Je libo opici, krysu či dikobraza?

Opice, dikobraz, krysa, luskoun či trpasličí antilopa nejsou na jídelníčku Rovníkových Guinejců ničím neobvyklým, ačkoliv se obvykle konzumují v kombinaci s jídly evropského původu, která představují dědictví z dob,kdy tuto subsaharskou zemi ovládali Španělé. Na tržištích v metropoli Rovníkové Guineje Malaba jsou nabízeni jedinci těchto divokých živočišných druhů společně s potravinami, které jsou vlastnější evropskému jídelníčku, například luštěninami, z nichž většina je konzervovaná a pochází ze Španělska. Podle zákazníků na tržišti snad nejvybranějším a možná i nejdražším nabízeným pokrmem je dikobraz čili "ngom" v místním jazyce fang,jehož maso obložené zeleninou a trochou omáčky je obzvláště jemné. Luskouna, druh pásovce pokrytého tvrdými šupinami, si místní obyvatelé také velmi cení - jeho cena se pohybuje od 7000 do 8000 franků CFA (asi 430 Kč). Tato pochoutka je ovšem téměř nedostupná pro většinu z necelého půl milionů obyvatel Rovníkové Guineje, jejichž průměrné měsíční příjmy dosahují sotva 50 000 franků CFA (kolem 3000 Kč). Opice, především menší druhy jako makak nebo kosman bělovousý, přicházejí na stánky trhovců čerstvě ulovené v pralesích okolo Malaba a jsou nabízeny spolu s trpasličí antilopou "fritambo" pocházející z ostrova Bioko za ceny poněkud přístupnější než u dikobraza či luskouna. Možná nejlevnější maso v této zvláštní nabídce pochází z krysy,jež se také loví v lesích ve vnitřní části ostrova a v očích Evropanů se příliš neliší od hlodavců, kteří oblažují velká města Starého kontinentu, s výjimkou velikosti - v Guineji jsou větší. Místní hospodyňky vaří ingredience nakoupené na tržišti s polévkou z burských oříšků nebo v "modice", která je zdejším typickým pokrmem, tedy maso dušené s cibulí a rajčaty. Domorodci oceňují i želvy, které lze na tržištích rovněž koupit, a také maso z hroznýše, které se bohužel, jak si postěžoval jeden zákazník, neobjeví na pultech každý den kvůli potížím spojeným s lovem tohoto nebezpečného plaza. Maso všech těchto zvířat se nabízí uzené,aby neutrpělo vysokými teplotami, i čerstvé, aby si je spotřebitel mohl upravit podle své chuti. Luskouna nebo dikobraza si kupec navíc odnese domů už opáleného, aby mu odstraňování ostnů nebo šupin nedalo tolik práce. Jinde se zvířata prodávají živá, a to zákazníkům muslimského vyznání, aby si v souladu s islámem mohli doma provést obětní obřad. Je jasné, že prodej živých zvířat s sebou nese určité komplikace, neboť například luskoun může nečekaně rychle zmizet prodavači i zákazníkovi z očí, což znamená konec obchodu pro prvního a hladovou dietu pro druhého. Jeden z místních spotřebitelů tvrdí, že dobrý gastronomický svátek se neobejde bez dušeného dikobraza, zalévaného červeným španělským vínem Viňa-Nela, které se zde prodává v plechovce. Vynikající mango, pomeranče, banány, papája a další tropické ovoce by mohlo tento jídelníček uzavírat. A na doporučení stejného zákazníka by se strávník po kafíčku dorazil panákem "malamby" nebo "caicai", což jsou místní silné kořalky. Rovníkoví Guinejci doma nicméně pořádají i jídla obvyklá na španělském jídelníčku, zejména luštěniny,jako cizrnu nebo čočku, v kombinaci se zdejšími potravinami, nebo rýži, vařenou a servírovanou v "županu" z listů banánu.