Tím tvořil Ještěd také hranici národnostní. Bibrštejnové otvírali cestu německým kolonistům ze Saska, slovanské obyvatelstvo osídlovalo jihozápadní svah horského hřbetu. Na severu Němci, na jihu české osídlení v ryze slovanských vesničkách. Vrchol Ještědu byl i ekonomickým předělem. Vedly tudy veledůležité obchodní cesty, ale také cesty pašerácké.
Ještěd tvoří i výrazné klimatické rozmezí a rozvodí mezi Severním a Baltickým mořem. Novodobá historie Ještědu začíná až v roce 1844 při vojenském cvičení, které probíhalo na Liberecku. Po jeho skončení táhli vojáci za veselého zpěvu Hanychovem na Ještěd. Místní rodák Hasler dostal dobrý nápad jak využít této situace v obchodě. Snesl čile od pekařů, řezníků a z hospod co se dalo, naložil to sobě a ženě do nůší, hodil na záda a spěchal zkratkami na vrchol Ještědu. Jedva došel a vyložil své zboží, měl vmžiku vše a se ziskem rozprodáno. Potom již chodili Haslerovi pravidelně každou neděli a netrvalo dlouho a otevřeli si zde malou občerstvovací stanici. V jejich snaze uchytit se zde trvale, pomohl lesník Habetlt, který jim postavil roku 1847 dřevěnou boudu. Ta však brzy vyhořela a manželé Haslerovi si postavili na stejném místě vlastní, kamennou chatu se střechou pokrytou chvojím. Ani ta však dlouho nestála. Zakrátko nestačila všem těm hladovým a žíznivým.
Tak roku 1868 si postavili s pomocí rohanovského lesníka z Hořeních Pasek novou chatu. V 70. letech vyrostla vedle hostince pětimetrová vyhlídková věž, která však musela být v roce 1889 z bezpečnostních důvodů stržena. Nahradila ji sice nová věž, tu však záhy zdemolovala vichřice. K dosavadní chatě, jíž se říkalo Rohanka, poškozené v průběhu let bouřemi, přibyla ještě veranda pro 200 osob. Ale ani toto rozšíření nestačilo.
Na vrcholek Ještědu na přelomu 19. a 20. století vystoupilo ročně 40.000 osob. Slézání vrcholu se v té době stalo jakýmsi lidovým sportem Liberečanů a být členem rodiny "Stovkařů" se stalo prestižní záležitostí všech Liberečanů. Každý, kdo vylezl na vrcholek stokrát, měl právo nosit zvláštní odznak za stý (bronzový), pětistý (stříbrný) a tisící (zlatý) výstup. Hostinský v chatě vystavil každému stovkaři zvláštní půllitr se jménem a počtem výstupů.
Roku 1925 jeden z členů stovkařů vystoupil na Ještěd 611 krát. Absolutní rekord držela Frída Mandelíková s 5.000 výstupy. Tato lidová sportovní tradice zanikla po výstavbě lanové dráhy v letech 1932 - 1933. Postavila ji chrudimská firma Wiesner (pozdější Transporta).
V letech 1909 - 1911 zde byla vybudovaná sáňkařská dráha dlouhá 3 kilometry s průmě rným sklonem 14 %. V roce 1914 na ní bylo uspořádáno mistrovství Evropy. Při příležitosti konání grandiózní Německo-české průmyslové výstavy v roce 1906 byla na Ještědu postavena nová horská chata s kamennou rozhlednou, pod kterou se ještě dlouhou dobu krčila stará Rohanka.
O postavení důstojné horské chaty na Ještědu usiloval po mnoho let liberecký Horský spolek. O projekt byla požádána známá liberecká firma Gustav Sachers, která zadání pojala opravdu velkoryse. Navrhla pro ještědský vrchol velkolepou stavbu v podobě středověkého hradu s několika budovami a mohutnou věží. V projektu bylo pamatováno i na prostory pro koně a kočáry v místě Na výpřeži. Na realizaci tohoto návrhu neměl Horský spolek peníze a ani kancelář hraběte Clam-Gallase by nedala k této stavbě povolení. Další zadání bylo stavební firmě Schäfer. Po jeho schválení byl autor návrhu pověřen i stavbou. Základní kámen byl položen 27. 6. 1906 a již půl roku nato, 13. 1. 1907 byla chata předána k užívání. Tato Mekka všech turistů vydržela necelých šedesát let. V 18 hodin 31. ledna 1963 v ní vypukl požár a celá vyhořela. Za rok po požáru vyhořela i Rohanka.
V další architektonické soutěži zvítězily návrhy ing. arch. Karla Hubáčka. Roku 1966 byl k ní položen základní kámen a roku 1973 byl tento rotační hyperboloid s kavárnou, hotelem a vysílací věží předán k užívání. Karel Hubáček byl za tento objekt vyznamenán prestižní Peretovou cenou Mezinárodní unie architektů. Co se týče Ještědu, nesmíme však také zapomenout, že k oblasti neodmyslitelně patří i přírodní park Ještěd. Ten byl vyhlášen 1. května 1995. Rozkládá se po celém libereckém okresu na ploše 93,6 čtverečních. Nejvyšším bodem je zde vrchol Ještědu (1012 m n.m.), nejnižším je údolí Lužické Nisy a Bílého Potoka (289 m n.m.). Délka parku je 22 km, šířka 7 km. Pokrývá 15 obcí.
Jihozápadní hranice parku sleduje takzvaný "Lužický zlom". Přes hřeben Ještědu vede hlavní Evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Vody ze severních svahů odtékají přes Lužickou Nisu do Baltu, zatímco potoky z jihozápadní části odvádí Ploučnice přes Labe do moře Severního. V severozápadní části parku v minulosti národnostně smíšené, se vyskytují stavby dřevěné, hrázděné i roubené. Pro jihozápadní oblast jsou typické dřevěné stavby roubené jako doklad nepřetržitého, výlučně českého osídlení Podještědí. Objekty se zachovalou lidovou architekturou jsou v každé obci na území parku. Řada z nich je památkově chráněná.
 Ještěd s hotelem a restaurací na vrcholu. |
