Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Tři překvapení italského Livigna: sjezdovky, benzin a bombardino

  1:00aktualizováno  1:00
Nějak se mi poslední dobou na lyže do Alp moc nechtělo, byť jsem tam ještě před pár lety jezdil každoročně. Děti odrostly a ženu to sjezdování moc netěší, tak chyběla motivace. Ale pak jsem narazil na nabídku italského Livigna, kdy v době před a po sezoně nabízeli k zakoupenému ubytování skipass zdarma.

Západ slunce | foto: Tomáš Flaška, pro iDNES.cz

Nejdřív jsem si říkal: To známe, akce se určitě bude vztahovat jen na některé vybrané ubytovatele, kteří budou patřičně předražení. Přesto ze zvědavosti brouzdám po internetu a nestačím se divit. Skutečně to platilo jen pro některé ubytovatele, ale předražení většinou nebyli. Nakonec jsme si zakoupili apartmán o dvou místnostech, takzvané billo, pro tři osoby na 7 nocí se třemi 6denními skipassy za 550 eur. Tedy nějakých 185 eur na osobu, v přepočtu 4 625 korun. No nekupte to! A pro letošek jsou nabídky podobné. Mé zkušenosti jsou z jara 2011.

První nedobrovolné poznávání Alp

Tip na dovolenou

Chystáte se na lyže? Vyberte si pobyt na dovolena.iDNES.cz a nebudete litovat. Čeká na Vás pestrá nabídka zájezdů do Itálie.

V sobotu 16. dubna se dáváme na cestu. Do Livigna je to z Prahy nějakých 700 kilometrů. Zhruba devět hodin jízdy. Toto roční období má i tu výhodu, že silnice jsou suché, v Německu už nenarazíte na typické sobotní zácpy a je dlouho světlo. Prostě pohodová jízda bez stresů z počasí a tmy. Rozhoduji, že si přidáme nějakých 60 kilometrů a 60 minut cesty navíc a do Livigna nepojedeme přes placený tunel u přehrady na severním konci údolí, ale dostaneme se tam od jihu přes průsmyk Forcola.

Celá ta objížďka má i tu výhodu, že vede skutečně malebnou krajinou Švýcarska. Bohužel jsem podcenil přípravu a tak se sice kocháme švýcarskou krajinou, ale v podvečer přijíždíme k závoře, která průsmyk Forcola uzavírá. A jen mlčky zíráme na hromady sněhu hned za kovovými zábranami. Tak se zase musíme 60 zatáčkovitých kilometrů potupně vracet k tunelu a zaplatit nemalých 35 eur za cestu tam.

Vypuštěná přehradní nádrž

Vypuštěná přehradní nádrž

Spojovací sjezdovka

Spojovací sjezdovka

Mýtnice stojí uprostřed impozantní, 130 metrů vysoké přehradní hráze. Tak je aspoň hned pro začátek co okukovat. Pak pokračujeme devět kilometrů podél vypuštěného přehradního jezera. To se nevidí tak často. A navečer již dostáváme klíče od našich apartmánů.

Ubytování i služby dokonalé

Kvalita a čistota je jako všude v těchto krajinách naprosto dokonalá. Ale nejvíce nás překvapí, což tedy samozřejmé není, že po nás nechtějí žádnou kauci. A ani v podmínkách pobytu není nic o tom, že bychom měli platit za závěrečný úklid. Jinými slovy ta cena 185 eur za týden pobytu včetně skipassu je cena konečná. K tomu je potřeba připočíst již jen náklady na dopravu a samozřejmě na osobní spotřebu a to jak stravovací, tak především tekutou.

Livigno leží roztažené v údolí v nadmořské výšce 1 800 metrů a je dlouhé dobrých sedm kilometrů. Všude ale jezdí skibusy označené barvami dle linek v pravidelných intervalech 15 minut. Spojují oba lyžařské areály s centrem města a v místech s větší koncentrací hotelů a penzionů zastavují skutečně každých zhruba 200 metrů. A celou zimu jezdí zadarmo pro všechny. Nějaká kontrola skipassu tedy vůbec neexistuje. Zajímavá je i procházka po městě. Najdete zde nejmodernější domy, ale i skoro rozpadlé barabizny. A velmi zajímavá je i lidová tvořivost. Místní před domy vystavují pozoruhodné kousky vyřezané ze dřeva.

Fotogalerie

Celou tuto jarní lyžovací akci jsem naplánoval s vědomím, že právě to lyžování nebude stát za nic. Očekával jsem dopoledne pár tvrdých sjezdovek a odpoledne už jen břečku. Tak odpoledne se budeme buď opalovat, nebo budeme podnikat výlety do okolí. A bude-li nejhůře a bude například pršet, tak se klidně třeba už ve středu sebereme a pojedeme domů. Při této ceně za celý pobyt by nás to nijak nemrzelo.

Opak byl pravdou. Díky tomu, že bylo stále jasno, v noci pořádně mrzlo. Sjezdovky tak nádherně ztvrdly, že to byla nádhera typického lyžování po manšestrových sjezdovkách upravených rolbou. A i odpoledne ty sjezdovky, na které sluníčko nesvítilo přímo, zůstávaly tvrdé až do konce. Tak jsme nakonec lyžovali od rána do večera celých šest dní. Kdyby mi to někdo říkal dopředu, tak bych se ťukal do čela.

Toto středisko je také vyhlášeným rájem pro příznivce snowboardingu. Snowparků je zde několik a bohatě vybavených. Pravidelně se tu konají i soutěže nejvyššího významu.

Bezcelní ráj

Livigno nám ale nepřichystalo pouze toto překvapení v podobě krásných sjezdovek. Začalo to první den lyžování, když jsme se vraceli skibusem domů. Z okénka jsem zahlédl benzínovou pumpu s cenou 1,10 eura za benzín a 0,98 eura za naftu. Byla to nějaká neznačková pumpa. To bude nějaký specialista pro místní zemědělce a traktory, říkal jsem si. Nekvalitní palivo pro zemědělské stroje za dotované ceny.

Může se hodit:

  • Trasa z Prahy do Livigna je dlouhá asi 700 km a dá se úspornou jízdou ujet na jednu nádrž. Tankujte tedy doma a pak až v Livignu.
  • Bezcelně můžete vyvézt litr tvrdého alkoholu na osobu.
  • Bez poplatku lze do Livigna dojet přes Passo di Fosca od Bormia. Tento průsmyk byl v době našeho pobytu otevřen. Naopak Passo Forcola od jihu bývá zavřený až do pozdního jara.
  • Spojovací tunel do Švýcarska je jednosměrný a bývá v sobotu otevřen ve směru od Livigna pouze do deseti dopoledne. Cena je 35 eur za osobní auto a cestu tam i zpět. Na počtu osob nezáleží.
  • Elektronika byla v Livignu zhruba stejně drahá jako u nás. Tady bezcelní zóna nefunguje.
  • Další informace o Livignu najdete na www.livigno.eu nebo www.mottolino.com

Mé přesvědčení o této skutečnosti začalo brát za své po pár minutách, když jsem tytéž ceny uviděl u pumpy Total a vedle to potvrdil Agip. Prostě bezcelní zóna, jakou je Livigno jako jedno z posledních, ne-li úplně poslední v Evropské Unii. Teď jsme si teprve začali ťukat na to čelo, protože jsme hloupě natankovali v Rakousku plné nádrže při vědomí, že v Itálii je benzín dražší. To je pravda, ale Livigno není celně Itálie. Neznalost se nevyplácí.

Statut bezcelní zóny se potvrdil při první návštěvě supermarketu. Zírám na své oblíbené lihoviny, kdy například litr whisky Johnnie Walker stojí necelých devět eur, Finská vodka kolem sedmi a 80% rakouský Stroh rum sedm a půl eura. U nás jsem dal za půllitrovku stejného nápoje 350 korun. Korunu tomu zasazuje 96% čistý líh, kdy litr stojí 2,10 eura. Je jasné, že s prázdnou odsud domů nepojedeme. Ale tady si teprve člověk uvědomí, kolik z ceny alkoholu i benzínu dělají různé daně.

Večer nastává horečné brouzdání po internetu a hledání celních předpisů pro dovoz alkoholu do Evropské unie. Kolik toho smíme vzít na hlavu? A jak to může být silné? Platí to i pro ten 96% líh? Kamarádka si ho chce nakoupit na tvorbu bylinkových likérů. Opět se nám nevyplácí naše nepřipravenost. Celé se to ještě komplikuje tím, že domů pojedeme přes Švýcarsko, které s Evropskou unií sice sdílí volný pohyb osob, ale nikoliv zboží. Na internetu nic nenajdeme a to ani na stránkách našeho ministerstva zahraničí. Vyčerpávající odpověď nakonec dostaneme tam, kde by to nikdo nečekal. Livigno opět překvapilo.

Kontrast staré a moderní architektury

Kontrast staré a moderní architektury

Na krajana narazíš všude

V jednom z následujících dnů opět po celodenní lyžovačce nakupujeme v jednom z místních obchodů pečivo na příští den. Dohaduji se s kamarádkou před pultem s pečivem, kolik toho koupíme. Nakonec se dohodneme, že těch nádherně vypečených housek potřebujeme 12. Prodavač naše dohadování trpělivě poslouchá a když se konečně shodneme, tak na nás vybalí: "Tak já vám jich tedy dám dvanáct".

Zíráme s otevřenými ústy, Čecha mimo sjezdovky jsme ještě nepotkali. Samozřejmě ho následně podrobíme křížovému výslechu, jak je to s tím vývozem alkoholu, jak často to Švýcaři kontrolují, zda moc prohledávají auta a on nám vše moc ochotně vysvětlí. Vozit můžeme litr na hlavu a klidně i ten čistý líh.

Kamarádka se přesto rozhodne toho nakoupit více a pašovat. Jelikož se jedná o osobu mně blízkou, nemohu k tomu zde sdělit více a to ani v budoucnu nějakým orgánům. Když s manželem vymýšlí různé skrýše v autě, děláme si z ní legraci, jak se vrací do doby před rokem 1989, kdy pašování bylo národním sportem a téměř nutností k přežití.  Nakonec to dopadlo dobře. Švýcarský celník ani nenakoukl do okénka, aby se zeptal, jestli nevezeme nějaký alkohol.

Pohoda v oblacích

Lyžování přes den je potřeba okořenit nějakým nápojem na sjezdovce. Tím se myslí restaurace, které vždy nabízejí nepřekonatelný pohled na okolní alpské velikány. Nesmyslně drahé je pivo, za půllitr chtějí čtyři eura.

Typickým nápojem je bombardino. To je něco jako vaječný likér se šlehačkou. Stojí 4 eura, ale jak napovídá jeho název, je to opravdu bomba. Nejen chuťově, ale především kaloricky. Troufám si tvrdit, že nahradí i oběd.

A pak samozřejmě všechny možné druhy kávy, na což jsou Italové specialisté. Začne to typicky espresem, pokračuje to přes kapučíno a končí to Latte Machiato. Vše za cenu kolem dvou eur, tedy skoro jako u nás. Ale s tím podstatným rozdílem, že pijete opravdové cappuccino, které vyrobí i s mléčnou pěnou přímo před vámi. Vychutnat si takový nápoj při odpoledním slunci, ve výšce 2 700 metrů, s rozhledem na zasněžené okolní alpské vrcholy je opravdová lahůdka.

Tak jak nahoře panuje ještě bílý sníh, tak dole v Livignu je už opravdu jaro. Děvčata odložila hodně vrchního oblečení a je na co koukat. V provozu jsou i cyklistické obchody a půjčovny. A tak dochází k paradoxní situaci, kdy na lyžích podjíždíte most se silnicí, po které jede cyklista v kraťasech. To je skutečně možné pouze v polovině jara.

Ale hlavně si můžeme večer posedět s plechovkou piva nebo sklenkou vína i před domem a vychutnávat si západ slunce nad okolními kopci. To by v zimě nešlo. Nejen kvůli teplotě, ale i světlu. Teď tma nastává až po osmé hodině večer. To je pocit jako v létě. A tak klábosíme venku a kocháme se pohledem na protější kopec, jak tam jedna rolba za druhou rejdí a připravují nám skvělé lyžování na následující den.

Autor: pro iDNES.cz




Nejčtenější

Nebezpečím jsou pro cyklisty nepozorní řidiči i koleje.
Narazil do dveří, spadl na kolejích. Rady, jak přežít jízdu na kole

Řidič otevřel dveře auta, cyklista do nich narazil a zemřel. Muž na kole přejel zpomalovací práh, spadl a oživit ho už nedokázali. To jsou příklady nehod...  celý článek

Jezero Onneto na úpatí sopky Meakan
Mlha a medvědi ostrova Hokkaidó. Výlet do snového Japonska bez turistů

Nejodlehlejším místem celého Japonska je poloostrov Širetoko, který vybíhá jako severovýchodní cíp ostrova Hokkaidó do Ochotského moře. Stejnojmenná rezervace...  celý článek

Další vodní plochou, kterou je možné se při cestě kochat, je Zámecký rybník u...
Na kole za prohranou bitvou Napoleona. Putování okolím Ústí nad Labem

Pokud je pro vás ideální cyklistický výlet spojený nejen s poznáváním krajiny, ale i s místy, kde se psaly dějiny, přesměrujte svoji pozornost na sever Čech....  celý článek

Čerpací stanice pro lodě na ostrově Ugljan
Chorvaté otestovali své mariny. Vítězem je přístav na ostrově Krk

Plachtění na jachtě podél jadranského pobřeží v Chorvatsku je stále populárnější i mezi českými turisty. Podívejte se, které mariny ocenili jako nejlepší sami...  celý článek

Další z rubriky

Finsku se přezdívá země tisíců jezer.
Místní lidé nepodvádějí. Nemají to v genech, píše Čech z Finska

Jako dvacetiletý neználek, který nechtěl strávit dalších pět let svého života studiem v nejbližším univerzitním městě, jsem se rozhodl odjet do Finska. Studium...  celý článek

Na střelnici nedaleko Longyearbyenu nás půl dne v teplotách okolo minus dvaceti...
Kurz přežití a pušku s sebou. Tak se studuje na Špicberkách, píše Češka

Je to jediná vysoká škola na světě, kde musíte nejdřív absolvovat kurz přežití, aby vás přijali. Univerzitní centrum na Špicberkách je nejseverněji položená...  celý článek

Národní park Waterton Lakes leží pár hodin jízdy autem na jih od Canmore, ale...
Pobyt v Kanadě na Working holiday visa byl úžasný, píše Češka

Do Kanady jsem přijela na kanadský národní svátek, který se slaví 1. července a je plný ohňostrojů. A od té chvíle se i můj pobyt v téhle zemi stal jedním...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.