Jednou by chtěl vytesat Masaryka na koni

Zajímaví lidé

O soutěži na náhrobek Emila Zátopka se dozvěděl od souseda, který oznámení objevil ve starých novinách.
Zajímaví lidé

O soutěži na náhrobek Emila Zátopka se dozvěděl od souseda, který oznámení objevil ve starých novinách. To už do uzávěrky chyběly čtyři dny.

"Táta nade mnou sice kroutil hlavou. Přece ty nemůžeš dělat Zátopka! Vždyť ses nikdy nezajímal o sport! Jenže mně se v hlavě vyjevil jeden konkrétní reliéf z malinko předklasického období řeckého sochařství. Okamžitě jsem měl představu stély se stylizovaným běžcem," říká sochař Petr Novák, jehož pomník legendárního sportovce byl nedávno odhalen ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Ona stéla značí v mluvě odborné kamennou desku s nápisem či reliéfem.

Konečné slovo při posuzování návrhů Zátopkova pomníku prý měla jeho žena Dana. Mluvila vám do vašeho díla?

No mluvila... My jsme si jen o jejím manželovi spolu povídali. Paní Zátopková mi vyprávěla, že když byl Emil po ruské okupaci vyhozen z armády, jezdil s maringotkou po geologických vrtech. V té době se začal vášnivě zajímat o kameny a začal je i s paní Danou sbírat. Ona chtěla náhrobek velice skromný. Měla představu, že nejlepší by byly oblázky jakoby vytažené z Bečvy, k níž měli oba vztah. Protože stéla vychází z přírodního kamene, vyhověl jsem jí.

To byla opravdu jediná připomínka?

Když byla u mě v ateliéru, přála si, abych jejímu Ťopkovi ztenčil nožky v kotnících! Že je měl takové suché, tenké, šlachovité... Samozřejmě jsem jí v tom vyšel vstříc, protože já Zátopka osobně nikdy neviděl, kdežto ona ho znala do detailu.

V posledních letech se věnujete tematice koní. Proč?

Kůň má překrásné tělo a proporce a je nabit energií. Ta síla, život a nadšení, když třeba vidí pást se stádo klisen. Ty projevy vášnivé duše toho zvířete jsou nesmírně silné a inspirující ke ztvárnění.

Ještě něco jiného vám to přináší?

Když jsem se učil jejich anatomii, rasy, chody a další věci, postupně jsem si začal uvědomovat, že kůň není ledajaké zvíře. Není to zvíře atlet, které by bylo krásné pouze svou formou. Pobyty v Národním hřebčíně v Kladrubech a styk s jeho nesmírně vzdělaným ředitelem doktorem Norbertem rytířem Zálišem mi umožnily pochopit důležitost koní na vytváření lidské civilizace.Protože bez spolupráce koně a člověka si dnešní civilizaci nelze představit. Nejde přitom jen o pojetí koňské síly užívané dodnes ve fyzice, ale třeba hudebních rytmů, které vycházejí z některých kroků koní.

To, že jste se rozhodl pořídit si vlastního koně, přišlo kvůli stálé inspiraci? Nebo proto, že jste na něm chtěl především jezdit?

Můj koník je starší klisna a mé ježdění není žádný sport. Začal jsem se učit jezdit na koni až ve čtyřiceti. Vzorem mi byl Masaryk, který začal jezdit mnohem později.

Vzpomněl jste prezidenta Masaryka. Proč se dosud neobjevila žádná jeho jezdecká socha?

Asi nebyl čas, aby se Masarykovi vůbec udělal nějaký pořádný pomník. Náběhy byly, například Vincenc Makovský začal pracovat na modelu Masarykova pomníku. A ta hlína je tak oduševnělá, že pomníkovou sochu takového náboje jsem nikdy a nikde neviděl. A nemyslím jen dvacáté století! Je to hrozná škoda, že se to nepodařilo dotáhnout. Co se týče jeho jezdecké sochy, možná, že za Masarykova života se lidé obávali, že by nesnesl, aby si připadal jako aristokrat. I když on z těch státníků byl vlastně aristokratem největším.

Spíš aristokrat ducha.

Já to beru od původního řeckého slova aristos - ušlechtilý. On byl aristokratem bez rodokmenu svými životními postoji. Byl jak filozofem, tak vojákem a jezdecká socha by u něho byla naprosto na místě. Mým životním snem a nejvyšší metou je jednou postavit Masarykovu jezdeckou sochu.

Často pracujete v Itálii. Čím to začalo?

Vždycky jsem se zajímal o italskou renesanci a o antiku. Dokonce jsem se nechal najímat jako průvodce zájezdů do měst, v nichž jsem v životě nebyl. S jistotou náměsíčníka jsem vodil turisty za sochami a za památkami, které jsem znal z knihovny italské ambasády a z dalšího studia. Při jedné z cest jsem se spřátelil s jedním farářem z Pianora u Boloně a tím začala má spolupráce s katolickou církví. Vytvořil jsem několik soch do tamních kostelů.

Kterou z nich si nejvíc ceníte?

Za asi nejvýznamnější považuju baptisterium (křtitelnice pro křestní obřad ponořením - pozn. red.) s rozpětím jednoho a půl metru. Architektka, která nový kostel v Boloni projektovala, chtěla baptisterium složit z kamenných bloků. Říkám jí, nebylo by hezčí z jednoho kusu? To snad není možné! divila se. Ale my jsme Češi, tak vám ho tak uděláme!

Co znamená pro českého sochaře tvořit v zemi, která je považována za kolébku sochařství?

Já jsem moc rád, že tam mohu něco udělat, i když to není nic nového. Třeba kolem roku čtrnáct set byly naopak Praha i Brno středisky, z nichž vycházel humanismus, a to myšlení se projevilo i na umění, které tenkrát z Čech vyzařovalo ven. Například typ horizontální piety, jehož příkladem je pieta v životní velikosti v kostele svatého Tomáše v Brně, se přes Lombardii rozšířil až do střední Itálie. A když Michelangelo dělal svou slavnou Pietu do chrámu svatého Petra v Římě, její schéma převzal z Čech.

Opravil byste některou svou sochu?

Samozřejmě. Ale ještě lépe. Já ji vytvořím znovu, protože některé věci, stejně jako v životě, tak i u sochaře, jsou nenapravitelné. To jsou chyby, do nichž nelze znovu zasahovat. K některým motivům se vracím po letech třeba několikrát. Ale ono na těch motivech ani moc nezáleží. Jde o to, jak se zpracují. A jak se zpracují, na tom je pak vidět nějaký vývoj.

***

Kdo to je Petr Novák

Petr Novák se narodil v roce 1957 v Jaroměři. Vystudoval Střední průmyslovou školu kamenickou v Hořicích. V roce 1984 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Stanislava Hanzíka. V Novákově díle jsou zastoupeny dívčí akty, portréty a figurální kompozice z kamene a dřeva. V posledních letech se věnuje hlavně tematice koní. Samostatně vystavoval v Jaroměři, Náchodě, Jičíně, Českém Krumlově, Brně a dalších městech. Jeho práce jsou k vidění například v Bohuslavicích nad Úpou, v Novém Městě nad Metují, v Trutnově či na Vyšehradském hřbitově v Praze (pomník spisovatele Zdeňka Němečka). V současné době dokončuje bronzový pomník Jana Černčického z Kácova pro Nové Město nad Metují. Novák je ženatý, má tři děti.

CO CHTĚLA PANÍ ZÁTOPKOVÁ

"Když byla u mě v ateliéru, přála si, abych jejímu Ťopkovi ztenčil nožky v kotnících," vzpomíná sochař Petr Novák na setkání s Danou Zátopkovou, pro niž tvořil pomník jejího manžela do skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm