Český lyžař
Částečně zmizely víkendové masy, které hlavně v 70. 80. letech pravidelně celou zimu zaplavovaly ve všech našich horách podnikové chaty. Z masové kratochvíle se lyžování stalo jen jednou z příjemností života. Z občas dodnes citovaných dvou milionů lyžařů zbyla odhadem čtvrtina či třetina skutečně aktivně praktikujících. Lyžování v našich střediscích se podstatně zlepšilo, přibyly moderní technilogie a nové služby, sjezdovky se ale ani nenatáhly, ani podstatně nezvětšily či nezmnožily. Domácí lyžař se vydal do světa, především do Alp. Od počátečních nejlevnějších zájezdů s příslovečnými konzervami pokročil do role „nižší střední“ kategorie klientů. Místo pravidelných kratších pobytů doma volí často jeden pořádný v Alpách. Ten se stává středobodem jeho sezony a od něj očekává – asi jako od letní dovolené u moře – kvalitu a požitek, za než je ochotný si i přiměřeně zaplatit.
Český lyžař se lépe vybavil, dnes je už i kvalitně vystrojený a má dobré lyže. Jim ovšem stále dává přednost před drahým značkovým oblečením, jež se prodá především ve velkých městech. Při svém lyžování je ale hodně konzervativní a carving mu zatím moc nevoní. Na lyžařské školy, v nichž dominují cizinci a děti, si nezvykl. Jeho děti přišly o „povinné“ lyžařské kursy, jichž se část žáků z důvodů nezájmu, zdravotních i sociálních neúčastní. Mladí ostatně silně tíhnou ke snowboardingu.
Snowboarding
V uplynulé dekádě se definitivně prosadil jako plnohodnotná alternativa lyžování i jako olympijský sport. Prodej prken a lyží se celosvětově ustálil v poměru asi 1:3, obě skupiny našly svůj modus vivendi a kdysi tak populární úvahy o vzájemné nevraživosti a konci lyží zmizely. Život na horských svazích zkrátka je, jako ostatně celý náš život, mnohostrannější.
Pohoda i adrenalin
Nepřekvapuje, že civilizací stále více hýčkaný člověk touží po uměle stimulovaném vzrušení. Tzv. adrenalinové sporty letí a s nimi i určité podoby lyžování, jež dokáží zabíhat do oblasti vzrušení a extrému. Tedy carving v podobě maximálních náklonů, freeriding coby jízda v neupraveném terénu, skiboarding na krátkých lyžičkách, s nimiž lze třeba v U-rampě dělat to, co na snowboardu.
Dlouhé období relativní stability bez velké války přineslo především euroatlantické civilizaci vysokou životní úroveň se stále větším dostatkem volného času a se stále větší dostupností
příjemných požitků. Tak jako se moderní člověk chce pohodlně bavit, chce i lyžař zažívat příjemnou a snadnou zábavu, zbavenou nutnosti letitého lyžařského drilu, který býval podmínkou dobrého zvládnutí lyží. Někteří tedy chtějí adrenalin, jiní zase pestrou pohodu, lyžování “soft“ nenáročným způsobem. Jednostranné hoblování sjezdovek je out, lyžař budoucnosti bude podle odborníků chtít od každého něco: upravený manžestr, ale taky terén, umělý skipark s boulemi, hrby, tunely a dalšími atrakcemi. Carvingové a krátké lyže jsou v tom velkým pomocníkem.
Nijak zvlášť příznivá nebyla uplynulá dekáda pro lyžování na běžkách. Hlavní příčinou ale není nechuť či lenost lyžařů, nýbrž teplejší zimy s nedostatkem sněhu v nižších polohách. Běžkaření totiž žije především tehdy, když napadne za humny.
Určitou renesanci v duchu návratu k nepřetechnizované přírodě naopak prožívá horská lyžařská turistika a skialpinismus.
Oteplení a boj o lyžaře
Není snad člověka, který by si nevšiml alarmujících prognoz o celkovém oteplování, nakonec i průběh letošní zimy je pro lyžaře velmi nepříznivý. Provozovatelé – už i u nás – na to reagují především výrobou umělého-technického sněhu. Uvědomují si ale, že sníh by se neměl stát jen zvláštností vyskytující se pouze na horách. Vztah k němu potřebují získávat i jejich hlavní zákazníci-nehoralé, hlavně mládež. Objevuje se tedy nejenom tradiční schéma „lidé za sněhem“, nýbrž i nové „sníh k lidem“: přímo v městech nebo v jejich blízkosti se pořádají lyžařské show i seriozní závody, začínají vyrůstat lyžařské haly. Pod tlakem svého vážného konkurenta – poměrně levné zimní turistiky do teplých exotických zemí – se zkrátka snaží. Mnohem více se starají o nelyžujícího návštěvníka hor, uvědomují si ekonomický potenciál seniorů. Aktivní generace poválečných “baby-boomers“ se neodvolatelně blíží důchodu a jejich volný čas a plné peněženky lákají... Velkou informační i organizační pomůckou se přitom začíná stávat internet. Jde přitom o prosperitu celých horských regionů ba zemí (Rakousko, Švýcarsko, části Itálie a Francie) a tím také otázku sociální a vlastně i politickou.
Až takto do důsledků dnešní lyžař přemýšlet nemusí. Lyžování sice rozhodně není záležitostí levnou, přináší však stále více požitku. V uplynulé dekádě se změnilo velmi výrazně a změny, byť ne tak výrazné jako carvingová revoluce, budou pokračovat.
Částečně zmizely víkendové masy, které hlavně v 70. 80. letech pravidelně celou zimu zaplavovaly ve všech našich horách podnikové chaty. Z masové kratochvíle se lyžování stalo jen jednou z příjemností života. Z občas dodnes citovaných dvou milionů lyžařů zbyla odhadem čtvrtina či třetina skutečně aktivně praktikujících. Lyžování v našich střediscích se podstatně zlepšilo, přibyly moderní technilogie a nové služby, sjezdovky se ale ani nenatáhly, ani podstatně nezvětšily či nezmnožily. Domácí lyžař se vydal do světa, především do Alp. Od počátečních nejlevnějších zájezdů s příslovečnými konzervami pokročil do role „nižší střední“ kategorie klientů. Místo pravidelných kratších pobytů doma volí často jeden pořádný v Alpách. Ten se stává středobodem jeho sezony a od něj očekává – asi jako od letní dovolené u moře – kvalitu a požitek, za než je ochotný si i přiměřeně zaplatit.
Český lyžař se lépe vybavil, dnes je už i kvalitně vystrojený a má dobré lyže. Jim ovšem stále dává přednost před drahým značkovým oblečením, jež se prodá především ve velkých městech. Při svém lyžování je ale hodně konzervativní a carving mu zatím moc nevoní. Na lyžařské školy, v nichž dominují cizinci a děti, si nezvykl. Jeho děti přišly o „povinné“ lyžařské kursy, jichž se část žáků z důvodů nezájmu, zdravotních i sociálních neúčastní. Mladí ostatně silně tíhnou ke snowboardingu.
Snowboarding
V uplynulé dekádě se definitivně prosadil jako plnohodnotná alternativa lyžování i jako olympijský sport. Prodej prken a lyží se celosvětově ustálil v poměru asi 1:3, obě skupiny našly svůj modus vivendi a kdysi tak populární úvahy o vzájemné nevraživosti a konci lyží zmizely. Život na horských svazích zkrátka je, jako ostatně celý náš život, mnohostrannější.
Pohoda i adrenalin
Nepřekvapuje, že civilizací stále více hýčkaný člověk touží po uměle stimulovaném vzrušení. Tzv. adrenalinové sporty letí a s nimi i určité podoby lyžování, jež dokáží zabíhat do oblasti vzrušení a extrému. Tedy carving v podobě maximálních náklonů, freeriding coby jízda v neupraveném terénu, skiboarding na krátkých lyžičkách, s nimiž lze třeba v U-rampě dělat to, co na snowboardu.
Dlouhé období relativní stability bez velké války přineslo především euroatlantické civilizaci vysokou životní úroveň se stále větším dostatkem volného času a se stále větší dostupností
příjemných požitků. Tak jako se moderní člověk chce pohodlně bavit, chce i lyžař zažívat příjemnou a snadnou zábavu, zbavenou nutnosti letitého lyžařského drilu, který býval podmínkou dobrého zvládnutí lyží. Někteří tedy chtějí adrenalin, jiní zase pestrou pohodu, lyžování “soft“ nenáročným způsobem. Jednostranné hoblování sjezdovek je out, lyžař budoucnosti bude podle odborníků chtít od každého něco: upravený manžestr, ale taky terén, umělý skipark s boulemi, hrby, tunely a dalšími atrakcemi. Carvingové a krátké lyže jsou v tom velkým pomocníkem.
Nijak zvlášť příznivá nebyla uplynulá dekáda pro lyžování na běžkách. Hlavní příčinou ale není nechuť či lenost lyžařů, nýbrž teplejší zimy s nedostatkem sněhu v nižších polohách. Běžkaření totiž žije především tehdy, když napadne za humny.
Určitou renesanci v duchu návratu k nepřetechnizované přírodě naopak prožívá horská lyžařská turistika a skialpinismus.
Oteplení a boj o lyžaře
Není snad člověka, který by si nevšiml alarmujících prognoz o celkovém oteplování, nakonec i průběh letošní zimy je pro lyžaře velmi nepříznivý. Provozovatelé – už i u nás – na to reagují především výrobou umělého-technického sněhu. Uvědomují si ale, že sníh by se neměl stát jen zvláštností vyskytující se pouze na horách. Vztah k němu potřebují získávat i jejich hlavní zákazníci-nehoralé, hlavně mládež. Objevuje se tedy nejenom tradiční schéma „lidé za sněhem“, nýbrž i nové „sníh k lidem“: přímo v městech nebo v jejich blízkosti se pořádají lyžařské show i seriozní závody, začínají vyrůstat lyžařské haly. Pod tlakem svého vážného konkurenta – poměrně levné zimní turistiky do teplých exotických zemí – se zkrátka snaží. Mnohem více se starají o nelyžujícího návštěvníka hor, uvědomují si ekonomický potenciál seniorů. Aktivní generace poválečných “baby-boomers“ se neodvolatelně blíží důchodu a jejich volný čas a plné peněženky lákají... Velkou informační i organizační pomůckou se přitom začíná stávat internet. Jde přitom o prosperitu celých horských regionů ba zemí (Rakousko, Švýcarsko, části Itálie a Francie) a tím také otázku sociální a vlastně i politickou.
Až takto do důsledků dnešní lyžař přemýšlet nemusí. Lyžování sice rozhodně není záležitostí levnou, přináší však stále více požitku. V uplynulé dekádě se změnilo velmi výrazně a změny, byť ne tak výrazné jako carvingová revoluce, budou pokračovat.
 Zatímco ve Švýcarsku se sněhem problémy nemají,naše hory se té pravé sněhové nadílky dočkaly až v posledních dnech. |
