"Jestli jsem měla strach? To víte, že ano, vždyť mám dvě děti," řekla jedna žena po přistání. Také Claudia Williamsová by nejradši neletěla. Ale chce navštívit otce, který po smrti maminky zůstal sám. A teď má maminka výročí úmrtí. Claudia Williamsová je už odbavena a čeká, až ji koridor nasákne s ostatními pasažéry. Je zaražená a mlčenlivá. "No, samozřejmě je ve mně spousta úzkosti. Ale letět musím."
Letět, to teď znamená ztratit hodně času. Na let do Denveru, který měl startovat přesně v poledne, si každý musel přivstat. Na letišti musel být už ráno. Ještě před šesti dny se v Americe na vnitrostátní lety chodilo jako u nás na vlak. Když na to přišlo, dorazil zchvácený pasažér pět minut před odletem a ještě stihl odletět. Teď na to potřebuje oficiálně tři hodiny. "Podívejte, tak ještě jednou," říká komisní žena u přepážky. "Které z těch zavazadel je vaše? To nestačí. Ukažte mi ho přesně."
Jeden cestující je tak trestán za to, že zapomněl palubní vstupenku na vedlejší přepážce, vzdálené sedm metrů. Odbavení má být izraelsky důkladné. Možná je to však jen chabá napodobenina. Každý, kdo přijde k přepážce na letišti, dostane předtištěný papír, kde jsou dva dotazy: Nedal vám někdo neznámý nějakou věc, abyste ji dopravil s sebou? Měl jste zavazadla pod neustálou kontrolou od chvíle zabalení? Dotazy jsou na papíře napsány ve všech možných jazycích, čínštinou tradiční i zjednodušenou, polsky, arabsky, fársí nebo amharsky. Před několika dny si z těchto otázek dělali cestující legraci a brali to jako zbytečné obtěžování. Avšak od chvíle, kdy teroristé udělali z letadel řízené střely, odpovídají jako snaživí žáci. Odpovídají jako o život.
Pak přichází změna: dokonce i kufr, který zmizí v zavazadlovém prostoru, je prosvícen rentgenem a prozkoumán. Později prochází tunelem pravdy i příruční kabela. Nikoho však nezajímá počítač ani fotoaparát v ní. Když rentgenem prochází nakonec sám pasažér, je nepříjemně překvapen. Má opasek s masivní přezkou, na niž dosud přístroje vždy a všude zareagovaly pípáním. Tady však lhostejně mlčí. Noviny psaly, že federální agenti budou smažit cestující v peci otázek o cíli a důvodu jejich cesty, budou zároveň pozorně zkoumat jejich doklady a prohrabávat jejich věci, aby jim nic neuniklo. Nikdo však nikoho nesmažil.
Odbavení, kvůli kterému pasažér přišel tři hodiny před odletem pravidelné linky, bylo hotovo za necelých čtyřicet minut i s čekáním na přepážce. "No, myslím, že taková bezpečnostní opatření nejsou špatná, zlepšilo se to," říká přesto Claudia Williamsová. "Létám hodně, a tak vím, o čem mluvím. Samozřejmě jako v Evropě to tady není." Faktem je, že někoho přece jen prohlížejí. George Kroulick, jiný cestující do Denveru, říká, že musel vyndat holicí strojek. A faktem také je, že všude jsou teď vidět policisté. Opatření jdou tak daleko, že dokonce ani hosté v letištních restauracích nesmějí dostat na krájení jídla jiné než plastikové nože.
Letiště je prázdné, ale letadlo do Denveru je naopak nabité. Mladí i staří lidé, mimina, dokonce dvouměsíční štěně jezevčíka jménem Curly, Kudrnáč. "Vážení pasažéři, kteří s námi letíte od neblahých událostí poprvé," říká kapitán palubním rozhlasem. "Věřte, že bylo pro vaši bezpečnost uděláno maximum a nemusíte mít starosti. Příjemný let." Skoro to raději neměl říkat. Čert se znovu objevil na zdi.
Cestující se vzájemně prohlížejí. Co když támhleten je terorista? Boeing 777 patří stejné společnosti, jejíž jedno letadlo explodovalo v jednom z mrakodrapů na Manhattanu a druhé se zřítilo v Pensylvánii. Ke klidu nepřidají ani noviny, do kterých jsou lidé zavrtáni. Stále čtou další a další příběhy z osudového úterka. V tomto případě však nelze spoléhat na nic, červíček pochyb vrtá v každé pasažérské hlavě: A co kdyby si teď opravdu vybrali zrovna tohle letadlo?
Letadlo do Denveru startuje se zpožděním - dvanáct minut po poledni. Oběd je kupodivu celkem dobrý. Zeleninový salát, kuře na roštu v bílé omáčce a nudle, vařená mrkev. Jí se kovovou vidličkou a plastikovým nožem. Pak je ještě sladký koláček. Kdo si nasadí sluchátka, může sledovat na obrazovce umístěné v opěradle sedadla před vámi filmy. Moulin Rouge s Nicole Kidmanovou, o němž se tolik povídá, začíná nadějně, ale pak je to nuda. Let zpestří několik hezkých turbulencí. "Blížíme se do oblasti bouřky. Kdo si chce dojít na toaletu, teď má pro to ještě výtečnou příležitost," line se letadlem hlas stevarda.
Po třech hodinách a jedné minutě letoun přistává v Denveru. Byl to hezký let. Ne že by se něco nestalo. Někdo se jistě polil kolou a někomu se zlomil křehký nůž z plastiku. Ale děti ani jednou neplakaly, ozbrojený průvodce, který určitě seděl mezi pasažéry, nemusel vstávat a jezevčík Curly prospal celou tu dlouhou cestu přes půl kontinentu v náručí své paničky.
 První letadlo startující z Kennedyho mezinárodního letiště v New Yorku poté, co byl 13. září 2001 obnoven po dvou dnech letecký provoz nad Spojenými státy po teroristických útocích. |
