Když jsem jeruzalémské Staré město (kde je situovaná většina památek) letos navštívil, připadalo mi jako opravdové "město z pohádek tisíce a jedné noci", i když za touhle poetikou se právě do Jeruzaléma moc nejezdí.
Klikaté uličky. Minarety. Bazary, všudypřítomná vůně kebabu a felafelu. Jeruzalémské Staré město je celé obehnané masivními bílými hradbami s věžemi.
Okamžitě si vzpomenete na slavný křižácký velkofilm Království nebeské, i když tyhle stojící hradby jsou mladší než z doby prvních křižáckých válek.
Zachovaly se celé. Vybourali je jen na jednom místě u Jaffské brány. Uvnitř pětikilometrových hradeb se nalézá na čtvercovém půdorysu město, které nabízí turistům památky na každém kroku, ale jakmile vybočíte z hlavních tras, potkáte uličky, kde se normálně žije, pobíhají tam děti, suší se tam prádlo a staří tam pokuřují na židlích před domy.
Uvnitř hradeb se skrývají i židovská čtvrť poblíž Zdi nářků, křesťanská čtvrť a arménská čtvrť. I když nemají žádné jasné hranice, poznáte je. Židovská čtvrť je tišší, kultivovanější, čistší. V té křesťanské spíš narazíte místo trhovců na popy a zamyšleně kráčející mnichy.
Via Dolorosa - Křížová cesta měří jen 600 metrů.
Strohá Via Dolorosa
Když jsem vstoupil tou nejnenápadnější Novou branou, okamžitě jsem zamířil hledat legendární Křížovou cestu Viu Dolorosu. Z Česka znám křížové cesty jako kapličky podél cest, tak jsem byl zvědavý na originál.
Křížová cesta začíná u nenápadné Kaple bičování, která se ukrývá v jednom ze dvorů Starého města. Tam stával palác, kde byl podle tradice Ježíš odsouzen.
Zapomeňte na malebné kostelíčky. Někde značí zastavení křížové cesty jen římské číslice na zdi plus jednovětný latinský nápis.
Málem je zastiňují rozvěšené oděvy, které nabízejí arabští stánkaři. Via Dolorosa se klikatí se, stoupá a klesá úzkými uličkami města. Měří mimochodem pouhých 600 metrů. Pochopil jsem, že Jeruzalém nepotřebuje okázalost.
K jednomu ze zastavení (osmému) dokonce vede odbočka, ze které se návštěvník musí zase kus vrátit na hlavní trasu.
Kristus v Chrámu Božího hrobu.
Kaple uvnitř chrámu
Na Chrámu Božího hrobu, tedy místě, kde byl Ježíš ukřižován a kde vstal z mrtvých, vás asi nejvíc překvapí, že je v uličkách Jeruzaléma nenápadný, viditelný až zblízka a ne úplně snadno se hledá.
Posledních pět zastavení křížové cesty se už skrývá uvnitř. Interiér je hodně ortodoxně potemnělý, protože celý chrám dnes spravuje řecko-katolická církev.
Hned vpravo nad vchodem se stoupá na římsu na "Golgotu". Všimněte si, že kostel je postaven přímo kolem skály, na které byl prý Kristus ukřižován, dodnes je tam skála na několika místech patrná.
Vlastní Boží hrob je kaplička uvnitř chrámové lodi a stojí se na něj speciální fronta, která se prodlužuje, zvlášť když uvnitř běží mše, do Božího hrobu se jde klanět jeden kněz za druhým a turisté tam na chvíli nesmí.
Je třeba uznat, že mnohé Boží hroby roztroušené po české krajině (třeba ten u Slaného) jeruzalémský Boží hrob kopírují docela přesně. Dávní poutníci, kteří došli z Čech do Svaté země a zpět, si originál pamatovali dobře.
Uvnitř je komůrka, kde se musíte shýbnout, a v ní kamenná deska, ikona, květina a svíčky. A věří tomu miliony lidí.
Ke Zdi nářků je vstup volný, projít musíte jen bezpečnostní prohlídkou.
Zeď, kde se nenaříká
Zeď nářků je i přes svůj název docela pohodové a prosluněné místo, kde se nijak hromadně nebrečí, ani tam nutně hned nemusíte potkat ortodoxní Židy bušící hlavou o kámen známé z televizních zpráv.
Je tam otevřeno 24 hodin sedm dní v týdnu, jen musíte projít bezpečnostní prohlídkou. Ale oni i ortodoxní Židé, které ještě ostraha nezná, musejí tu prohlídku absolvovat.
Ženy a muži se modlí odděleně a nezbytnou papírovou jarmulku vám půjčí u stolečku. Ihned se tam na mě vrhnul jakýsi rabín, který mi požehnal, popřál good wife a vybral deset šekelů (50 korun) "na synagogu". Moje biblické křestní jméno tady má asi dobrý zvuk.
Bizarní stavbou je dřevěný krytý most, který se doslova vznáší nad Zdí nářků. V Česku takhle vypadají s prominutím improvizované přechody stavenišť, ale tahle chodba vede na Chrámovou horu, dnes svaté místo muslimů, kam zas pro změnu Židé nesmějí a který by snad zapomněl, tomu to připomene cedule u vchodu podepsaná jedním z vrchních rabínů.
Z Olivetské hory je nejkrásnější rozhled na Jeruzalém.
Základní místo světa
Vlastně je to tak trochu náhoda. Podle Talmudu je Chrámová hora základní místo světa, kde Hospodin shromáždil hlínu, za které zformoval Adama.
Považuje se taky za "základní kámen světa". Logiku to podle mě má, někde Stvořitel začít musel. Král Šalamoun tam nechal postavit První chrám. Proto je to svaté místo Židů.
Ale zároveň posloužilo toto místo jako výtah do nebes i proroku Mohamedovi, který podle muslimské tradice podnikl kolem roku 620 našeho letopočtu noční výpravu (známou jako isra) z Mekky do Jeruzaléma na Chrámovou horu, odkud se dostal do nebe, kde k němu promlouval Alláh.
Teprve tady si naplno uvědomíte, že tahle "náhoda" se stala základem jednoho z nejsložitějších geopolitických konfliktů, který sahá až do současnosti.
Navzdory všem uvedeným mýtům to na Chrámové hoře vypadá pozemsky a docela normálně. Je to vyvýšená plošina připomínající citadelu nad Jeruzalémem s krásným výhledem do všech stran a hlavně s nádherným Skalním chrámem. Je barevný a má blýskavou hliníkovou kopuli, která kdysi bývala zlatá.
Je to jedna z nejfotografovanějších budov světa. A je mimochodem mnohem menší, než jak působí na obrázcích.
Skalní chrám ovšem nefunguje jako mešita, spíš jako památník. Uvnitř je k vidění originální skála, ze které byl Mohamed vyzdvižen na nebe.
Bohužel dovnitř strážci pouštějí jen od pohledu muslimy. Arabský školní výlet, který jsem tam potkal, měl v tomhle ohledu oproti mě výhodu.
Schody vah duší před Skalním chrámem.
Na Chrámové hoře najdete i další památky, jako mešitu Al-Aksá, která se k modlitbám běžně používá, nebo Schody vah duší. Podle muslimské víry na nich o Soudném dnu budou viset váhy, které budou vážit duše mrtvých.
Malý pavilonek vedle Skalního chrámu je Řetězový chrám. Na tom místě prý visel za krále Šalamouna řetěz, a když za něj vzal člověk, který falešně přísahal, srazil ho blesk.
Památky za zdí
Mnoho důležitých jeruzalémských památek se však nalézá i mimo hradby Starého města. V prvé řadě doporučuji procházku na Olivetskou horu, na jejímž úpatí se rozkládá Getsemanská zahrada, kde podle tradice zatkli Krista.
Dnes ji zdobí jeden z nejkrásnějších jeruzalémských svatostánků - kostel všech národů s arkádami a barevnou mozaikou na průčelí, který trochu připomíná Sallu Terrenu ve Valdštejnské zahradě.
Jenom pozor na mladíka, který vám bude chtít u vchodu prodat větvičku z olivy.Uvnitř si jich můžete natrhat, kolik chcete.
Na Olivetské hoře také najdete nejstarší kontinuálně používaný hřbitov na světě a asi nejkrásnější výhled na Jeruzalém.
Ano, odtud se fotí ty pohlednice. A člověk vidí jako na dlani místa, kterými chodil celý den.
Může se hodit
Skalní chrám a Chrámová hora - vstup je zdarma, ale otevírací hodiny jsou neobvykle krátké. Otevřeno denně kromě pátku od 7:30 do 11 a pak hodinu od 13:30 do 14:30 hodin. Chrámová hora má devět vstupů, ale nemuslimům je určen pouze jediný - krytý most nad Zdí nářků. Vyjít ven mohou i nemuslimové kteroukoli branou. Zeď nářků - podmínkou je pouze bezpečnostní prohlídka, jinak se k ní dostanete zdarma kdykoli. Kdo zapomene na pokrývku hlavy, tomu půjčí papírovou jarmulku. Otevřeno je nonstop. Křížová cesta Via Dolorosa a Chrám Božího hrobu - vstup se nevybírá, ale na Křížové cestě snadno sejdete z cesty a zabloudíte. Otevírací doba Chrámu Božího hrobu je od 4:30 do 20 hodin. Getsemanská zahrada - otevřeno od 8 do 12 a od 14 do 18 hodin, vstup volný. Dá se tam dojít pěšky do údolí od hradeb Starého města za čtvrt hodiny Yad Vashem - památník holokaustu. Vstup zdarma. Nalézá se v západním Jeruzalémě a musí se tam jet MHD. Zajímavá je i jeho architektura, vypadá jako obrovská tyč s trojúhelníkovým řezem, která jakoby probodává horu a kouká na obou stranách. Uvnitř je historické muzeum, kde si projdete celými dějinami perzekuce Židů. V okolí najdete bezpočet dalších pomníků. Muzeum Izraele - vystavuje třeba historický model Jeruzaléma nebo legendární Svitky od Mrtvého moře. Vstupné 40 šekelů. Otevřeno denně, ale každý den se otevírací doba hodně liší. Například v pátek je otevřeno jen dopoledne před šabatem, v sobotu až odpoledne po něm.
Většina památek je dostupných pěšky kromě památníku Yad Vashem a Muzea Izraele. Jeruzalém má rozvinutou síť městských autobusů (na rozdíl od českých nepostrádají klimatizaci). Lístek stojí 2,60 nového izraelského šekelu (asi 13 korun) a dá se koupit u řidiče. Na zastávkách ale nebývají vylepené jízdní řády. Doporučuje se zjistit správnou linku předem, názvy stanic jsou v hebrejštině a angličtina ji nedoprovází vždy. |
