Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jeskyně s krápníky, na které gravitace neplatí. Potpećka pećina

aktualizováno 
Snad každý hrdý Balkánec rád prezentuje jakoukoliv turistickou zajímavost své vesnice jako unikát světového významu. V málo známém krasu uprostřed Srbska je ale ukrytý skutečný poklad. Největší jeskyně jihovýchodní Evropy Potpećka pećina ohromí portálem vysokým přes 50 metrů.

Vstup do jeskyně je skvěle patrný z širokého okolí. Jen vegetace u jeho paty trochu snižuje velkolepý dojem. | foto: Jan Doubravnickýpro iDNES.cz

Tuto jeskyni přehlédnete jen stěží. Je dokonale patrná i z protilehlé strany údolí. A to do osady Podpeće, nad níž se černá její impozantní jeskynní portál, zbývají ještě tři kilometry cesty. Osady, která svoje jméno právě odvozuje od existence jeskyně a naopak jeskyně své pojmenování od názvu osady. Česky bychom ji pojmenovali Podjeskyňská jeskyně.

Čím víc se k ní přibližuji, tím dokonaleji vyniká její monumentalita. Hlavně při porovnání s nicotnými střechami přilehlých obydlí. Tohle se opravdu nevidí každý den. Padesátimetrový portál zabírá většinu výšky obnaženého útesu.

Od vrcholu jeskynního oblouku zbývá pouhých dvacet metrů vápence k horní hraně zarostlé plošiny. Konečně jsem na místě. Naprosto zpocený vítám stín a osvěžující chládek, který vzlíná od zpěněné bystřiny vyvěrající z podzemí. A s údivem pozoruji ohromné zaklenutí nade mnou.

Pokud dobře zaostříte do levé části snímku, spatříte tam dvě lidské postavy. Teprve při porovnání s nimi si můžete učinit konečnou představu o skutečné velikosti jeskyně.

Pokud dobře zaostříte do levé části snímku, spatříte tam dvě lidské postavy. Teprve při porovnání s nimi si můžete učinit konečnou představu o skutečné velikosti jeskyně.

Vlastní jeskyně je rozdělena na dvě patra. U paty vstupu dosahuje šíře pouhých dvanácti metrů, ovšem výše se rozšiřuje až na 22 metrů. Prvním patrem protékají vody ponorného toku, do druhého směřuje prohlídková trasa. Přístupová stezka překonává v prvním úseku okolo sedmi stovek schodů. Vlní se na visuté úzké skalní římse, která byla místy uměle rozšířena. Velikost okolního prostoru, ohraničená hladce modelovanou stěnou, bere dech.

Přestože všichni Balkánci velice rádi leckterou svoji zajímavost pyšně prezentují jako unikát celosvětového významu, a tím pádem se každá druhá zdejší víska chlubí nedoceněným primátem, tady průvodkyni plně věřím, když se v úvodu okamžitě zmínila, že vstupní portál jeskyně je největším na celém Balkáně. A v celosvětovém měřítku mu prý patří třetí příčka.

Místo věčného mládí

S přibývající výškou se gigantický tunel zužuje a noříme se do temné chodby první půle prohlídkové trasy, která představuje krásy suché části jeskyně. Tedy míst, ve kterých už je krasový vývoj jeskyně definitivně ukončen. Vyvážené osvětlení je efektně zaměřeno na množství sintrových náteků šedivé barvy, ale závany vlhkého vzduchu ukazují, že návštěvníci poznají pouze zanedbatelný zlomek rozlehlého systému.

Může se hodit

Ani tak nemusí litovat, protože prý i pouhá hodina pobytu uvnitř jeskyně každému zachová mládí a zaručeně o nějaký ten den prodlouží jeho život. Tímto sdělením si ale pohodová atraktivní průvodkyně na sebe upletla bič, poněvadž jsme s ostatními členy naší miniskupiny spontánně začali počítat, kolik hodin denně tu stráví, a jak na tom budeme my a jak ona za příštích sto let.

Pokaždé tak veselo v jeskyni nebývalo. Během tradičních srbsko-tureckých šarvátek se tu ukrývali obyvatelé nedaleké vesnice a pravděpodobně i různí povstalci a další živly. Což podnítilo trestnou výpravu, které se nakonec zvrhla v tragédii. Turkům se podařilo vtrhnout do jeskyně a zmasakrovat schované venkovany. Poté nájezdníci jejich těla naházeli do několika propastí. Až později byly všechny ostatky z těchto masových hrobů vyzvednuty a důstojně pohřbeny.

Vyústění prvního patra jeskyně s vývěrem ponorného toku

Vyústění prvního patra jeskyně s vývěrem ponorného toku

Výzdoba suché části jeskyně

Výzdoba suché části jeskyně

Unikátní heliktity

Kovová vrata na konci chodby naznačila, že nadešel okamžik vstupu do druhé části jeskyně, kde stále naplno probíhají krasové procesy. Za nimi se také změnil charakter vnitřních prostor. Zatímco v suchém dílu jsme pohodlně kráčeli poměrně širokým tunelem, tady se úzká nitka chodníku klikatí kolem bohatě tvarovaných krápníků rozesetých všude okolo nás. Návštěvník od nich není oddělen žádným kovovým zábradlím nebo ochranným pletivem, jak je zvykem v našich krajích. Co chvíli musím sklonit hlavu nebo zkontrolovat batoh, aby vyčnívající stativ nezavadil o křehké, často průsvitné sintrové závěsy a nezpůsobil nenahraditelnou škodu.

Pokud jste se domnívali, že krápníky většinou rostou pouze svisle, respektive po směru gravitace, tak tady budete vyvedeni z omylu. Potpećka pećina vám ukáže, jak gravitační zákony neplatí. Neboť se pyšní unikátními heliktity, velmi vzácnou formou krápníků, které naopak rostou pouze vodorovně. Převážně se podobají tenkým větvičkám, vyrůstajícím z klasických útvarů. Příčinou vzniku tohoto atypického jevu může být intenzivní proudění vzduchu nebo chemické složení.

Vesnice hrnčířů s bizarním skanzenem

Osada Potpeće tvoří součást rozptýlené vsi Zlakusa, která odedávna patřila ke střediskům domácí výroby keramiky. Dříve se místní hrnčíři považovali za venkovskou spodinu, na nejvyšším stupni společenského žebříčku stál sedlák. Teď se ale karta obrátila, protože s rozvojem cestování se změnil i pohled na keramiku. Už to není jen obyčejné užitkového zboží, ale umělecké dílo.

Výrobě keramiky se tu věnuje sedmnáct dílen. Poznáte je snadno podle hrnců rozvěšených po plaňkách plotů u stavení, se kterými ladí regály s narůžovělými květináči a ostatní nádoby vystavené u vchodu. Točeny jsou na jednoduchém kruhu a pálí se na otevřeném ohništi. Tudíž se při postupu vynechává finální výpal o vysoké teplotě. Glazury se neužívají. Zlakusa každoročně hostí mezinárodní keramická setkání, spojená s předváděním výroby, výstavami a jarmarkem.

Další zajímavost obce představuje Terzićův dvůr, neboli Terzića avlija. Pod střechy dvou chalup se sešlo ohromné množství selských předmětů, venkovského umění, nástrojů a rozličných starožitností. Protože na tomto místě původně stála i škola, další součást komplexu se skládá ze zrekonstruované budovy bývalé jednotřídky. A drobná čtvercová roubenka vedle školy připomíná časy, kdy se novomanželé museli nejprve tísnit uvnitř její jediné temné místnosti, než se zmohli a postavili vlastní dům.

Etnografická expozice v rámci areálu Terzićova dvora

Etnografická expozice v rámci areálu Terzićova dvora

Jak se tam dostat

Za Potpećskou jeskyní je třeba zabrousit do užického kraje v jihozápadní části Srbska. Objevit k ní přístup bude velmi jednoduché, neboť výchozí bod, vesnice Zlakusa, se svým okrajem dotýká silniční magistrály mezi městy Užice a Požega. Díky této poloze se lze při cestě dálkovými autobusovými spoji dohodnout na výstupu u odbočky do Zlakuse.

Zpět do větších center vás odvezou lokální autobusové linky, případně některý z nepříliš častých osobáků, který staví na železniční zastávce Zlakusa. Dost často se tu využívá také taxíků, a to jak oficiálních, tak černých. Cenu jízdného je však nutné si domluvit. Obvykle se shoduje s cenou autobusu, někdy bývá nepatrně dražší. Přímo na železniční zastávce a rovněž v centru obce Zlakusa jsou instalovány informační panely, které zahrnují i turistickou mapu okolí.

Provozní doba a vstupné

Jeskyně byla kvůli nevyjasněným majetkovým vztahům dlouhá léta uzavřena. V současnosti je pro veřejnost otevřená každý den od 10 do 18 hodin. Prohlídky začínají každou celou hodinu a absolvování nenáročné trasy zabere přibližně 45 minut. Poslední prohlídka začíná v 17 hodin. Je ale potřeba, aby se sešel dostatečný počet zájemců, což během mé návštěvy znamenalo dohromady tři dospělé a jedno dítě. Pouze bylo nutné čtvrthodinu posečkat, než se naše miniskupina dala dohromady. Cena vstupného je spíše symbolická a odpovídá ekvivalentu 1,5 eura. Přestože jeskyně by měla být otevřena celoročně, mimo hlavní sezonu doporučuji ověřit si aktuální situaci prostřednictvím Turistické organizace města Užice, nebo se předem ohlásit u průvodcovské služby na telefonním čísle 0038163585304.

Kraj dobrého jídla a zdravého pohybu

Díky bohulibé činnosti lokální neziskové organizace Zavičaj se Zlakusa může pyšnit jedním z nejodpovědnějších přístupů k turistice, s jakým jsem se v Srbsku setkal. Tady opravdu nečekají příjezd slepic, co snášejí zlaté zlatá vejce jako třeba na Kopaoniku, a ani se nabídka nezvrhla do směsi otřesného kýče a pravoslavně-nacionalistického středověku, běžného v okolí mnoha srbských klášterů.

Zlakusa představuje ideální symbiózu venkovského života s potřebami návštěvníků. Bez hotelů, zábavních parků i nákupních center. Po vsi je roztroušeno několik rodinných farem, které nabízejí ubytování na bázi agroturistiky, k alternativě se řadí nové tábořiště pro stany na pozemku Terzića avlije. Zdejší hospodáři nabízí k prodeji tradiční produkty, zejména mléčné výrobky. Například smetanovou pomazánku kajmak, sýry, masové speciality a domácí pálenky.

Čistá voda okolních potůčků podnítila rozvoj výstavby malých nádrží, kde se daří chovu pstruhů. A majitelé rybích farem vám je rádi připraví. Jestliže máte jeskyni za sebou, stihli jste se přecpat a obejít všechny keramické dílny, a ještě pořád vámi cloumá nevybitá energie, můžete si gratulovat, že jste trefili na to pravé místo pro vás. Okolí obce kříží šedesát kilometrů značených pěších tras a dokonce tu existují dva koridory pro paragliding.

Autoři:




Nejčtenější

Přistání na řece Hudson
Zázrak na řece Hudson. Přistání, které se zapsalo do letecké historie

Úžasná přirozená ranvej. Široká, rovná. Ne příliš rušná. Až na to, že její povrch tvoří vodní hladina, na níž neplánovaně přistál airbus se 150 pasažéry. Po...  celý článek

Tyrkysová hladina jezera Iskanderkul
Odpočívejte, vodky popijem. Tádžické Fanské hory překypují vstřícností

Fanské hory v severozápadní části Tádžikistánu jsou vyhlášené svými tyrkysovými jezery a dechberoucími scenériemi. Díky své kráse byly hojně navštěvovány již v...  celý článek

"V den mých pětadvacátých narozen jsem se ráno podíval na svou kočku a uvědomil...
Moje kočka si žila lépe než já, říká muž, který brázdí svět bez motorů

V pětadvaceti opustil dobře placenou práci a rozhodl se věnovat své vášni – pomalému cestování. Dave Cornthwaite ukrajuje kilometry na paddleboardu, kajaku,...  celý článek

Další z rubriky

V kráteru sopky Batur, Indonésie
Z Brušperku vyrazili na starých čezetách do Austrálie. Trvalo jim to rok

Během 430 dnů projeli Čech Marek Vantuch a Slovenka Ivana Haraslínová na starých čezetách Evropu, Asii a Austrálii. Část trasy jeli po stopách trabantů Dana...  celý článek

Na střelnici nedaleko Longyearbyenu nás půl dne v teplotách okolo minus dvaceti...
Kurz přežití a pušku s sebou. Tak se studuje na Špicberkách, píše Češka

Je to jediná vysoká škola na světě, kde musíte nejdřív absolvovat kurz přežití, aby vás přijali. Univerzitní centrum na Špicberkách je nejseverněji položená...  celý článek

Pohled na rozhlehlý pozemek sanatoria z mojí rákosové chatičky.
Jak jsem zvracela v Peru. Léčba magickou ayahuascou očima čtenářky

O amazonské ayahuasce, liáně duše, jsem toho spoustu četla a viděla. Od různých článků na internetu přes dokumentární film až k pestrým ohlasům mnoha lidí,...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.