Pašeráci a ostnatý drát
Míst stojících za návštěvu je vzhledem k rozlehlosti země tolik, že se nedají stihnout ani za pár týdnů. Co ale nelze vynechat, je hlavní město Buenos Aires – už proto, že v něm žije téměř polovina obyvatel a je centrem veškerého dění v zemi.
Jméno Buenos Aires, znamenající dobré povětří, mu dala výprava vedená rytířem Pedro de Mendozou, která zde zakotvila roku 1536. Původně hledali v deltě řeky Paraná stříbro, kterého je v Argentině sice všude dost, ale právě v těchto končinách ne. Nicméně zjistili, že poloha přístavu je jako stvořená pro pašování a začali se mu čile věnovat, později přidali obchod s otroky. Díky tomu město vydělávalo, stavěly se domy, výstavné paláce.
Nejpůsobivější památky jsou hlavně v centru, například na náměstí Plaza de Mayo si můžete prohlédnout prezidentský palác Casa Rosada či Metropilitní katedrálu. Za mnohé další jmenujme třeba operu Teatro Colón, v níž zněly krásné hlasy světových tenorů včetně Luciana Pavarotiiho.
Zamířit ale můžete i do čtvrtí La Boca, kde sídlí neslavnější argentinský fotbalový klub Boca Juniors a kde se nachází známý fotbalový stadion, či San Telmo, kolébky argentinského tanga. Ta je, podobně jako pařížský Montmartre, domovem umělců, na druhé straně ale i pochybných existencí, takže se doporučuje nebrat s sebou moc peněz ani drahé oblečení.
Buenos Aires v noci
Nelze nezmínit některá další „NEJ“: kaskády vody padající z vodopádů Iguacu u hranice s Brazílií, národní park Tierra del Fuego na pobřeží oceánu, obří ledovec Perino Moreno Glacier, z něhož se odlamují kusy ledu padající do jezera, majestátní vrcholky And, poloostrov Valdes, útočiště rypoušů sloních, či tajuplnou Patagonii…
Jeden z fantastických pohledů na národní park El Chalten
Na co je třeba si v Argentině zvyknout, jsou ploty s ostnatým drátem, vymezující hranice mezi latifundiemi. Těch je místy tolik, že si člověk připadá jako kdysi za železnou oponou – kdyby tento zážitek nebyl kompenzován pohledem na krásnou krajinu.
Široširá pampa
Největší zvláštností Argentiny je však pampa. Tisíce kilometrů travnatá plocha, někde rovná jako stůl, jinde mírně zvlněná, kde se celý rok (díky mírnému podnebí) volně pasou mohutná stáda skotu, případně na jihu, kde je spíš sucho – ovcí.
Sklízejí se i nejrůznější druhy obilovin, třtina, rýže, tabák, či citrusové plody.
Na rozlehlé ploše pěstují i maté, „národní rostlinu“ latinsko-amerických států, z jejichž lístků se připravuje proslulý čaj. Domorodci ho pijí poměrně neobvyklým způsobem, kdy z malých nádobek hruškovitého tvaru vydlabaných často z tykve vysávají nahořklý mok kovovou rourkou (bombillou). Čaj se totiž pije velice horký a jeho srkáním se také zvyšují jeho účinky.
Rozlohy pozemků jsou na naše poměry neuvěřitelné, jde o statisíce hektarů půdy a pokud chce majitel své „panství“ celé objet, nezbývá mu, než najmout letadlo. V Argentině zaujímají přes padesát procent rozlohy pastviny a na nich se pase neuvěřitelných 55 milionů kusů hovězího dobytka – převážně mladých volků. Ti jsou po nezbytné kastraci v ranném věku osmi měsíců odstaveni od matky a po dobu dalších dvou let hýčkáni na pampách.
Ledovcové jezero poblíž El Calafete
Argentinské Carpe Diem
Je zvláštní, že i přes značný španělský vliv na vývoj celého zdejšího území se nejvíc chovají ušlechtilá anglická plemena. Pokud jde o vyhlášené steaky, připravují se většinou roštěnce na otevřeném ohni a jsou velké jako pověstné sloní ucho, šťavnaté, nikoli tuhé a jejich výtečné chuti ještě přispívá různé koření.
Argentinci jsou velcí labužníci a jdou až tak daleko, že k určitému kusu masa pijí víno, které se k němu nejvíc hodí.
Jako všechny jižní národy jsou temperamentní a neobyčejně přátelští. Pokud někoho přijmou jako hosta, udělají vše, aby byl spokojen, provázejí ho na každém kroku a doslova zahlcují jídlem a pitím.
Hlavní nápor na trávicí soustavu nastává při večeři, která se skládá z několika chodů a trvá zhruba dvě hodiny. Odbývá se dost pozdě, od deseti tak do půlnoci. Po ní následuje volná zábava, takže se společnost rozchází nejdříve kolem jedné hodiny ranní.
Je záhadou, kdy Argentinci spí, protože v sedm jsou už zase v plné práci. Siestu, běžnou v jižních státech, moc nepěstují. I když drží delší přestávku na oběd, málokdo si při ní jde schrupnout, spíš se zastaví s kolegy na pár deci a kafe v nějaké malé hospůdce…
Jedno z nejlepších vín na světě
Pokud něco Argentinu proslavilo, pochopitelně kromě fotbalu, tak určitě již zmíněné výtečné víno. Nejvíc (75 %) se ho pěstuje v provincii Mendoza a okolí (San Juan a San Luis). Vinice, obklopené majestátními vrcholky And a rámované půvabnými údolími, připomínají spíš ráj. Dokonce i budovy, kde se réva za pomoci nejmodernějších technoogií dále zpracovává, jsou citlivě vsazeny do krajiny.
Vinice pod Andami
Jinak se ale mechanizace téměř nepoužívá, hrozny se sklízejí ručně, protože pracovní síla je levná. O dělníky je ovšem postaráno, vinohrady mají dokonalé zázemí, mateřskou a základní školou počínaje a kostelem s vlastním farářem konče.
Červeným vínům se zde obzvlášť daří – díky celoročnímu sluníčku a nekolísavé teplotě. Nedostatek srážek je pak vyrovnáván důmyslnými zavlažovacími systémy z tajících ledovců And.
Pěstují se tradiční i nové odrůdy, například Bonardu, Semillon, Torrontes nebo Tempranillo, ale nejrozšířenější vůbec je Malbec. Vína jsou tmavě rudá, silná a hodně ovocná.
Argentinské víno Semillon, vzácný ročník 1942
Autor: http://www.vinnagalerie.cz
Kromě nadnárodních korporací tu fungují hlavně rodinné firmy, které dávají přednost kvalitě před kvantitou a vyrábějí vína hlavně na vývoz, například vinařství Lagarde a Tapiz, abychom jmenovali ty, které jsou k sehnání i u nás. I přes dalekou dopravu k nám se dají pořídit za rozumný peníz (kolem 300 Kč), což je v porovnání s prožitky, co nabízejí, opravdu pakatel.
Vinné hrozny se sklízejí ručně
|
Text a foto: JAN JANULA
(některé použité snímky - http://www.vinnagalerie.cz)
