Jeruzalém, z jehož historie je 5000 let zdokumentováno a jenž byl inspirací pro spisovatele, básníky i výtvarníky, se dostal před o něco více než půl stoletím i do světa Valného shromáždění OSN. Představitelé byli přesvědčeni, že pro blaho vzájemného soužití se židé, křesťané i muslimové dohodnou na soužití pod společnou neutrální nebo mezinárodní vládou OSN s cílem zachovat svornost a ducha "Města míru". Píše to agentura EFE.
Ve své historii 70krát zničené "Svaté" město odolalo i náporu pěti válek, které spolu vedli od roku 1948 Arabové a Židé, ovšem prolitou krví odplul i Jeruzalém, jak si ho oni diplomaté představovali. Když v listopadu 1947 schvalovali "Plán rozdělení (Palestiny) s hospodářskou unií" mezi oběma komunitami, které se střetávaly v
boji o kontrolu nad jejím úzkým územím, bylo Valné shromáždění přepadeno tušením a doporučilo rozdělit Jeruzalém mezi arabský a židovský stát, aby se učinil konec vzájemným konfliktům.
Obyvatele tohoto "corpus separatum", které chtěl Vatikán internacionalizovat, si jako občany "třetího státu" dokázalo představit 33 členů Valného shromáždění OSN, kteří z tehdejších 53 členů (dnes jich je 189) schválili rozdělení.
Třiapadesát let po onom "rozdělení", jež bylo možná inspirováno slavným rozsudkem krále Šalamouna v případu dítěte, o nějž usilovaly dvě ženy, je osud města se 600.000 obyvateli jednou z hlavních překážek, které brání tomu, aby Izraelci a Palestinci položili základy k jednáním o konečné mírové dohodě.
Toto "rozdělení", stojící v "křesťanském a západním" ohnisku konfliktu, je základem rezoluce č. 181 Valného shromáždění OSN, na niž se Arafat odvolává od roku 1988 (kdy uznal a navrhl mír Izraeli) s cílem ustavit nezávislý stát "s hlavním městem Jeruzalémem" včetně "Chrámové hory", kde se nacházejí posvátné mešity Al-Aksá a
Skalní dóm, třetí nejposvátnější místa islámu.
Hlavní rabinát Izraele zakázal počátkem ledna premiéru Barakovi, aby se vzdal této hory, jedné z 28, na nichž se tyčí "věčné město". Tady, jak věří Židé, stály chrámy biblických králů Šalamouna a Heroda, a ultraortodoxní vyznavači judaismu nikdy na
horu nestoupají z obav, aby nešlápli na místo, kde se usídlili.
Rezoluce 181 však nikdy nebyla uplatněna, nicméně slouží spolu s jinými jako vodítko pro mírová jednání, která by mohla být mezi oběma stranami v dohledné době obnovena.
Sen diplomatů OSN se naopak změnil v rozbušku první a nejkrvavější arabsko-izraelské války, která v roce 1948 způsobila fyzické rozdělení Jeruzaléma až do války v roce 1967.
Ani židé, ani muslimové ve skutečnosti nikdy nepřistoupili na myšlenku, že by vládce Jeruzaléma, který si obě skupiny nárokují jako exkluzivní hlavní město, nepocházel z jejich řad, či jeho internacionalizaci navrhovanou Vatikánem. Křesťané ovšem ve Svaté zemi tvoří menšinu.
 Palmy pod sněhem a zasněžená kopule měšity v Jeruzalémě |
