Jelení příkop má bohatou historii

Východní část Dolního Jeleního příkopu pod Pražským hradem sice dělí od serpentiny Chotkovy silnice jen několik metrů, tramvajové skřípění a klaksony aut tam však utichají.

"Jelení příkop jest nyní úplně neschůdný, bez pěšin, znečistěn vyhazovanými odpadky z kasáren a obydlených věží. Celá jeho plocha jest zarostlá necenným křovím a slabými do výše vyhnanými stromky, které znemožňují jakýkoliv průhled k letohrádku, k dómu a k obranným zdím a věžím," posteskl si v roce 1919 architekt Kamil Hilbert. V té době už po oboře, jelenech a daňcích nebylo ani památky. Podle pramenů je do jednoho postřílelo a snědlo francouzské vojsko, když v roce 1742 za válek o rakouské dědictví obléhalo českou metropoli. Zvířena se do Jeleního příkopu už nikdy nevrátila.

Hluboká strž s protékajícím potokem Brusnice chránila slovanské hradiště a později románský a gotický hrad proti napadení ze severu. Ještě do 14. století byla rokle zalesněná, pak dnešní severní předpolí, zvané kdysi Bruska, ovládly vinice, což bylo strategicky výhodnější. Obranu posílil i Vladislav Jagellonský, když v opevnění zřídil dělostřelecké bašty. Ve třetině 16. století tak už mohl rokli překlenout dřevěný most na kamenných pilířích, přezdívaný Prašný. O horní část nad mostem, tedy o vinici pod Královským letohrádkem s Bažantnicí, však příkop rozšířil až Rudolf II. Území uzavřel zdmi a nasadil tam jelení stádo. Za tereziánské přestavby roku 1770 nahradil Prašný most sypaný val, který příkop definitivně rozdělil na dvě části, horní a dolní.

O kultivaci zpustlé přírodní rezervace se v roce 1923 pokusil hradní architekt Josip Plečnik, kterého nadchla myšlenka spojit Horní Jelení příkop, Lumbeho zahrady a území Nového světa. Dlouho však zůstávalo jen u plánů, teprve v kritickém období 1943-44 se Pavlu Janákovi podařilo radikálně odstranit navážky a obnovit sesuté zdi fíkovny i oranžerie.

Blízkost prezidentské rezidence a neustálé stavební práce však z prohlídky rokle téměř vyloučily veřejnost. Od 20. let byla přístupná pouze východní polovina Horního Jeleního příkopu až po medvědinec a teprve ve čtyřicátých letech tam stavební správa zřídila dvě cesty: vyhlídková vedla od Prašného mostu kolem Míčovny ke Královskému letohrádku, druhá končila v ulici U Brusnice. Zpevňování zdiva od Daliborky k Bílé věži a především generální oprava domků v Zlaté uličce v 50. a 60. letech však průchodnost opět oddálily. Na turistickou (spíše než výletní) stezku Dolním Jelením příkopem s ocelovými mostky, lávkami, dřevěnými rošty a břečťanovou vegetací si tak museli zájemci počkat až do minulého jara. Jelení příkop je otevřen denně od 10 do 18 hodin.