shetland se na modrém moři ukazovala řada těžebních plošin. V té chvíli naskočil taky mobilní signál, který jsem očekával až za dalších asi 150 km. Norské pobřeží zalévalo slunce, také teplota začala stoupat až na nějakých 20 stupňů. V neoprenu mi začínalo být celkem teplo...  

Letiště v Bergenu je velmi rušné – ročně zde projde kolem 6 milionů cestujících (Praha má kolem 11 milionů) – a tak jsem po zařazení do polohy po větru pravého okruhu dráhy 35 musel ještě udělat jednu otáčku, abych měl dostatečný odstup od přistávajícího B-737 Lufthansy.

B 737 společnosti Lufthansa na finále dráhy 35 letiště Flesland – Bergen. Já v této chvíli začínám točit 360 stupňů, abychom měli dostatečný rozestup.

Těžební věž asi 100 km západně od norského pobřeží

18 hotelů a dost! Najít v Begenu ubytování je nadlidský výkon

Po přistání jsem si vzal taxi do města. Když jsem řidiči řekl, že nemám žádnou hotelovou rezervaci, trochu zaváhal a pak mi řekl, že najít ubytování v Bergenu je v této době složité. Moc jsem tomu nevěnoval pozornost, protože škarohlídy prostě ignoruji. Když mi v prvním hotelu řekli, že jsou plní, tak mě to nechalo klidným a pokračovali jsme k dalšímu. Nakonec těch odmítavých hotelů bylo asi 18 a v té chvíli už řidiči došla nápaditost a přiznal, že o dalším neví.

Když mi dal účet, sám očividně cítil, že to je opravdu hodně, a tak, aby mi pomohl se s tím vyrovnat, mi řekl, že to je špatný den. Rád beru věci filozoficky, a tak jsem mu řekl, že špatný den to není, protože jsem právě v pořádku dorazil z Faerských ostrovů, což byl jeden z mých hlavních letošních snů a taky, že ten den je velmi dobrý pro něj, což potvrzuje relativitu náhledu na svět. Pak jsem ještě dodal, že se vlastně nic neděje, protože ty peníze se neztratily, jen se o ně teď bude muset starat on. Trochu nejistě se na mě podíval a rychle se rozloučil. 

Byl jsem rád, že už jsem sám, protože mi nesedí, když mě někdo má moc pod kontrolou. Poměrně rychle jsem se zorientoval a našel turistickou centrálu, kde mají otevřeno až do 22 hodin večer (sluníčko svítilo až do 23 hodin) a kde mi pomohli najít celkem příjemné soukromé ubytování ve středu města. Teprve když jsem se ubytoval, jsem si uvědomil, že se necítím nějak ve své kůži a došlo mi, že mám na sobě pořád ten neoprén...

Dráha 35 při mém finále na letiště Flesland

Maják na západním cípu ostrůvku Mykines