Dalších dvanáct míst dostalo nedostatečnou, včetně hlavních nádraží v Mnichově a ve Frankfurtu, obou bruselských velkých nádraží, pařížského nádraží Nord či stockholmského hlavního nádraží. Osm bylo označeno za průměrně bezpečné.
Testovací komisaři zkoumali hlavně možnosti rychlé evakuace cestujících v případě požáru nebo atentátu, tedy počet bezpečnostních východů, délka chodeb, kterými je třeba projít, výška schodišť, označení únikových cest, jejich prostupnost, i materiály, z nichž je vyrobeno zařízení nádraží.
Například na londýnském King's Cross Station jsou v metru místa, odkud je na čerstvý vzduch je cesta vzdálená půl kilometru. V Madridu je třeba absolvovat 200 schodů, než se člověk dostane na ulici.
"Kdyby katastrofa vyžadovala rychlou evakuaci ve špičce, dostane se vysoký počet cestujících nezvratně do pasti," píše se v komentáři redakce. Lidé budou ohroženi hlavně jedovatým či dusivým dýmem, daleko méně plameny. V některých uzavřených
tunelech však může při hoření plastových materiálů dosáhnout teplota během několika minut nesnesitelné výše.
Autoři průzkumu připomínají poučení z požáru metra v Baku v roce 1995 (289 mrtvých), plynového útoku v metru v Tokiu v témže roce (3000 hospitalizovaných) a zejména nedávnou tragédii v tunelové lanovce v rakouském Kaprunu. Zdůrazňují, že situaci lze mnohdy napravit jen s malými náklady - je třeba především dodržovat zákaz kouření v uzavřených prostorách, přehledně a dostatečně označit únikové cesty a udržovat je v neustálém provozu, vybavit všechny vagóny náčiním pro rozbití oken, zdůrazňovat zákaz používání výtahů v případě požáru.
 |
