Co se týče těch pár kilometrů, Pálavu zvládnete hravě za den. Přesto nakonec budete mít co dělat, krásných míst lákajících k zastavení je totiž spousta.
Ať navštívíte tento kopečný pás v kterémkoli období, pokaždé ho najdete v novém. Jestli si chcete dát po ránu táhlé stoupání, můžete si protáhnout nohy z Pavlova nebo od Dolních Věstonic. Ve Věstonicích se přitom můžete podívat do muzea s expozicí z časů lovců mamutů. Burianovy obrazy ze života pravěkých lovců dokumentují, jak to tu vypadalo před desítkami tisíc let.
Osobně ale na Pálavu chodím nejraději z Mikulova. Už když projíždíte pod Pálavou, vynoří se před vámi na kopci krásně zrekonstruovaný mikulovský zámek a za ním Svatý kopeček. Obojí stojí za návštěvu, ale časově si to nechte spíše na jindy. Ale projděte se středem města, renesanční a barokní domy jsou nepřehlédnutelné, a zavítejte i do příjemné zahrady mikulovského zámku. Ve městě také objevíte několik památek na kdysi početnou židovskou komunitu včetně synagogy.
Ale teď už vzhůru do Pavlovských vrchů. Vydáme se z Mikulova cestou podél bývalého židovského hřbitova, která nás přivede k vrchu Turold. Tady byly nedávno zpřístupněné stejnojmenné jeskyně, které stojí za zastávku, už kvůli neobvyklé výzdobě. Neuvidíte tu sice krápníky, zato vápnitý sintr vytváří na stěnách jakoby zkamenělou pěnu, hrášky, keříčky, perly...
Z města mezi kytičky na Pálavu
Tip na dovolenouNajděte si ubytování na dovolena.idnes.cz a poznejte na vlastní kůži krásy Pálavy. |
Za Turoldem pokračujeme dál do kopečka podél vinic. Po pár minutách stoupání se vynořuje táhlý hřeben Pavlova. Nejprve absolvujeme zhruba kilometr a půl po asfaltce, když červená náhle prudce zabočí doprava pod Stolovou horu. Konečně zase normální terén, zvlněná stoupačka, po levé straně je vidět pod kopec a dozadu na siluetu Mikulova.
Na Stolovou horu, jeden ze tří vrcholů Pavlovských vrchů, se stoupá pohodlně. Je to taková placka, směrem k západu se pak skály dosti strmě lámou dolů. Když se do toho kousku v létě slunce obuje, máte tu "pálavu" in natura. Odtud už jsou vidět Novomlýnské nebo také Mušovské nádrže, ale i pokračování hřebene a zřícenina Sirotčího hrádku. V trávě už probleskují první květy zdejší bohaté flóry.
Takovou barvu umí jen příroda. Na snímku dymnivka dutá
Všechny barvy světa pod Sirotčí zříceninou
Měl jsem štěstí, že jsem potkal nějaké botaniky z Brna. Už z dálky jsem slyšel latinské výkřiky; nejdřív jsem se domníval, že tu někdo vymítá ďábla, ale když jsem došel k hloučku lidí lezoucích po zemi, došlo mi, že nesbírají pro Jiříka z pohádky ztracené korále, ale óchají nad kytičkami. "Iris pumila, adonis vernalis, anemone nemorosa" a další pro mě nesrozumitelné názvy. Pak jsem ale zjistil, že jde o kosatce, hlaváček, sasanku a další. Všechno to tam pěkně kvetlo, od fialové přes bílou a žlutou... největší malířkou je prostě příroda.
Krásným vizuálním vjemem je zřícenina Sirotčího hrádku, která jakoby sedí na dvou bílých vápencových útesech. Jestli si vzpomínáte na dětskou detektivku Třetí skoba pro Kocoura, tak film se točil zde. Z hradeb je parádní výhled, pod vámi ves Klentnice, dál po hřebeni pak zřícenina Děviček.
Oba hrady sloužily jako strážní, na konci třicetileté války je dobyli a zničili Švédové.
Sirotčí hrádek
Soutěskou až k Děvínu
Zajímavosti
|
Kdo kouří, bude mít na stoupáku Soutěskou trochu zadýcháno, i nekuřák má za chvíli jazyk na vestě. Ale námaha stojí za to, první výhled je u informační tabule mezi květinovým kobercem, zhruba třetinu cesty pod vrcholem. To už se pohybujete ve výšce zhruba 500 nadmořských metrů. Kdysi tu běhala stáda kamzíků a horských koz, uměle sem vysazených, a decimovala květenu a porosty. Ochranáři je ale před lety odchytli a odvezli na jiná pastviště.
Nejvyšší bod Pálavy zabírá vysílač Děvín, stojí 549 metrů nad mořem. Pod věží padají skály strmě do roviny, tady asi před desítkami tisíc let hnali lovci mamutů před sebou zvířata, aby popadala a dole už jejich druzi čekali na bohatou kořist.
Z plošiny na druhé straně pod sebou uvidíte Pavlov, rozsáhlé vinice. Za dobré viditelnosti se dá dohlédnout na obzoru až na Bílé Karpaty či k Brnu, silueta jaderné elektrárny Dukovany se rovněž nedá přehlédnout.
V poslední etapě už jdete z kopce, zarostlým terénem až ke zřícenině Dívčího hradu, zkráceně Děviček. Ke jménu se váže docela hezká pověst. Za dob Velké Moravy tu prý sídlila kněžka Mája se svou dívčí družinou, zřejmě moravské amazonky. Dívky zlobily a nenechaly v okolí nikoho na pokoji. Po zlém to nešlo, ale moudrý Svatopluk to nakonec vyřešil po dobrém. Nabídl jim své syny, statné junáky za ženichy, mladice kývly a nechaly Máju na holičkách. Jak to s ní dopadlo se neuvádí, ale sama zřejmě tak velkou "domácnost" neutáhla. Jiná legenda praví, že vrcholová skaliska jsou v kámen proměněné tři dcery paní Zdislavy.
Až si to tady prohlédnete a nafotíte, tak už zbývá jen asi hodinový sestup lesem, pak mezi poli a podél vinic do Věstonic. Odtud se každý už musí dopravit, jak umí. Mně ale zatím pokaždé zastavili hodní řidiči a odvezli mě do Hustopečí a odtud jsem cestoval dál.
