O něco později:
Já: "Láďo, pojď si odpočinout a vykašli se na ten záchod (po 3-hodinové stavbě C1)!"
Láďa: "Jo, už jdu" (a ještě hodinu a půl přerovnává šutry ve výšce 5300 metrů).
Při výstupu:
Já: "Hele, víš o tom, že stojím u 2 chatrných skob a máš to ke mně 25 metrů bez jištění?"
Láďa (ve skeletech, ve skále obtížnosti V, kolmé místo v nadmořské výšce 5500 metrů): "Nějak se tam přeci musím dostat!" O chvíli později už slyším, jak ten přelezenej úsek rozdejchává.
Později:
Já (hodně nahlas, nahoru): "Láďo, máš vymotáno ze špulky asi 80 metrů lana, zajisti to tam!"
Láďa: "Mně se to tu moc nelíbí. Jdu dál."
(Kdo za sebou ve skále někdy tahal třeba jen 40 metrů, dovede si jistě představit to tření, které on musel překonat, když táhl 150 metrů lana v celku po šutrech v trojkovém terénu s občasnými výšvihy, v nadmořské výšce 5700 metrů, bez jištění.)
Já (po 7 hodinách lezení, ve výšce 5900 metrů - v okamžiku, kdy Láďa našlápl k dalšímu výstupu: "Dál už nelezem!"
Láďa: "Jenom tady těch 50 výškových metrů." (Ale nechal se naštěstí ukecat, protože jsme již neměli žádné lano na jištění a jednalo se o těžký mixový terén.)
Po dalších 2 hodinách při sestupu:
Láďa: "Počkej, ještě tady předělám ty fixy tady vedle, aby se ostatním lépe stoupalo."
Já: "Vykašli se na to, už je pozdě. Oni to zítra kluci udělají."
(Nedal si říct.)
Večer v základním táboře:
Všichni u stolu: "Láďo jez, budeš to mít studený!"
(Zde je každé jídlo do 3 minut studené.)
Láďa (píše Vlaďce SMS): "Jo, jo. Za minutu to mám dopsaný."
O pět minut později:
Všichnu: "Láďo, dopíšeš to potom. Tobě je škoda vařit."
Láďa: "Už to mám, jen to odeslat."
A za dalších 6 minut se pustil do úplně ledových špaget, které se už mrazem lámaly.
TAK TOMUHLE DŘÍČI, BORCOVI, KAMARÁDOVI A TROCHU BLÁZNOVI JÁ DĚLÁM SPOLULEZCE.
Napsáno v pondělí 29. září
 Vladimír Prieložný v horolezeckém terénu z C1 do C2. |
