Arktická zima na Keprníku

Arktická zima na Keprníku | foto: Martin Janoška, pro iDNES.cz

Přejezd Hrubého Jeseníku, nejdrsnější zimní hřebenovka v Česku

  • 7
Hřebenovkou Hrubého Jeseníku v zimě nepohrdne asi žádný vyznavač bílé stopy. Téměř 40 km dlouhé putování z jednoho konce hor na druhý patří k vrcholným sportovním i krajinářským zážitkům. K úspěšnému zvládnutí je zapotřebí především příznivé počasí.

Přejezd hřebenovky Hrubého Jeseníku patří k vrcholným zážitkům lyžařské turistiky. Panují zde tradičně výborné sněhové podmínky, avšak také častá nepřízeň počasí.

Tip na dovolenou

Užijte si parádní lyžovačku. Vyberte si pobyt na dovolena.iDNES.cz.

Na rozdíl od klimaticky obdobných Krkonoš se na dlouhých bezlesých úsecích jesenických plání není kam schovat před přívaly sněhu a mrazivým vichrem. Proto lze hřebenovku Hrubého Jeseníku označit jako nejnáročnější a nejdrsnější u nás. Pokud tento pocit po zimním výletě do Jeseníků mít nebudete, pak vám štěstí určitě přálo.

Lyžařskou magistrálou ze Sedla na Švýcárnu

Pro první seznámení s charakterem jesenické hřebenovky je nejlepší začít na Červenohorském sedle. Až do výšky 1 013 m vás vyveze autobus ze Šumperka nebo Jeseníku, takže celkem lacino přijdete k hezkým výškovým metrům. Teplo autobusu obvykle hned po výstupu vystřídá citelná zima a studený vítr. Pokud musíte kompletovat výstroj a mazat lyže, nebývá to zrovna příjemné. Řešení tu však je: buď se zahřejete dlouhým stoupáním v lyžařské stopě, anebo zavítáte do nedaleké chaty na čaj s rumem.

Z Červenohorského sedla vyráží většina běžkařů frekventovanou zimní cestou k turistické chatě Švýcárna (8 km) a pak dál směrem k Pradědu (11 km). Stopa, udržovaná pravidelně rolbou, se kroutí jako had po jižně a západně orientovaných svazích Klínovce a Výrovky a pozvolna nabírá výšku. Jediným náročným úsekem je strmý výstup na Velký Jezerník (1 208 m), kterému předchází silně větrný úsek s často zafoukanou stopou. Kratší, avšak na běžkách obtížnější letní červená trasa, sledující rozvodní hřeben, se poslední dobou v zimě již téměř nevyužívá.

Na stylové chatě Švýcárna, udržované ve starobylém duchu, se koná povinná přestávka před dalším úsekem, kterým je zdolání Pradědu. V chatě bývá téměř vždy plno, ale útulno a veselo.

Kudy dál z Pradědu

Cesta ze Švýcárny na Praděd vede 3 km neustále mírně do kopce, což je postupem času poněkud fádní. Nicméně za příznivého počasí se kolem dokola otevírají nádherné scenérie a sněhové podmínky tu bývají tradičně nejlepší. Na závěrečném kilometru po silnici na vrchol vás často čeká tvrdý sníh udusaný od větru a jízda po něm nebývá zrovna bůhvíjaká pohoda. Pokud je mlha a nevlídně, pak se Praděd obvykle obloukem míjí.

Celá hřebenovka za jeden den

Využijte vlak a počkejte si na příznivé počasí. Pak vyrazte brzy ráno vlakem na Ramzovou a zde využijte lanovku až na Šerák. Odtud vás čeká do sedla Skřítek už jen asi 35 km spíše dolů než nahoru. V cíli na Skřítku nasednete na autobus (nutno předem zjistit odjezd – nejezdí jich moc) a ten vás doveze opět někam k vlaku.

Na Pradědu, respektive na rozcestí pod Pradědem, se musíte rozhodnout, co dál. Varianty jsou v podstatě jasné: buď se vrátit na Švýcárnu, nebo pokračovat na chatu Ovčárna. V případě návratu, který je vhodný za méně příznivého počasí, se nabízí ze Švýcárny sjezd do Koutů nad Desnou. Pokud je rychlý sníh, pak máte postaráno o nezapomenutelný zážitek. Z vrcholu Pradědu jedete v podstatě stále mírně dolů a celkově překonáte naprosto pohodlně a rychle úctyhodných 900 m převýšení.

Pokud se rozhodnete pokračovat na Ovčárnu, pak byste se měli pokusit dojet až na sedlo Skřítek nebo do lyžařského střediska Karlov. Ukončit totiž túru na Ovčárně a sjíždět autobusem dolů do Karlovy Studánky by bylo neefektivním mrháním pracně nabytých výškových metrů.

Chata Švýcárna pod Pradědem

Když rolba nevyjede....

Nejdrsnější hřebenovkou na Skřítek

Hřebenovka mezi Ovčárnou a Skřítkem ovšem není žádná procházka růžovým sadem. Čeká tu na vás 8 km holých, větrem bičovaných plání s lavinovými terény na okrajích. Stopa podél tyčového značení se v tomto úseku neudržuje, takže bývá všelijaká - hrbatá, zledovatělá nebo zavátá. Předčasný sjezd je možný až po 6 km, kde stojí nouzová kamenná útulna Jelení studánka, trvale obydlená pouze věčně hladovými myšmi.

Za příznivého počasí je to však nezapomenutelná túra, neboť po úvodním výstupu na Vysokou holi (1 464 m) se jede téměř pořád dolů. Za dobré viditelnosti odtud navíc spatříte celou Moravu od Beskyd po Králický Sněžník. Závěrečný sjezd z hřebene kolem Ztracených kamenů je náročný a strmý. Cesta je však široká, takže se dá účinně plužit. Ze sedla Skřítek, kde stojí motorest, pak jezdí autobusy do Šumperka nebo Ostravy.

Méně náročnou variantou je sjezd do Karlova, a to buď z Jelení studánky, nebo přímo z rozcestí nad chatou Ovčárna po letní žluté, která je totožná se zimním tyčovým značením. Úvodní příkrý sjezd z hřebene vystřídá brzy mírně klesající lesní cesta.

Stoupání na Velký Jezerník po vydatném nočním sněžení

Přes Keprník a Vozku na Šerák

Součástí hlavní jesenické hřebenovky je rovněž oblíbená trasa z Červenohorského sedla na Šerák. Ani tento 9 km dlouhý úsek nebývá v zimě zrovna procházka růžovým sadem a je nutné počítat se všemi záludnostmi zdejšího drsného klimatu. Zvláště pak při překonávání hory Keprník (1 423 m).

Zpočátku se vytrvale, ale mírně stoupá po rolbou protažené lyžařské "dálnici", která dříve končívala po 3 km u Vřesové studánky. V posledních letech však bývá protažená přes Červenou horu až do Sedla pod Vřesovkou, což umožňuje vyhnout se náročnému sjezdu po červené, který ve strmém svahu zdolává nepříjemné houpačky přes četné závěje.

Výhled z Keprníku na Jeseník a Biskupskou kupu

Jiřího chata na Šeráku. V pozadí Keprník

V sedle začíná náročné strmé stoupání neupraveným terénem přes další závěje. Zmírnění sklonu nastává u Trojmezí, kde si lze odskočit na vrchol pověstmi opředeného a skálami ozdobeného Vozky (1 377 m). Z něj se nabízí dlouhý sjezd po žluté do Branné, ten je však v horní části velmi exponovaný a navíc nebývá dobře projetý.

Většina běžkařů proto Vozku míjí a míří raději k dalšímu strmému výstupu na Keprník. Z něj se otevírá nádherný kruhový rozhled. Za zimních inverzí je k vidění Králický Sněžník, Orlické hory i Sněžka. Za špatného počasí je lepší z Keprníku co nejrychleji zmizet.

Vozka od Vřesové studánky

Dolů s držkopády

Sjezd z Keprníku k turistické chatě na Šeráku je podstatně méně náročný než cesta opačným směrem, ale ani tak se mnohdy neobejde bez klasických držkopádů. Ještě záludnější však bývá sjíždění po červené značce z Šeráku na Čerňavu, která vede po úzkém a k tomu ještě pěšáky rozdupaném chodníku ve strmém svahu nad strží. Alternativa upravené sjezdovky není na běžkách o mnoho lepší. Často je nejpohodlnější i nejrychlejší tento úsek alespoň částečně sejít pěšky.

Teprve z Čerňavy od přestupní stanice lanovky si sjíždění na běžkách můžete konečně užívat bezstarostně plnými doušky. Zvláště pokud odbočíte na modrou a posléze žlutou značku. Stačí se skrčit do vajíčka, srovnat lyže a nechat se vézt. Při rychlém sněhu se zastavíte v podstatě až po 8 km na vlakovém nádraží v Branné.

Itineráře popisovaných tras

  • 1) Červenohorské sedlo – Švýcárna, 8 km – Praděd, 11 km – Švýcárna, 14 km – Kouty nad Desnou, 25 km
  • 2) Červenohorské sedlo – Švýcárna, 8 km – Praděd, 11 km – Ovčárna, 14 km – Jelení studánka, 20 km – Skřítek, 26 km
  • 3) Červenohorské sedlo – Švýcárna, 8 km – Praděd, 11 km – Ovčárna, 14 km – Karlov, 22 km
  • 4) Červenohorské sedlo – Vřesová studánka, 3 km – Keprník, 7 km – Šerák, 9 km – Čerňava, 12 km – Branná, 20 km
, pro iDNES.cz