Je pravda, že bezpečnostní priority zpřeházely žebříček oblíbených destinací?
Zájem o Egypt padá už více než pět let, do té doby to byla TOP blízká pobytová exotická destinace pro většinu Čechů i Slováků. V současnosti se dá říci, že propad je na úrovni 70-80 %. Oni se to snaží zachránit, extrémně snižují ceny a snaží se tím konkurovat stále populárnějším destinacím jako je Dubaj nebo Omán.
Zájem o Tunisko také klesl, ale ne tak markantně jako o Egypt. Co se týká Turecka, značný propad prodejů byl letos na jaře a velké množství turistů se přesunulo do Řecka a Španělska. U každé cestovky se to projevilo samozřejmě jinak i v závislosti na tom, na jakou/jaké destinace se nejvíc orientovali.
Dubaj a Omán jsou samozřejmě dražší než Egypt či Tunis, ale většina lidí upřednostňuje pohodovou, klidnou dovolenou i před lacinější alternativou, kterou provází pocit strachu. Byť názory na to, do jaké míry je strach opodstatněný, respektive jak nízká má být cena dovolené, aby kompenzovala určitý pocit strachu, se u lidí dost liší.
Co se tyká Francie, velmi utrpěla Paříž a nejnověji Nice. Avšak severní a západní Francie žije dál svým životem. Středověká místa jako Saint - Malo, Mont -Saint - Michel, La Rochelle a celá Bretaň jsou okouzlující, jako by se tam zastavil čas. Navštěvuje je stejný počet turistů jako minulé roky.
Má najednou exotika nebo v uvozovkách exotika víc šancí než dřív? Může být vnímána bezpečněji?
Ano, to si osobně myslím. Když člověk nemá strach ze zemětřesení, ze sopek na Islandu či Indonésii, z chudoby v Indii či žloutenky (proti které se ale dá očkovat), je exotika poslední roky bezpečnější. Není to jen můj názor, vidím to na chování klientů. Posledních cca 130 objednávek za 14 dní směřuje do Vietnamu, Číny, Kanady, USA, Jižní Ameriky, Thajska, Jižní Afriky, Mexika a Skandinávie. Negativum samozřejmě je, že vzdálenější exotika je dražší než blízké pobytové destinace.
Pavel Fellner
Lidí do vzdálenější exotiky cestuje mnohem víc než v uplynulých letech. To zároveň přináší pro cestovatele množství výhod, jsou lepší služby v cestovním ruchu a lacinější letenky. Naopak nevýhodou je, že je všude víc turistů. Bohužel pro méně solventní klienty jsou lacinější exotické pobytové destinace jako Egypt, Turecko či Tunisko kvůli vnitřním problémům těch zemí a kvůli terorismu méně atraktivní.
Obecně se ale dá říci, že se lidé rozcestovali. Nemyslím jen Čechy, ale hlavně Indy, Číňany, kteří jsou stále bohatší a horních 10 procent tvoří miliony lidí!
Cestovatelské promítáníKuba, Thajsko, Malajsie, příroda USA, střední Amerika, Kambodža či Vietnam – to vše lze procestovat za jediný večer 22. září od 18 do 21 hodin během promítání a debat v kině Atlas na Praze 8. Zkušení průvodci a odborníci na vybrané země Kateřina Lišková, Jiří Jobánek a Kamil Čeman zavedou do dlouhodobě oblíbených exotických destinací světa. |
Zvýšený zájem o exotiku tedy musí pomalu měnit samotné exotické destinace?
Jednoznačně. Například před 15 lety jsem potkal v Barmě jen pět skupin. Týden jsem jedl jen rýži a pouze občas maso – vepřové uši a kobylky. Dnes tam vaří líp než Thajsku a nad Baganem létají balóny. To je výborná zpráva pro těch 90 % turistů světa, kteří si chtějí aspoň trochu dopřát dovolenkový komfort. Ale mám i negativní zkušenost, například ze sopek Indonésie či stolové hory Roraima ve Venezuele. Začalo je navštěvovat tolik turistů, že domácí už nejsou schopni odpadky pořádně likvidovat. Třeba povodí řeky Omo v Etiopii, kde se po národním parku staví téměř asfaltka, už dávno nevypadá, jako před pár lety. A domorodci už chtějí za fotky peníze, to je prostě negativum rozvoje turismu.
Kam je dnes podle vás skutečně nebezpečné jet nebo letět? A kde je to naopak bezpečné? Měl byste sám nějaké rozdělení podle bezpečnosti, řekněme na 3-4 třídy?
Pořadí nejnebezpečnějších zemí světa vévodí dnes v první vlně Sýrie, Somálsko, Jemen, Libye, Afghánistán. Ve druhé jsou Venezuela, Ukrajina, Pákistán a velké množství zemí v západní a střední Africe. Ve třetí Brazílie, Turecko, bohužel i Francie. A jsou samozřejmě další.
Stará Kubánka
Bezpečné země jsou naopak Kuba, Japonsko, Vietnam, Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Čína, Argentina. A velké množství dalších států. Samozřejmě jsou země, kde člověka mohou okrást, ale to se může stát i v Praze v centru města. A letět do Karibiku v září zase znamená velkou pravděpodobnost hurikánů. V Japonsku po zemětřesení může přijít tsunami. Kdyby ale lidi takhle uvažovali, cestovní ruch by se nerozvíjel tak silně, jako se v posledních letech rozvíjí.
Jaké jsou poslední trendy v cestování? Levnější nebo dražší? Blíž nebo dál? Co lidi dnes baví a co už nebaví?
Už to bylo trošku řečeno. Trend je jednoznačný: kratší a intenzivnější cesty, dál do exotiky. Neumím si představit, že bychom před 20 lety pořádali cestu okolo světa, zájezdy na Nový Zéland, Tahiti či do Patagonie nebo na Aljašku. Zároveň jsme pořádali množství tří až čtyřtýdenních zájezdů a lidi víc bažili po tom, aby poznali co nejvíc. Teď to jsou převážně 13 až 16denní cesty. Ale není výjimkou, že klienti jedou do Afriky na safari jen na týden. Mají méně času a chtějí na dovolenou dvakrát až třikrát do roka. A rozdělují to. Na rodinnou, oddychovou a potom ještě na jednu poznávací. Mám taky pocit, že si lidi přestali dělat čárky kolik zemí navštívili (až na výjimky) a raději si pobyt užívají. Přestali také tolik spěchat.
Co se dnes dá považovat za skutečnou exotiku?
Pro někoho, kdo jede poprvé do Asie, je téměř jakákoli země absolutní exotikou. A pro toho, kdo cestuje víc, je skutečnou exotikou Papua Nová Guinea, Amazonie, Mongolsko, Írán nebo Antarktida. Já cestuji relativně dost, a když hovořím s klienty nebo jinými průvodci či zástupci cestovek, shodneme se v tom, že do tří čtyř dní se dá dostat v podstatě všude na světě (když nepočítám extrémy, jako nejvyšší hory světa, jižní pól a podobně). To ještě před pár lety nebylo možné. A tak slovo exotika ztrácí svoji hodnotu. Někteří dokonce říkají, že exotika už není, co bývala. Bohužel. Žijeme v moderním světě. Ale máme na výběr? Změnili bychom to jedině tak, že bychom přestali cestovat. Ale chceme přestat? Ne.
Namibijská poušť
Jak by si měl při výběru dovolené počínat obyčejný turista? Jak by měl správně postupovat, co hlavně zjišťovat?
Myslím, že nejdůležitější jsou reference klientů, historie cestovky, kvalitní průvodce a cena. Na českém trhu se dá vybrat od extrémně laciných s jednoduchým servisem až po drahé s dobrým servisem. Turisté by měli zjišťovat, co je dobré. Na výběr má každý, kdo chce vycestovat. Pojištění insolventnosti by mělo být samozřejmostí. Každá cestovka by měla mít všechny informace dostupné na webu. Pokud nemá, měl by člověku v hlavě zasvítit alarm. Pro klienta je samozřejmě důležité, aby se zájezd konal. Bohužel, zákon je takový, že cestovka může zrušit zájezd jen pár dní před odjezdem. Ale trh je trh a vyhrají jen ti nejlepší s nejlepším servisem.
Jak se bude jezdit na dovolenou za 5-10 let? Změní se něco radikálně?
Myslím, že nějak radikálně ne. Pokud se extrémně nezmění politická situace ve světě a radikály, extremisty a terorismus se podaří trochu eliminovat, cestovní ruch by se měl jako největší průmysl světa rozvíjet dál. Co se Čechů týče a jejich cestování, tak české ekonomice se zatím naštěstí daří a postupné směřování je jasné – stále více exotiky, ať už poznávací nebo pobytové. Proč si to myslím? Vidím obrovské množství skupin i individuálních cestovatelů roztroušených po celém světě. Ještě bude chvíli trvat, než se k nim přiblížíme. Dveře jsou však otevřené a stačí se nebát a vykročit.
