Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jedna z nejúžasnějších horských túr v Česku. 50 km přes Bílé Karpaty

  7:00aktualizováno  7:00
Pokud chcete s námi za den projít to nejkrásnější z Bílých Karpat. zveme vás na bělokarpatskou padesátku. Půjdeme po vrcholcích a hřebenech hor chodníčky a lesními cestami bez asfaltu a kupodivu i bez lidí. Musíte mít ale trochu fyzičku, ujdeme 50 km a překonáme převýšení 2000 m.

Velká Javořina | foto: Martin Janoškapro iDNES.cz

Bělokarpatská padesátka není žádná organizovaná akce, je to naše rodinná tradice, kterou jsme vymysleli téměř před 30 lety. Za dobrého počasí se otevírají na všechny strany nedozírné obzory okolních vrchovin a hor. Jít a ujít bělokarpatskou padesátku, to je zážitek na celý život.

Bujným podrostem pralesa

Do Vápenek (450 m), výchozího a zároveň cílového místa, jezdíme obvykle autobusem, nyní však cestujeme autem. Je to do jisté míry luxus, protože se nemusíme stresovat časem posledního spoje. Že se jeden z nás nebude moci posilňovat tak jako ostatní, je nutné přijmout jako nezbytnou nutnost.

V šest ráno, ještě rozespalí, se ve Vápenkách soukáme z útrob právě zahřátého automobilu a po nezbytné štamprli slivovice vyrážíme po modré na Javořinu (970 m). Jde se skvěle, v noci se silně ochladilo, obloha se vyčistila a ranní svěží vlhký vzduch doslova čistí plíce.

Ranní sestup z Velké Javořiny

Ranní sestup z Velké Javořiny

V poklidném tempu zdoláváme po necelé hodině a půl sluncem ozářený, nejvyšší bělokarpatský vrchol ozdobený cáry ranních mlh. Holubyho chata, která prochází pozvolnou rekonstrukcí, se právě probouzí a ze dveří vykukují první ospalci. Na občerstvování není čas, jdeme okamžitě dál.

Zelená značka nás nyní vede přes národní přírodní rezervaci Javořina ke strmému sestupu do Květné. Z tabulí se dozvídáme, že procházíme bezzásahovým územím horského pralesa, ponechanému napospas nespoutané přírodě. V praxi se to projevuje četnými popadanými kmeny, jež je nutno někdy docela složitě přelézat.

Fascinuje nás však jiná podívaná – bylinný podrost je tu díky deštivému počasí letošního roku mimořádně hustý a dosahuje výšky více než 1 m. Něco takového jsme tu opravdu ještě neviděli.

Prales pod Javořinou

Prales pod Javořinou

Kolem nového pramene Janáčkovy kyselky

Za hodinu přecházíme silnici v Květné (350 m) a před námi se zdvihá další kopeček Nová hora (552 m). Vystupujeme na ni po loukách, odměnou nám jsou krásné zpětné pohledy do údolí s vesnicemi Květná a Strání a na protilehlý zalesněný masiv Velké Javořiny.

Zatím jsme neodpočívali, ale už se to nedá dlouho odkládat, v břiše kručí a nohy bolí. Zastavujeme u pramene Janáčkovy kyselky, která vyvěrá na opačném úbočí Nové hory. U horního pramene je dřevěné posezení, bohužel však také mnoho poházených plastových kelímků, kterými si lidé z kamenné studny nabírají osvěžující minerálku.

Překvapením je pro nás dolní pramen kyselky, který výrazně změnil podobu a je nově a lépe upraven. V minulosti se jímal do starobylého dřevěného soudku, voda z něj však již několik let nevytékala a spíše zahnívala, takže se nedala pít. Vyjmutý dřevěný soudek je, jak se později dozvídáme, nainstalován jako památka před obecním úřadem v Březové, který vyčištění a rekonstrukci pramene financoval.

Velká Javořina

Velká Javořina

Otočka na Mikulčině vrchu

Výstup po zelené z Březové, Starých dílů (370 m) na Velký Lopeník (911 m) je nejnáročnějším úsekem celé padesátky. Nejenže se zde překonává největší převýšení (cca 540 m), ale úsek je také nejstrmější. Zvláště v závěrečných partiích nervozita stoupá, vrchol se pořád ne a ne objevit. Údaj na rozcestníku, slibující tříkilometrový výstup, je evidentně chybný.

Bílé Karpaty ale nejsou nebetyčné hory, takže nakonec přece jenom stojíme u rozhledny, byť o něco později, než jsme původně předpokládali. Počasí se kazí, a tak necháváme rozhlednu stranou a pokračujeme přes Lopenické sedlo (690 m) na 4 km vzdálený Mikulčin vrch (798 m), který je významným bodem naší padesátky. Leží zhruba v půlce a okružní trasa se tady láme a otáčí zpátečním směrem.

Les pod Velkým Lopeníkem

Les pod Velkým Lopeníkem

Sestup do Lopenického sedla

Sestup do Lopenického sedla

Z několika možností občerstvení volíme chatu Jana, hned vedle značené cesty, kam dorážíme přesně v poledne za právě začínajícího silného lijáku. Z posezení na překrásné terase s výhledem do Bošácké doliny není bohužel nic, uvnitř je ale velmi útulno.

Chata Jana na Mikulčině vrchu

Chata Jana na Mikulčině vrchu

Východní Morava jako na dlani

Další kilometry jsou z hlediska profilu trasy spíše relaxační, protože jsme v půlce, ale již dvě třetiny převýšení směrem nahoru máme za sebou. Z Mikulčina vrchu (798 m) se jde pořád mírně dolů po červené Cestě hrdinů SNP a to až na 5 km vzdálené rozcestí Obecní háj (530 m). Zpočátku asfaltovou cestu střídá v silničním sedle pod Trojákem silně rozbahněná lesní svážnice, těžko říci, po jakém z obou povrchů se jde lépe. Táhlý výstup na vrch Studený (646 m) je vítanou změnou a další stovku převýšení k dobru.

Po krátkém sestupu les ustupuje a objevují se rozsáhlé hřebenové louky a pastviny s dalekými výhledy. Krajinářsky nejhezčí úsek celé padesátky! Rozeznáváme hrad Buchlov, město Uherský Brod, pásmo Hostýnských a Vizovických vrchů a na opačné straně slovenský Povážský Inovec.

Vesnice Strání, Nová hora a Povážský Inovec

Vesnice Strání, Nová hora a Povážský Inovec

Velký Lopeník z Javořiny

Velký Lopeník z Javořiny

Brzy potkáváme další silnici na hřebeni (rozcestí nad Březovou) a podél ní sestupujeme do mělkého neoznačeného sedla (460 m), odkud trasa začíná prakticky nepřetržitě mírně stoupat až na Velkou Javořinu (970 m), jež zdálky kyne televizním vysílačem dotýkajícím se spodní základny mraků.

Pomalu završujeme čtvrtou desítku kilometrů a chůze se stává mírně apatickou. U Kamenné búdy bychom mohli předčasně sestoupit k zaparkovanému autu, to však každý rezolutně odmítá. Za další hodinu stojíme opět na vrcholu Velké Javořiny, z něhož jsme před deseti a půl hodinami ráno začali sestupovat. Užíváme si krásně vymetené podvečerní oblohy a dalekých obzorů sahajících od Drahanské vrchoviny až po slovenský Vtáčník.

Zbývá už jenom pětikilometrový sestup a nezapomenutelné vzpomínky na tuto úžasnou horskou trasu.

MŮŽE SE HODIT

Průběh trasy

Vápenky (450 m) – Velká Javořina (970 m), modrá – Květná (350 m), zelená – Nová hora (552 m), zelená – Březová, Staré díly (370 m), zelená – Velký Lopeník (911 m), zelená – Lopenické sedlo (690 m), zelená – Mikulčin vrch (798 m), zelená – Obecní háj (530 m), červená – Studený (640 m), červená – silnice Strání–Březová (460 m), červená – Velká Javořina (970 m), červená – Vápenky (450 m), modrá.

Jednotlivé výstupy

Vápenky – Velká Javořina: 520 m
Květná – Nová hora: 200 m
Staré díly – Velký Lopeník: 540 m
Lopenické sedlo – Mikulčin vrch: 100 m
Obecní háj – Studený: 110 m
silnice Strání-Březová – Velká Javořina: 510 m

Celkové převýšení

2000 m (je zde započítáno i několik drobných výstupů, které předchozí výčet brake pointů nezachycuje – např. kóta 607 m sz. od Březové nebo kóta Obecnice 597 m sz. od Strání aj.)

Časový průběh

0 km Vápenky 6.00
6 km Velká Javořina, chata 7.30
11 km Květná 8.30
Janáčkova kyselka 9.10 (přestávka do 9.45)
19 km Velký Lopeník 11.05 (přestávka do 11.15)
23 km chata Jana 12.00 (přestávka do 12.50)
33 km Březová rozc. 14.45 (přestávka do 15.00)
37 km silnice Strání–Slavkov 15.55
40 km Kamenná búda 16.30 (přestávka do 16.45)
45 km Velká Javořina 17.45 (přestávka do 18.00)
50 km Vápenky 19.10


Zobrazit místo Bílé Karpaty na větší mapě

Autoři:



Nejčtenější

Nové mapy cestovatelských rizik ukazují, kterým zemím se vyhnout

Označení zemí z hlediska bezpečnosti. Nejbezpečnější země jsou označeny zelenou...

Chcete co nejvíce zvýšit pravděpodobnost, že nebudete během cest řešit žádné problémy? Vydejte se do Finska, Norska...

VIDEO: Řidiče v Maďarsku překvapilo obrovské stádo jelenů

Řidiče v Maďarsku šokovalo obrovské stádo jelenů.

V jednu chvíli se zdálo, že je to nekonečný proud. Vytvořily ho stovky jelenů přebíhajících přes silnici poblíž...



Kde sídlili Keltové i páni. Výlet za tajemnými hrady Drahanské vrchoviny

Repešský žleb

Podzimní lesy bez listí jsou ideálním obdobím pro hledání starých zřícenin, ze kterých toho mnoho nezbylo. Doslova...

Stopem po Africe. Občas to je jako cesta do koncentráku, říká cestovatel

"Kromě řidiče jedou vždy aspoň čtyři další lidé vyzbrojení krumpáči, rýči,...

„Četl jsem, že Kongo je srdcem temnoty, a je to tak. Málokdo se usměje, nikdo nepomůže. Ta země je neskutečně chudá,“...

Vánoce a silvestr v teple. Kde si užívat pohodu a zapomenout na stres

Pláž Postiguet se nachází přímo v centru Alicante, u hlavního pobřežního korza.

Soudě podle statistických odhadů je to stále oblíbenější trend: vydat se přes Vánoce a Nový rok nikoli na hory, ale...



Další z rubriky

Ostrov, kde vládnou ženy. Na Floresu najdete pravou Indonésii bez turistů

Ostrov Flores

Hned po našem příletu na ostrov Flores přichází kulturní šok. V tom nejlepším slova smyslu. Turisté jsou tady totiž...

Výlet: nejkrásnější údolí Drahanské vrchoviny zdobí koberce bledulí

Bledule jarní v Rakoveckém údolí

Druhá polovina března je tradičním obdobím jarních výletů za rozkvetlými bílými koberci bledulí jarních. K mediálně...

Divoké meandry i nejmenší náměstí. Hezký výlet k soutoku Odry a Olše

Soutok Odry a Olzy (vpravo)

Výlet plný drobných ale nečekaných objevů vás zavede k nejnižšímu místu Slezska na soutoku Odry a Olše. Cestou spatříte...



Najdete na iDNES.cz