Čím víc se k němu blížím, tím víc pozvolna zjišťuji, že tu není vše zcela v pořádku. Přístupovou komunikaci lemují žluté kovové válce vrtů. Oprýskané fasády, vybitá okna a zhroucené hospodářské budovy vypovídají o dlouholetém cíleném zanedbání údržby.
Největší šok ale nastane při vstupu na vyhlídkovou terásku: místo do idylického podzámčí hledím do nekonečné bezedné jámy hnědouhelného dolu.
Barokní perla
Jezeří patří k nejrozsáhlejším barokním zámeckým komplexům v Česku. Proměnu z gotického strážního hradu v rezidenci jedné z větví Lobkoviců pochopitelně provázely požáry i válečné útrapy. Definitivní podoba Jezeří vykrystalizovala přestavbou, ukončenou roku 1722. Počet obytných místností se ustálil na 120, výhledem do krajiny se bylo možné kochat ze 300 oken.
Udržet takový kolos v dokonalém chodu představovalo důmyslný organizační oříšek: stálou službu tu drželo na padesát členů provozně-technického personálu. Každý s přesně definovanou náplní činnosti – třeba "cídiče", který celý den pouze leštil kliky u dveří. Bohaté pokrmy byly do centrálního objektu dopravovány z odloučené kuchyně a aby během transportu nevychladly, musely být průběžně odkládány do "ohřívacích pecí".
Významná setkání se neobešla odpovědné osoby, co přísně dohlížela na etiketu a dodržování protokolu: tváří v tvář se mohli setkat pouze určití hosté. A nebývali to hosté ledajací.
Jezeří, rytina z roku 1830
Zdroj: Národní památkový ústav na Valdštejnském náměstí/ repro Šíla v r. 1976
*** VÍCE UNIKÁTNÍCH SNÍMKŮ SI PROHLÉDNĚTE ZDE
Beethoven i Goethe
Za Josefa Maxmiliána Františka z Lobkovic dosáhla sláva Jezeří pomyslného Olympu. K nejváženějším tehdejším celebritám, které zde pobývaly, jednoznačně patří Ludwig von Beethoven, J. W. Goethe či malíř Carl Robert Croll.
K výčtu důležitých návštěvníků Jezeří je třeba přiřadit i Jana Masaryka, posledním předválečným majitelem byl JUDr. Max Lobkowicz, československý velvyslanec ve Velké Británii. Za druhé světové války, kdy se zámek stal německým vězením pro prominentní osobnosti, se na Jezeří nedobrovolně ocitl třeba osobní lékař maršála Pétaina či bratr generála de Gaulle.
Zámek v mapě zapovězený
Po osvobození se na Jezeří ještě na krátký okamžik vrátili původní majitelé. Počátkem 50. let sem prakticky ilegálně "vtrhla" armáda a pomocí prostředků, důvěrně známých z Černých baronů, "zkultivovala" interiéry pro své potřeby.
Zanedlouho zámek přešel pod správu krajského střediska Státní památkové péče – a vesele chátral dál. Záměrně, neboť to se již k úpatí přibližovaly doly. Osamělým výkřikem do tmy se stal záměr využít Jezeří k rekreačním účelům. Uhlí roztáčelo kola výroby a zámek byl počátkem 70 let určen k likvidaci. Dokonce zmizel i z tehdejších map.
Pohled na Jezeří v 1.polovině 20.století. V pozadí Komořanské jezero a vesničky, které už dnes neexistují.
Zdroj: archiv Jakuba Hlouška
Boj o existenci
Pahorek, na kterém se zámek tyčí, není budován kompaktním masivem. Jakýkoliv nešetrný zásah do něj – tj. zamýšlené obnažení úpatí Krušných hor, by vedl k jeho zřícení. Přesto roku 1982 podalo vedení dolů a další spřízněné subjekty Ministerstvu kultury žádost o sejmutí památkové ochrany z areálu zámku.
Tento záměr vyvolal v následujících letech vášnivou polemiku na stránkách veřejných i odborných médií. Postupně se zformovaly skupiny odpůrců likvidace zámku, ze kterých se nakonec v roce 1988 letech zrodila Společnost přátel Jezeří. Současně na jaře téhož roku padl i koneční vládní verdikt – zámek zůstane zachován a zároveň doly jsou povinny zajistit stabilitu svahů - a to formou ponechání netěžené části v tzv. ochranném pilíři.
Zámek přežil. Byť s krvavými šrámy. Naopak zcela bezdůvodně byly zplanýrovány přilehlé Albrechtice...
Jezeří, interiér - 1. patro, hlavní sál, 6.11.1990
Zdroj: Národní památkový ústav v Ústí nad Labem / Ludmila Skokanová
|
PROČ NÁZEV JEZEŘÍ? Pravděpodobně díky někdejšímu Komořanskému jezeru, které se rozkládalo pod zámkem – první majitelé měli přídomky "de Zee" či "de Ysemberg". Později byl hrad nazýván Eisenberg (Železná hora). Název Jezeří se s největší patrností opět začal objevovat v 19. století. S existencí Komořanského jezera je však spojena řada dalších místopisných názvů v okolí: Záluží,Žeberk ( Seeberg ), Záluží, Souš, ale také třeba Most. |
Nejkrásnější zámecký park Evropy
Tak by ještě před 70 lety komentovaly palcové titulky deníků zdejší dolní zámecký park. Nelze se divit. Vždyť právě nejbližší okolí proslulo nejšikovnějšími zahradníky, sadaři, ovocnáři, šlechtiteli i pěstiteli okrasných dřevin. Ještě ve 30. letech minulého století distribuovali své výpěstky do všech koutů našeho světadílu.
Velkoryse pojatá koncepce se skládala z anglického parku – tzv. arboreta, s řadou vzácných cizokrajných stromů, dále francouzského parku, promenády s oranžérií. Nechyběly soustavy jezírek, fontány, altánky...
V souvislosti s přípravou těžebních aktivit došlo ke zničení většiny parku, včetně podstatné části arboreta. V současnosti dochází k jeho postupné kultivaci a z některých zákoutí dýchá atmosféra dávné slávy. Ovšem tam, kde kdysi tryskaly vodotrysky, dnes prochází několik komunikací, místo jezírek lze "obdivovat" betonové koryto a barevné záhony nahradily kopřivy.
Východní cíp arboreta na Jezeří, v popředí linie ochranných limitů.
"V sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled..." (2006)
Autor: Jakub Hloušek
|
PŘEČTĚTE SI SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY |
|
Libkovice: českou vesničku vyhladilo fiktivní uhlí |
|
České prvenství: historické město vyletělo komíny |
Tisíciletý dub, lidská zloba
V první polovině 90.let minulého století se Jezeří pozvolna probudilo k životu. Opět na něj našly cestu významné návštěvy – princ Charles, nizozemská královna Beatrix i Václav Havel. Od roku 1996 otevřel zámek brány i turistům.
Z propadlých stropů, fragmentů štukové výzdoby a nástěnných maleb čiší smutek, naopak v několika obnovených sálech a nápaditých příležitostných akcích svítí světlo naděje. Na rekonstrukci se také v rámci workcampů podílejí mladí lidé z celého světa. Radost však kalí následující fakta.
V roce 1993 byl několikrát úmyslně zapálen a posléze stržen "Albrechtický dub" na severním okraji arboreta. Tisíciletý strom, kterého připomínaly již středověké zemské desky, jako jeden z dvanácti "hraničních dubů" na krušnohorském úpatí. Pachatel zůstal utajen. A jeho motivace? Pravděpodobně pomsta ekologickým hnutím, které zamezily zničení parku a omezily postup dolu, případně, v souvislosti s neslavnou likvidací Libkovic, pomohly prosadit územní ekologické limity těžby.
Zámek Jezeří, 2006
Autor: Jakub Hloušek
Nová hrozba
Kritickou hrozbu představuje prolomení limitů těžby. První pokus o průlom vyšel z iniciativy báňského úřadu v r. 1998, podruhé se o něm začalo šeptat o pět let později. Jezeří se opět ocitlo v ohrožení – v případě rozšíření dolu by se například přeťala jediná přístupová komunikace. Naštěstí jednoznačný odpor, jak zdejších usedlíků, tak široké veřejnosti, nepromyšlené záměry těžařů na okamžik pozastavil.
Daleko horší situace nyní panuje na jižních a východních okrajích arboreta. Dne 20. 6. 2005 se z ochranného pilíře sesulo do důlní jámy okolo tří miliónů kubíků zeminy. A prakticky již rok tu dochází k systematickému odtěžování skrývky. Pod záminkou sanace sesuvu. Obří rypadlo se takřka dotýká staletých kmenů...
|
Nejde jen o Jezeří... Na zpáteční cestě se krátce zastavuji v blízkých Černicích. V útulné lidové krčmě vládne domácká venkovská atmosféra, na stěnách visí reprodukce dávných podob zámku. Jedno z mála míst severočeské hnědouhelné pánve, kde lze ještě spatřit autentickou původní zástavbu a nenarušenou krajinu. Také ony jsou bezprostředně ohroženy, stejně jako sousední Horní Jiřetín. V případě prolomení limitů by obě sídla byla zničena, přičemž konečnou stanicí rypadel by se patrně stal Litvínov. A možná by světlo světa opět spatřily megalomanské plány na přesunutí litvínovské chemičky. I pod ní se totiž mají nacházet uhelné sloje. POKUD BYSTE CHTĚLI POMOCI ZACHRÁNIT JEZEŘÍ A HORNÍ JIŘETÍN, MŮŽETE PODEPSAT PETICI ZDE |
STROJ ČASU
|
V textu jsou použity podklady z magazínu Veronica, publikací Územní ekologické limity těžby v SHP ( Společnost pro krajinu, Praha 2005 ) a Státního zámku Jezeří ( NPÚ, Ústí nad Labem ) i webů města Horní Jiřetín a zámku Jezeří. Za cenné informace autor děkuje paní Mgr. Haně Krejčové a panu Vladimíru Buřtovi, zastupiteli MÚ Horní Jiřetín. Historické fotografie poskytl k reportáži Národní památkový ústav (ústřední pracoviště na Valdštejnském náměstí a NPÚ v Ústí nad Labem). |
Pohled na Jezeří v 1.polovině 20.století. V pozadí Komořanské jezero a vesničky, které už dnes neexistují. |
Detail současného stavu fasády zámku Jezeří (2006) |
Rekonstrrukce věže na Jezeří, 2002 |
Jezeří, trosky hospodářských budov v sousedství hlavní brány (2006) |
Rekonstrukce na Jezeří, 2002 |
Jeden z "romantických" pohledů z Jezeří, 2005 |
Jezeří, detail současného stavu fasády (2006) |
Pohled z Jezeří, 2005 |
Pohled na zámek Jezeří směrem k hornímu parku od branky, která dnes slouží za hlavní vchod pro veřejnost. Jámu hnědouhelného dolu v pozadí naštěstí skrývá mlha. (2006) |
Východní cíp arboreta na Jezeří, v popředí linie ochranných limitů. "V sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled..." (2006) |
Fragmenty jednoho z jezírek na Jezeří (2006) |
Přesně tady kdysi tryskaly fontány a rozkvétaly pestré záhony, Jezeří 2006 |
Pohled od arboreta k jihu, za Lobkowiczů byla tato oblast považována za jednu z nejkrásnějších v Čechách (2006) |
Pohled do hnědouhelného dolu na úpatí Krušných hor v blízkosti Komořan na Mostecku (vpravo nahoře zámek Jezeří), 1993 |
Pouze několik letitých velikánů připomíná šlechtitelskou stanici lobkowických zahradníků u bývalé usedlosti Villa Maria (2006) |
Na Jezeří zavítal 11.května 1991 pronc Charles (vpředu uprostřed) |
Jezeří, letecký pohled od východu, autor Roman Kursa (snímek z 22. 5. 1996) |
Jezeří, střední křídlo – západní průčelí, autor Roman Kursa (snímek z 5. 9. 1996) |
Jezeří, interiér - střední křídlo, klenba hlavního schodiště, autor Roman Kursa (Snímek z 21. 5. 1992) |
Jezeří, interiér - střední křídlo, 1. patro – jihovýchodní místnost, průhled do 2. patra (stav po shození poškozeného stropu). Autor Roman Kursa. (Snímek z 19.3.1996) |
Jezeří, interiér - 1. patro, hlavní (nebo také zvaný Divadelní) sál – pohled k jihu. Autorka snímku Ludmila Skokanová, 6. 11. 1990. |
Jezeří, interiér - 1. patro, hlavní sál – pohled k severu. Autorka snímku Ludmila Skokanová, 6.11.1990. |
Jezeří, interiér - severozápadní křídlo, věž – podkroví, věžní pokoj – pohled k západu. Autor snímku Roman Kursa, 25.1.2001. |
Jezeří, trosky hospodářských budov v sousedství hlavní brány (zima 2006) |
Jezeří, západní hlavní průčelí, rok 1958 |
Jezeří, rytina z roku 1830, repro Šíla v roce 1976 |
Jezeří, dálkový pohled od jihu před rokem 1918 |
