Nemoc zdevastovala v letech 1346-1349 celý západ Evropy a zahubila polovinu jeho obyvatel. Po časech zkázy však nakonec přišlo "století Janovanů". Nastalo, když admirál Andrea Doria navázal po roce 1500 spojenectví s mocným císařem Karlem V., nad jehož španělskou veleříší "slunce nezapadalo". Díky tomuto spojenectví se začalo po Evropě říkat, že zlato se rodí v Americe, umírá ve Španělsku a je pohřbíváno v Janově.
Vzpomínku na "století Janovanů" uchovávají hned dvě ulice, vybudované v časech vrcholící moci a slávy města. Jsou to Via Garibaldi a Via Balbi, obě vtlačené pod svahy srázných vrchů, jež obklopují město, které se dnes už neobejde bez několika lanovek. Skvělost paláců na Via Garibaldi a Via Balbi uchvátila kdysi i vlámského mistra Petra Paula Rubense. Kreslil je tak dlouho, až mohl veřejnosti nabídnout celý sborník s vyobrazeními sídel Lercariů, Grimaldiů, Pallavicinů a dalších. Jeho dnes slavné malby ukazovaly ostatnímu světu, co to znamená mít dobrý vkus a jak vlastně vypadá skvělý panský život. Protože takovým životem starý a mocný Janov žil.
Janov - to jsou především miniaturní uličky, kde lze stěží rozpažit ruce. To jsou také zbytky bohatě zdobených portálů na oprýskaných zdech, ale i výstavní paláce připomínající "století Janovanů". Bílou pamětní desku překrývají šlahouny břečťanu a psího vína, okenní tabule už dávno nahradila překližka a dveře jsou pevně zatlučené. Jen cedule naproti říká, že to má být skutečně rodný dům nejslavnějšího syna italského Janova - "admirála všech ostrovů a zemí Indie" Kryštofa Kolumba.
Tento pohled však po procházce křivolakými úzkými uličkami a těsnými průchody starého Janova nijak nepřekvapí. Často jen pečlivě vyvedené sochařské detaily a bohatě zdobené portály dokazují, že oprýskané a mnohdy dokonce i hnijící zdi starých domů tu kdysi opravdu skrývaly nezměrná bohatství a že to bývaly stěny paláců a zámožných sídel.
V "dlouhé uličce", která za římských dob spojovala dávný Janov založený na vršku Castello s přístavem, lze narazit na řadu míst, kde se skvělost pojí s rozkladem a zánikem. Pustnoucí scenerii cesty, která je dnes rozdělena na řadu ulic a sahá až za západní bránu Porta dei Vacca, oživuje často jen barvitý rej kupců a prodavačů.
Bude stát mnoho úsilí a času, než se vrátí lesk a krása i do nejzapadlejšího zákoutí starého Janova. Při pohledu na zachovalejší staré paláce se tomu těžko věří, ale bohatství odešlo vzhůru do hor, jež zatlačují Janov do moře, podél pobřeží, do dáli ligurských riviér - nebo úplně pryč, daleko za mořský obzor.
Ale není dobré setrvat v sevřených uličkách a prolézat jen dlouhými průchody, kde lze sotva rozpažit ruce. Ba ani droboučká náměstí, kam se slunce prodere, snad jen když stojí v nadhlavníku, nejsou celý Janov. Jeho srdcem je vlastně Porto Antico, Starý přístav, přes který do města přicházelo po dlouhá staletí bohatství a moc. Nad přístavem se vypíná někdejší obchodní třída Sottoripa, jejíž domy se kdysi zrcadlily v přístavních vodách. Pravda, dnes už se tu nenabízí ke koupi vše, co poskytuje vezdejší svět, jak tomu bylo kdysi dávno ve stoletích janovské slávy. Domy Sottoripy, z nichž některé si dodnes podržely dávnou věžovitou podobu, však stále ukazují tu skvělejší tvář starého města. V tom jim činně napomáhá i palác
mocekm.mfdnes@skynet.be
Věžovitý dům na Sottoripě je ukázkou sídel, v nichž kdysi žily a přežívaly mocné janovské rody
Půlválcové věže Porta Savona vznikaly před 800 lety, kdy nezávislost italských měst ohrožoval císař Fridrich Barbarossa.
Sochařská výzdoba jako tato Panna Maria uchovává aspoň něco ze skvělosti starého Janova
 Janov se snažila zachytit na svých dílech i řada malířů. |
