V loňském roce se ještě slavilo 65. výročí komunistické revoluce.

V loňském roce se ještě slavilo 65. výročí komunistické revoluce. | foto: Libor Budinský, pro iDNES.cz

Hanoj si ničí turistickou pověst. Na jaké triky musíte dát pozor

  • 67
Pod dohledem Ho Či Mina, jehož portréty společně se žlutými hvězdami, srpem a kladivem září na každém rohu, se Hanoj rychle probrala z komunistického snu a plnou parou zamířila k nejdrsnější podobě kapitalismu. Přestože zde stále vládne jedna strana, skutečným pánem už nejsou ideje, ale peníze.

Uprostřed Hanoje stále stojí velkolepé mausoleum, ve kterém odpočívá strýček Ho, vietnamský světlonoš, což přezdívka Ho Či Min znamená (přesně: Ten, kdo osvětluje cestu). Den co den se na jeho prosklenou rakev chodí dívat tisíce návštěvníků, tedy s výjimkou října a listopadu. To se čtyřicet let stará mumie každý rok odváží do Moskvy na pravidelnou údržbu.

Jenže i když vědci dokázali přelstít rozkladné procesy a zachovat tělo na věčnost, jeho komunistické ideje se už dávno obrátily v prach. A Vietnam se veze na vlně kapitalismu nejdravější soutěže, ve které se každý snaží urvat a vydělat víc než ti druzí.

Už první dojem z vietnamské metropole ukazuje, že se tu žije šíleným tempem. Na 120, možná rovnou na 150 procent. Vidíte to na každém kroku.

Město je plné smogu, všechny ulice jsou přecpané stovkami troubících motorek, jejichž jízda nemá žádná pravidla. Přednost má totiž vždycky ten, kdo je drzejší, dravější a silnější.

Chodci jsou až bytosti druhé kategorie, neboť motorky už dávno zabraly i chodníky a přestože občas minete přechody pro chodce, nikdo vám na nich nezastaví, i když tam budete čekat až do soudného dne. A stejně tak vám nikdo nedá přednost na křižovatce. Běžně se jezdí v protisměru a pokud nejsou v dohledu policisté, nedodržuje se ani červená. Prostě jedna velká silniční džungle.

Na ulicích vládne chaos a právo silnějšího.

Tisíc a jeden trik

Jedním z nejlehčích cílů na oškubání jsou turisté, kterých do vietnamské metropole přijíždí rok od roku stále víc. Právě na ty se soustředí celé armády podnikavců, kteří se snaží získat jejich dolary.

Množství triků je téměř nekonečné. Falešní kameloti z novin seškrábou starou cenu a falešným razítkem natisknou cenu pětkrát vyšší. Prodavačka ovoce vám pověsí na rameno košík, abyste se mohli vyfotit, a vzápětí se dožaduje odměny ve výši sto korun.

Srovnání

Nebo klasický taxikářský fígl: na taxametru se zapne "turbo" a přístroj tak ukazuje trojnásobek reálně ujeté vzdálenosti. A třikrát vyšší cenu.

"Nikdo nechce čekat, každý chce vydělat hned. Mít peníze až zítra je pozdě, neboť život se odehrává teď. Nikdo nemyslí na dobrou pověst, nikdo nebuduje značku. Turistu musíte vymačkat hned, všechno, co z něj dostanete, neboť nikdo neví, co bude zítra," popisuje vietnamskou obchodní filozofii majitel jednoho z turistických hotelů.

Řidič je král

Další příklad, jak si přivydělat: jízda luxusním moderním autobusem mezi Hanojí a Hue, kterou využívají hlavně cizinci, trvá 12 hodin. Jezdí se v noci a turisté si rádi připlatí za luxus, tedy rychlý a pohodlný autobus se záchodem a lůžkovou úpravou. Tomu odpovídá také cena za jízdenku: v přepočtu 500 korun, což jsou ve Vietnamu slušné peníze.

A realita? Sotva se cestující uloží v autobuse na lůžko, řidič odbočí z dané trasy a po dvaceti minutách zajede do jakési vesnice, kde během neplánované hodinové přestávky zaplní celou podlahu bednami a balíky, takže nikdo z cestujících nemůže jít ani na záchod.

Pak se vrátí na trasu, vezme na první velké křižovatce ještě několik platících "stopařů" (platí řidiči a budou spát na balících) a teprve pak se vydá k určenému cíli. Nicméně luxus a pohodlí, za které si turisté zaplatili vysoké částky, zmizel v nedohlednu. A pokud si půjdete stěžovat k řidiči, jen se na vás křečovitě usměje. Anglicky totiž neumí ani slovo.

Po nás klidně potopa

"Všichni jsou zaměřeni pouze na okamžitý zisk, nikdo nemyslí na budoucnost. Když budou všichni pokračovat touto cestou, brzy se to projeví, neboť všichni, kdo chtěli Vietnam vidět, ho uvidí, ale nikdo se nebude vracet," soudí Nguyen Thanh ze Saigonského deníku.

"To je šílený přístup. Chováme se jako kdyby zítra měla přijít potopa. Vietnam byl na vlně zájmu, počet návštěvníků stále stoupá, ale to nepůjde donekonečna. Brzy se přehoupne vrchol a jejich počty začnou klesat. Co by zde také hledali? Zničenou přírodu, šílený smog, předražené služby? A ještě navíc neustálé okrádání," stěžuje si novinář.

Připomíná, že mnoha návštěvníkům Vietnamu vadí prudce rostoucí ceny služeb. Ceny hotelů se oproti loňskému roku zvedly o 30 procent, ceny jídla o 20 procent. A ceny za vstupné do památek na mnoha místech narostly až o 100 procent. Vstupné do památek a národních parků se ostatně zvyšuje již několik let a v porovnání s rokem 2005 je na mnoha místech vyšší o 300 či 400 procent.

Boj o miliardy

A tak přestože se do země valí noví a noví turisté, téměř nikdo se nevrací. "Přijedou, líbí se jim tu, ale nemají potřebu se vracet jako třeba v Thajsku. Já mám třeba poměrně stálou klientelu, ale spousta mých kolegů musí stále hledat nové zákazníky," vysvětluje Volker Becker, německý světoběžník, který už osm let vlastní butik hotel Cham Villas v letovisku Mui Ne.

A připojuje další nešvar vietnamského podnikání, kdy se naprosto běžně kradou podnikatelské nápady. Pokud má někdo nějaký zajímavý nápad, za pár týdnů mu ho nějaký "kolega" ukradne a napodobí.

"Dostat se do průvodce Lonely planet je pro podnikatele zlatý důl. Ale i když se tam nedostanete, stačí využít podnik, který tam je a ve stejné ulici si otevřít podnik se stejným jménem, stejným jídelním lístkem i interiérem, ať už je to hotel či restaurace. To se tu běžné dělá," říká Becker s tím, že každý si chce utrhnout něco ze sedmi miliard dolarů, tedy zhruba 140 miliard korun, které do Vietnamu přináší turistický ruch.

, pro iDNES.cz