Řidiči z tří různých směrů se musí zničehonic napasovat do jednoho pruhu, pod kola se jim pletou odvážní chodci a občas je v rozletu zpomalí klusající koník táhnoucí drožku se skupinkou vypasených turistů.
Tyto záludnosti však nevyvádějí Římany vůbec z míry, vše zvládají s bravurou a halasným troubením tvrdí muziku.
Pravidlo o přednosti zprava je tu nemoderním přežitkem. Zde platí právo šikovnějšího: prostě jede ten, kdo umí v hustém provozu lépe kličkovat.
Ani jiné dopravní předpisy Italy příliš netrápí. Přerušovaná čára na dvouproudové silnici jako by byla magnetickým pásem, který se musí vždy nacházet mezi koly projíždějících vozidel. Stejně tak dodržování nejvyšší povolené rychlosti nepatří mezi nejoblíbenější koníčky řidičů. Snad jediné nařízení, které zde respektují, je zastavení na červenou barvu na semaforu.
Pro římské motoristy jako by byla projížďka ve špičce zábavnou počítačovou hrou. Někdy se zdá, že si stejně jako puberťáci u klávesnice zkoušejí, co všechno už dokážou.
Řidič červeného miniaturního "vozítka" Smart, kterých je v Římě kvůli omezeným parkovacím možnostem snad nejvíce v Evropě, přijíždějící z vedlejší silnice může v klidu odbočit, ale k rozjezdu se nemá. Vystartuje, až když je plně rozjeté auto na hlavní nebezpečně blízko.
Vyvýšený sloupek na Benátském náměstí, ze kterého by měl policista usměrňovat dopravu, je nápadný svou opuštěností. Strážců veřejného pořádku v nažehlených uniformách se sice na náměstí žoviálně pohybuje spousta, ale vypadá to, že se žádnému z nich nechce převzít nevděčnou roli v pantomimickém představení na pódiu. Pouze situaci znaleckým okem pozorují.
| *** Přečtěte si reportáž, jak se jezdí a nejezdí v Itálii a co všechno vás může potkat na italských silnicích: Autem po Evropě...Bella Italia |
Možná je to tak dobře. Dva aktivní policisté, kteří se na zebře snaží zajistit chodcům bezpečné překonání ulice, nadělají víc škody než užitku. Zastavují dosud víceméně bezproblémově fungující chaos a na jejich straně náměstí se vytváří kolona. Brzy svých regulativních pokusů zanechávají a jen přihlížejí.
Vyrazit jako chodec do ulic Říma se tak zprvu může zdát životu nebezpečné, ale po pár hodinách aklimatizace si člověk zvykne. Po vzoru místních chodců si brzy osvojí nejlepší metodu přecházení. Stačí krátké rozhlédnutí na obě strany a pak sebejisté vykročení do vozovky. Oni už to řidiči nějak zašlápnou, mají v tom dennodenní praxi.
 Chaos a zmatek na ulicích Říma, kde má přednost ten, kdo vystartuje dříve. Stejnými pravidly se zde řídí i chodci. |
