Dějiny nehostinného poloostrova začínají dávno před faraony, už v době, kdy zde žily skupiny nomádů, kteří odtud asi před 20 000 lety přiváželi pazourek. Světově proslulým se však Sinaj stal teprve díky druhé knize Mojžíšově, která líčí exodus, odchod Izraelců z Egypta.
Pokud vaše cesta vede na asijský Sinaj z afrického kontinentu, pak je nejjednodušsí cestou překročit Suezský kanál. Drtivá většina turistů k cestě na Sinaj využívá tunelu Ahmad Hamdí, dosud prvního ze tří plánovaných silničních podjezdů pod Suezským průplavem, zhruba 17 kilometrů severně od Suezu.
Tento tunel lze překonat pouze ve vozidlech, pokud se o to pokusíte pěšky, zastaví vás místní, všudypřítomná a na vše dozírající policie.
Cesta za památkami a přírodou Sinaje začíná v poušti, kde několik pomníků dokumentuje nedávné stopy bojů o tuto sice nádhernou, ale většinou pískem a skalami pokrytou část země. Bojů, jež spolu sváděly egyptské a izraelské armády nejen o tento přirozený most mezi Asií a Afrikou. Severní Sinaj byl odedávna důležitou obchodní a vojenskou cestou, zatímco jeho jižní část byla cílem dobyvatelů pro své přírodní bohatství.
Oáza Feiran
Autobus, jenž jezdí na pravidelné lince Suez - Dahab, zastavuje i v malé oáze uprostřed pestrobarevných skal - v oáze Feiran.
Právě tady začíná velkolepý svět hor jižního Sinaje se svými malebně rozeklanými tvary různých barev a forem, které jsou tvořeny žulou, porfyrem, rulou a jinými vyvřelými horninami. Často jsou pokryty černými pásy ztuhlé lávy, která vyvřela z hlubin země před mnoha miliony let.
V malebných palmových hájích oázy se již v 7. století nacházelo významné křesťanské sídliště s vlastním biskupstvím. Ve svazích zdejších hor se dodnes nachází množství jeskyní, v nichž žili od 3. století křesťanští poutníci.
Současní obyvatelé této oázy jsou beduíni, kteří již povětšinou dali přednost usedlému nebo alespoň polokočovnému způsobu života. Celkem jich na Sinaji žije kolem 70 000. I dnes však můžeme některé z nich vidět, jak putují pouští napříč poloostrovem.
Cílená osidlovací politika, možnost dobrého výdělku v těžebním průmyslu a turistice však postupně vedly k tomu, že černé stany beduínů většinou vystřídaly domy z betonu nebo chatrče z vlnitého plechu, jako je tomu i v této nevelké oáze.
Staré mravy, zvyky a kmenové struktury beduínů ovšem žijí dále. Jako dříve je i dnes nejvyšší autoritou kmene šajch, který je pro beduíny nejdůležitější společenskou skupinou. Pohostinnost a přátelskost beduínů je vlastnost, kterou při návštěvě oázy Feiran určitě oceníte.
Klášter svaté Kateřiny
"Jednou Mojžíš pásl ovce a tu viděl hořící keř, který neumíral. Z něj promluvil Bůh a řekl Mojžíšovi, aby odvedl Izraelity z Egypta."
Klášterní pevnost zaujímá jedinečnou polohu v malém údolí ve výšce 1 570 m mezi horami Džabal Músá a Džabal Katarina na místě, kde Mojžíš spatřil bájný hořící keř.
Již okolo roku 300 po Kristu se v těchto místech, kam legenda umísťuje posvátný trnitý keř, usídlili poustevníci. Císařovna Helena zde nechala kolem roku 330 postavit kostel, který byl císařem Justiniánem v 6. století začleněn do opevněného kláštera obklopeného dvanáct až patnáct metrů vysokým žulovým obranným valem. Od těch dob zůstali mniši věrni byzantské, a tím také řecké ortodoxní církvi.
Ikdyž její hodnověrnost není doložena, jednou z nejoblíbenějších křesťanských světic byla svatá Kateřina Alexandrijská, mučednice ze 4. století. Jejímu kultu, co do obliby, mohl ve středověku konkurovat jen kult Panny Marie a sv. Máří Magdalény.
Uprostřed kláštera se tyčí justiniánská bazilika ze 6. století, jejíž nádherná vnitřní výzdoba však pochází většinou až ze 17. a 18. století. Proslavené jsou krásné byzantské mozaiky v apsidě ze 6. století, které uprostřed zobrazují Ježíšovo proměnění se na hoře Tábor. Na čelní stěně vlevo nahoře je zobrazen Mojžíš, jenž před hořícím trnitým keřem odkládá sandály, vpravo pak Mojžíš, jak přijímá desky zákonů.
Hned za oltářem se nachází kaple hořícího trnitého keře, která byla postavena nad jeho kořeny. Svěže zelený výhonek keře můžete spatřit u zadní vnější stěny baziliky ještě i dnes a poutníci přicházející se k němu pomodlit, zde zanechávají desítky hořících svící a věří, že se jedná právě o potomka legendárního hořícího keře.
V arkádové stavbě je přechovávána cenná sbírka ikon a světově proslulá knihovna, jejíž počet svazků předčí pouze fond vatikánské knihovny.
Ke klášteru se můžeme dostat dvěma různými cestami. První prochází uchvacující krajinou, jež odbočuje mezi městy Nuwajba a Dahab do nitra poloostrova. Ta druhá vede po pobřežní silnici podél Suezského zálivu, přes oázu Feiran.
Samotný klášter je otevřen denně pouze na několik málo hodin a většina turistů od něj míří dále pěšmo nebo v sedlech všudypřítomných velbloudů na nedalekou Mojžíšovu horu.
Suezský kanál
|
Mojžíšova hora a hora svaté Kateřiny
"Tu došli Izraelité k hoře Sinaj a Mojžíš na horu vystoupil a od Hospodina přinesl Desatero Božích přikázání."
Tolik psáno v bibli o Mojžíšově hoře, na jejíž vrchol vede dvou až tříhodinová pouť. Na Džabal Músá (2 285 m. n. m), jak jí říkají Arabové, vede buď pohodlná cesta s mnoha serpentinami, nebo tři tisíce poutních schodů, občas velmi vysokých a příkrých. Samotu a ticho tu však nenaleznete. Všude kolem se hemží spousta prodavačů nejrůznějších suvenýrů a občerstvení, jehož cena roste úměrně s nadmořskou výškou.
Pro většinu turistů je nezapomenutelným zážitkem noc strávená na vrchu hory spojená s pozorováním západu a východu slunce nad horami Sinaje.
Pokud hledáte ticho hor, pak musíte vystoupit na protilehlou horu Džabal Katarina neboli Horu svaté Kateřiny, která je se svými 2 639 m nejvyšší horou Sinajského poloostrova. Kaple na vrcholku připomíná místo, kde byly údajně nalezeny kosti mučednice svaté Kateřiny.
Cesta vám zabere z vesničky El Milga asi pět hodin chůze, většinou neznačeným terénem. Cestička je však vyšlapaná a nedá se z ní v podstatě uhnout. Odsud se vám naskytne nádherný pohled na nedalekou Mojžíšovu horu a ostatní velikány Sinaje.
Mt. Sinai, Gebel Musa (2 285 m)
Podmořské zázraky
Většinu domácích i zahraničních turistů přece jen nejvíce přitahuje fantastický svět podmořských zázraků. Město Tába, které patří Egyptu teprve krátce, nebo Nuwajba, Dahab a Sharm el-Sheik jsou čtyři turistická střediska podél 180 km dlouhého pobřeží zálivu. Všechna mají krásné zátoky ke koupání, nádherná místa k potápění, hotely a potápěčské školy.
Sharm el-Sheik je elegantním, zároveň ale také nejdražším střediskem, jehož široké korzo lemují různé hotely. V jeho těsné blízkosti u Ras Muhammad se nalézají nejproslulejší potápěčská místa Sinajského poloostrova.
Nuwajba a Dahab nabízejí především levnější hotely pro skromnější turisty, aniž by však poutník byl o cokoliv, co Sinaj nabízí, ochuzen. Podívejme se tedy do jednoho z nich...
Dahab
Nádherné a poměrně poklidné městečko na břehu Rudého moře je jako stvořeno pro odpočinek a relaxaci. Je zde velká škála ubytovacích zařízení, restaurací, obchůdků, turistických kanceláří nebo potápěčských škol, kde na návštěvníky čeká jen to nejlepší.
Zdejší moře s poměrně teplou vodou i v zimních měsících láká převážně turisty, kteří nevyhledávají luxus a hvězdičkové hotely, jako je tomu například v Sharm el-Sheiku.
Cestovatel může na zdejším nábřeží potkat celý svět, ochutnat jídlo nejrůznějších kuchyní, a to za přijatelnější ceny než v jiných, turisticky známějších letoviscích.
Pokud vás omrzí polehávání u šumících vln, není nic jednoduššího, než podniknout výlet po okolí. Vyznavači potápění nebo šnorchlování by si neměli nechat ujít návštěvu proslulé Blue Hole, asi 20 km severně od města. Jde o hlubokou podmořskou depresi o šířce 80 m a hloubce s více než 100 m. Pod mořskou hladinou naleznete nádherný fascinující barevný svět ticha. Je zde však i mnoho pomníčků se jmény těch, kterým se tento svět stal osudným (více ZDE).
Blue Hole
K vyhledávaným atrakcím také patří vyjížďky na velbloudech do nedaleké pouště či romantické jízdy na koních po plážích v okolí Dahabu.
Coloured canyon
Neboli Barevný kaňon. K tomuto místu se dá nejlépe dostat, pokud využijete jedné z nabídek cestovní kanceláře nejen v Dahabu, ale v jakémkoliv jiném městečku podél východního pobřeží. Samotné místo leží totiž v srdci skal a pouště v blízkosti letoviska Nuwajba, zhruba 100 km od Dahabu.
Zajímavé místo by se dalo nazvat také "Duhový kaňon", a to díky teplým barvám, které přecházejí od bílé přes žlutou až po červenou na stěnách úzké rokle. Cestou dlouhou přes 2,5 km se můžeme kochat tím, co zde vytvořila příroda před mnoha miliony let.
Zřejmě nejpůsobivější je nejužší část kaňonu, kde se mezi dva pískovcové valy stěží vejde jeden člověk. Tento přírodní útvar připomíná složením hornin, svým vznikem i výsledným tvarem Petru v nedalekém Jordánsku. I u této lokality je k dispozici několik restaurací, kde se dá dobře pojíst nebo v krajním případě přespat.
Kdo navštíví Sinajský poloostrov, tento nádherný kout naší planety, nebude litovat. Zdejší moře, poušť a hory od pradávna přitahují lidskou pozornost a svým návštěvníkům přinášejí nejedno nezapomenutelné poznání.
Může se hoditSINAJ Jak se tam dostat Z Prahy do Káhiry můžete letět například s ČSA, kde za zpáteční letenku zaplatíte kolem 9 000 Kč. |
Autor článku Ondřej Valášek je fotograf, nezávislý publicista a cestovatel. O svých cestách do zahraničí - Evropy, Asie, a zejména Egypta - informuje veřejnost formou samostatných přednášek.
