Nynější výzkumy však naznačují, že se tu může vedle nádherných a propracovaných obrazů zvířat nalézat i nejstarší mapa noční oblohy. To by znamenalo, že si můžeme výrazně opravit své představy o znalostech a schopnostech lidí doby ledové. Ve všeobecném povědomí jsou totiž zafixováni pouze jako primitivní lovci.
"Je to mapa prehistorického kosmu. Bylo to jejich nebe, plné zvířat a duchů," tvrdí Michael Rappenglück z univerzity v Mnichově. Pták na tyči (nebo na jedné noze jako Noh) je znám z řady kultur - obvykle symbolizuje zemskou osu, střed světa, kolem nějž se otáčí nebe, představované ptákem. V Lascaux k němu míří z boku šíp. Pod stejným úhlem, pod jakým dopadaly na jeskyni, objevenou v roce 1940, sluneční paprsky za dávných slunovratů před 16 500 lety. To býval klíčový okamžik roku. Další narážkou na něj jsou oči jak ptačího muže, tak býka a ptáka na tyči.
"Vytvářejí trojúhelník, který lze ztotožnit s 'letním trianglem', jejž tvořily části dnešních souhvězdí Labutě, Lyry a Delfína. Tehdy kroužily kolem Severky té doby, hvězdy 18delta v souhvězdí Labutě," uvádí německý výzkumník. Ptačí muž však byl i obří konstelací uprostřed Mléčné dráhy a tvořily jej části dnešních souhvězdí Orla, Hadonoše, Herkula a Šípu. Střed galaxie je dodnes cílem šamanů při duchovní cestě "do nebe", protože přírodní lidé považují Mléčnou dráhu za počátek stvoření, za rozptýlené božské sperma, jež padá z nebe na zem (snad proto má ptačí muž v Lascaux ztopořený falus).
Před 16 000 lety byla vazba mezi počátkem stvoření a středem světa užší než dnes, neboť Mléčná dráha rotovala okolo tehdejší Severky jako ohnivý kruh. "Šamanská kosmografie v lascauxské Šachtě mrtvého muže zobrazuje archaickou představu o hvězdných tělesech a ukazuje jak totemy, tak hvězdné útvary z prastarých časů. Ukazuje i šamanovu cestu po různých vrstvách reality," shrnuje Rappenglück a odvolává se na srovnání s nákresy šamanů z celého světa. Podle něj to není jediný dávný záznam hvězdného nebe - majestátní malba býka, nad nímž se u vchodu do Lascaux vznáší shluk šesti tmavých bodů, může podle něj zachycovat Plejády nad souhvězdím Býka. Oblouk, tvořený řadou bodů ve španělské jeskyni Cueva di El Castillo a vytvořený lidskou rukou před 14 tisíci lety, může ztvárňovat souhvězdí Severní koruny. Podle německého vědce není náhodou, že takové malby se nacházejí právě v jeskyních.
"Oblouk jeskynních stropů, zejména v přírodních dómech, představuje křivku nebe a podlaha jeskyně pak Zemi," soudí. Pokud se potvrdí jeho tvrzení, že aspoň část prastarých maleb roztroušených po jeskyních Evropy zobrazuje dávná nebe, bude to znamenat, že naše představa o vesmíru má velmi hluboké kořeny. Všichni ti Býci, Berani, Labutě či Velcí a Malí Medvědi, jejichž znamení můžeme vidět na obloze i v kale ndáři, by pak nebyli jen představou prvních civilizací - měli bychom je společné s lidmi, kteří ještě lovili mamuty. Není to nemožné. Schopnost zaznamenat podobu prostoru kolem sebe je ještě starší než Lascaux - před více než dvaceti tisíci lety vznikla rytina na kosti, zachycující krajinu okolo Pavlovských vrchů na jižní Moravě.
A jak tvrdí Philipp Stooke z univerzity v kanadském Západním Ontariu, i nákresy nebeských útvarů jsou daleko starší, než se běžně soudí - laická veřejnost je většinou přisuzuje až starým Egypťanům, zřejmě pod vlivem řady spekulací a teorií o pyramidách. Stook, který s pomocí družicových snímků kreslí mapy asteroidů, vypracoval i řadu detailních map Měsíce - a vždy jej udivovalo, že nejstarší podrobnější nákres tohoto souputníka Země je starý jen pět set let. Při průzkumu pravěkých památek však v irské mohyle Knowth narazil na obrazec, který se až podezřele shoduje s tvary "moří" na Měsíci. Obrazec je starý aspoň pět tisíc let. To je nadějný můstek přes propast času k malbám v Lascaux.
 Jeskyně Lascaux. |
 Jeskyně Lascaux. |
 Jeskyně Lascaux. |
 Jeskyně Lascaux. |
