Betlém znamená v hebrejštině "dům chleba", v arabštině "dům masa". Betlém také patří oběma národům - k arabské Palestině územněsprávně, k židovskému Izraeli svým historickým odkazem.
První zmínka o Betlémě je v bibli spojená s pochováním Ráchel, manželky praotce Jákoba. U hrobky, která na místě byla vztyčená, se židé modlí dodnes.
Dávno před narozením Krista přišla v Betlémě na svět jedna z nejvýznamnějších postav židovské historie - král David. O tisíc let později se do svého rodiště v Betlémě vrátil Josef se svojí snoubenkou Marií. Jak praví bible, bylo to kvůli sčítání lidu, jež nařídil císař Augustus, aby měl přehled o tom, o kolik si od svých poddaných přispěje do rozpočtu.
Marie s Josefem už se nevešli pod střechu s početným příbuzenstvem Josefovým, a tak vzali za vděk teplým chlévem. Když v něm Marie povila malého Ježíška, pastýři z okolních kopců se všichni seběhli, aby se na ten zázrak podívali.
Stráně a pastviny v okolí Betléma pořád budí dojem pastorální elegie. Zato Betlém se změnil.
Chlév, kde se narodil Ježíš, byl uctíván již v prvním století našeho letopočtu. Toto místo spolu s okolními lesy a jeskyněmi nechal císař Hadrián v roce 135 zasvětit pohanskému bohu Adonisu. Trvalo dalších téměř dvě stě let, než Konstantin Veliký nařídil lesy pokácet a na místě označovaném jako kolébka Kristova nechal postavit baziliku.
Baziliku Narození naleznete v Betlémě i dnes, a to přesto, že její značná část byla v průběhu staletí zničena a přestavována. Zničení Peršany v šestém století unikla bazilika jen o vlásek - díky malbě tří králů, kterou plenící vojska považovala za zobrazení Peršanů.
V roce 1646 nechali Turci z olověné střechy baziliky slít koule do kanónu.
Před vchodem do baziliky musí každý sklonit hlavu a poklonit se kříži. A to i ti, kteří nechtějí - vchod do baziliky nechala totiž křesťanská komunita v dávné době zazdít. Ve snaze zabránit tomu, aby do baziliky vjížděli páni na koních či oslech, v ní ponechala pouze otvor o výšce necelého jednoho a půl metru. Ne nadarmo se tomuto vchodu přezdívá "brána pokory".
Chlév, kde se narodil Ježíš, se nachází v apsidě pod hlavním oltářem baziliky. Dnes nazývaná kaple Narození je dvanáct metrů dlouhá a čtyři široká a zdobí ji patnáct ze stropu zavěšených lamp, které patří různým křesťanským komunitám. Na místě, kde se narodil Ježíš, dnes stojí oltář se stříbrnou hvězdou a nápisem Hic de virgine Maria Iesus Christus natus est (zde se z panny Marie narodil Ježíš Kristus). Druhý oltář, tříkrálový, stojí v místě, kde se Ježíškovi přišli poklonit tři králové.
Kapli uznávají jako místo narození Ježíše všechny křesťanské církve. Římští katolíci, ruští pravoslavní, řečtí ortodoxní a Arméni se společně starají o její výzdobu. Podle řecké ortodoxní církve se však Ježíš narodil 6. ledna, podle arménské dokonce až 18. ledna. Církevní obřady dvou posledně jmenovaných církví se odehrávají přímo v bazilice, katolické mše se konají v přilehlém kostele svaté Kateřiny.
Rodiště Ježíše, starobylý biblický Betlém, je od Jeruzaléma vzdáleno pouhých osm kilometrů. Ve skutečnosti je dělí nejen vojenské zátarasy, ale i ohromný kulturní předěl.
Městečko Betlém se nachází na území autonomní oblasti Palestina, o které se už od založení státu Izrael svádí politické boje. Rozdíl mezi ním a evropsky organizovaným, úhledně upraveným územím Izraele je nejen patrný, nýbrž i hmatatelný.
Poušť, kterou židovští osadníci dokázali přivést k životu zavedením kanalizace a neúnavnou péčí, se za zády izraelských vojáků střežících přechody do Palestiny mění v nedozírné skládky ojetých pneumatik, umělohmotných lahví a odstavených vraků aut.
Podél silnice spojující Jeruzalém s Betlémem se táhnou skupinky zapřášených mužů, kteří se vracejí z každodenní směny domů pod palestinskou samosprávu. Zatímco Izraelci přejíždějí hranici ve vozech, Palestinci ji musí překonat pěšky - výsledek opatření zavedeného poté, co v Jeruzalémě vybuchlo několik palestinských aut.
O tom, že se v Betlémě narodil křešťanský mesiáš, vypovídá v tomto čtyřicetitisícovém městě jen máloco.
Písek a prach ze silnic, nebo spíše cest, které křižují městečko zasazené v malebné kopcovité krajině, víří ojeté zaprášené vozy s netrpělivými řidiči. Dopravní zácpy, při kterých se vozy do sebe zakliňují tím nejchaotičtějším způsobem, jsou při poměrně malé šířce cest na denním pořádku.
Městečko oděné do bílých fasád se rozkládá na poměrně příkrých stráních. Zapadající slunce maluje na štíhlých věžičkách mešit oslnivý lesk a zlatí pastviny a osady na okolních kopcích.
Ačkoliv arabskému obyvatelstvu je křesťanská symbolika spojená s Betlémem cizí, město se horečně připravuje na oslavy křesťanského milénia. Na oslavy Nového roku 2000 se připravují nové hotely, restaurace a ulice. Ty lze zatím však pouze tušit za obnaženými betonovými konstrukcemi, mezi nimiž sem a tam projíždějí těžké pracovní stroje. 1. ledna roku 2000 se v arabském Betlémě bude psát rok 1420, v židovském Izraeli 5760.
22. prosince 1998
