Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se vyhnout placení dálniční známky ve Slovinsku?

  11:34aktualizováno  13. června 10:08
Navzdory novým opatřením chorvatských úřadů zamíří i letos k Jadranu statisíce Čechů. Jak ušetřit na cestě a vyhnout se koupi drahé slovinské dálniční známky?

Chorvatsko, Dubrovník | foto: Profimedia.cz

Pokud jedete „klasickou trasou“ do střední či jižní Dalmácie (Split, Makarská riviéra, Dubrovník) – tedy přes Znojmo, Vídeň, Maribor, Záhřeb – můžete se koupi slovinské dálniční známky vyhnout. Krátký úsek dálnice, na nějž je nutné známku mít, se dá objet po silnicích druhých a třetích tříd. Poradíme vám kudy.

Cesta do Chorvatska 2017

Všechny cesty na jih vedou do Chorvatska, ale jen některými chcete jezdit. Projeli jsme v předstihu nejoblíbenější trasy českých turistů.

A pokud nemíříte na sever na Istrii (kam nezbývá než absolvovat drahou a pomalou cestu přes alpské tunely), zkuste se letos vydat jinou trasou.

Vyzkoušeli jsme na vlastní kůži cestu přes Maďarsko a Slovensko a byli velmi příjemně překvapeni: trasa Praha – Split je tímto směrem o pouhých 60 kilometrů delší než zmíněná „klasika“, časově pak vychází nastejno (11 hodin čistého času po odečtení přestávek). Nám se tahle trasa zalíbila a doporučujeme ji nejen cestovatelům ze severní a jižní Moravy, ale klidně i Pražanům.

Klasická trasa Praha – Hatě – Šentilj – Záhřeb – Split

Mnoho dovolenkářů vyráží v pátek navečer, aby ráno byli u moře, ale je možná lepší vyjet v sobotu hodně brzy ráno a večer dorazit na místo. „Domácí“ na vás určitě počkají a cestu si ve dne můžete více užít; sobotní provoz je navíc mírnější. My jedeme ještě před sezonou, takže bez obav ve všední den. Z Prahy vyrážíme ve tři čtvrtě na šest ráno a v půl sedmé opouštíme v Jihlavě dálnici D1. Obchvat bohužel není stále dostavěn, takže stojíme na semaforech ve městě.

Hned za ním se pro změnu buduje nová silnice a provoz je zde omezen, což znamená jediné – v přetížené „turistické“ špičce se tady budou tvořit kolony. Dost dlouhou dobu se vlečeme za kamionem, který nemůžeme kvůli hustému provozu a kopcovitému terénu předjet.

V Moravských Budějovicích si všímáme na začátku (a pak i na konci) stacionárního radaru – tenhle ovšem nejen ukazuje, kolik jedete, ale i fotí. Takže pozor! Silnice v obci je ovšem tak nechutně rozbitá, že na rychlejší jízdu nemůže mít nikdo ani pomyšlení.

Další výrazné zpomalení, na 30 kilometrů, je před Znojmem v části Kasárna – i zde se budou „štosovat“ kolony. V osm hodin stojíme na benzince v Hatích kousek před hranicí a zvažujeme koupi rakouské dálniční známky. Zjišťujeme, že stojí o 30 korun více než v Rakousku, takže to necháváme na později.

Klikněte na mapku pro originální velikost Červeně - klasická trasa přes Rakousko a Slovinsko (1 062 km, 12 h) Zeleně - přes Slovensko a Maďarsko (1 092 km, 12 h)

Poprvé bez hranic

Hranice uvnitř států Evropské unie sice padly už loni před Vánocemi, pro „dovolenkáře“ je to ovšem premiérový zážitek. A vůbec není špatný – místo kolon při (byť symbolické) kontrole dokladů jen přesvištíte kolem prázdných boudiček. Hned za nimi, v zemi nikoho, je benzinová pumpa, v době naší cesty tady stojí natural 33,90 a nafta 34,90 koruny – tedy o 1,50, respektive 50 haléřů víc než u Agipu v Hatích. Pořád je to však méně než v Rakousku, kde jsou pohonné hmoty nejdražší; natankovat se vyplatí ve Slovinsku.

Za hranicí najíždíme na silnici pro motorová vozidla, sice bez poplatku, ale zato jen s jedním pruhem v našem směru. Předjíždět se tady nesmí, takže se opět táhneme za kamionem.

V obci Grund nás oranžová šipka s nápisem Umleitung odklání z hlavní na asi pětikilometrovou objížďku přes Mittergrabern, zpět se vracíme v Schöngrabernu – i zde se určitě budou tvořit za velkého provozu kolony. U Stockerau před Vídní stavíme na benzince, opisujeme ceny a kupujeme dálniční známku.

Máme trochu obavu z bloudění vídeňskými dálničními nadjezdy a podjezdy, ale je zbytečná: stačí sledovat precizní rakouské značení a držet se ukazatelů na dálnici A2 směr Graz – na cedulích jsou krom toho i nápisy I a SLO (Itálie, Slovinsko), aby ani tranzitní řidiči neměli problémy s orientací. Nevyhneme se však první malé zácpě na mostě přes Dunaj, stojíme jen asi deset minut.

Na dálnici nastavujeme tempomat na 140 kilometrů v hodině (jako vždy přidáváme 10 km kvůli nepřesně ukazujícímu tachometru) a stále svištíme po „á dvojce“. Míjíme Graz, u nějž sledujeme ukazatele na Klagenfurt a Slowenien; opravdu se to nedá minout. Po zastávce na benzince přejíždíme v Šentilji opět prázdné hraniční stanoviště do Slovinska.

Slovinské okresky příjemně překvapily

Teď to teprve začíná být dobrodružné. Chceme totiž vyzkoušet, kudy se dá objet placený ani ne dvacetikilometrový úsek slovinské dálnice vedoucí z hraničního přechodu Šentijl do Mariboru. Za tento kousíček se sice ještě pořád platí mýto 0,75 eura, tedy nějakých 18 korun, ale jen do 1. července. Počínaje tímto datem bude podle nařízení slovinské vlády nutné mít na autě vylepenu dálniční známku – a ta nejlevnější, půlroční, přijde na nemalých 35 eur (876 korun).

Proto ignorujeme nájezd na dálnici, který je hned za bývalou celnicí, a odbočujeme doprava. Po pár metrech na semafory řízené křižovatce podjíždíme doleva pod dálnicí, na dalších světlech už pokračujeme kousek rovně do obce, pak znovu odbočujeme doleva na silnici číslo 438.

1. trasa Praha - Split přes Vídeň
1. trasa Praha - Split přes Vídeň
Místo Čas Km
Praha 00:00 0
Hatě (A) 02:15 207
Šentilj (SLO) 06:30 524
Lenart 06:50 546
Ptuj 07:15 580
Macejl (HR) 07:45 598
Záhřeb 09:00 665
Split 12:00 1 062

Vzdálenost:

1 062 km

Doba jízdy:

12 hodin

Náklady na benzin:

2 550 K

č

Poplatky:

1 756 K

č

(

do 1. 7.)/2 613 K

č

(

od 1. 7.)

Vyjedeme do kopce nad Šentilj a po pěti kilometrech odbočujeme na křižovatce doprava na silnici 433 směr Lenart (v Slovenskih Goricah), přes něj rovně a dva kilometry za obcí odbočujeme zase doprava na Biš (nadjíždíme přitom nově budovanou dálnici do Lendavy). Silnice má číslo 229, ale je nutné říci, že my jsme si žádného číslování silnic nevšimli.

Po průjezdu Ptujem se odbočením doprava napojujeme na hlavní silnici číslo 2, po mostě přejíždíme řeku Drávu. Po levici máme Ptujské jezero se spoustou vodního ptactva a rybářskými pramicemi. Na kruhovém objezdu odbočujeme vlevo a najíždíme na hlavní silnici číslo 9, která nás vede až na hranice s Chorvatskem.

Asi padesátikilometrová trasa je o 19 kilometrů delší než klasický průjezd po kousku dálnice k Mariboru a poté po „devítce“, ale ve špičce by mohla být rychlejší, a hlavně zadarmo.

Alternativou k dálnici může být ještě stará hlavní silnice, jež ji kopíruje, ale jen naivkové mohou doufat, že nebude zpoplatněna stejně jako dálnice.

Slovinské úřady totiž neuvádějí, na kterých konkrétních úsecích bude známka vyžadována; na anglické verzi stránek www.cestnina.si je pouze uvedeno „on motorways and expressways“, tedy na dálnicích a expresních silnicích neboli silnicích pro motorová vozidla. Slovinci nám však tvrdili, že známka bude nutná i pro některé silnice první třídy. Ovšem - ani když stará hlavní cesta zpoplatněná nebude, nepomůžete si, protože bude ucpaná všemi, kteří chtěli ušetřit stejně jako vy.

2. trasa Praha - Split přes Maďarsko
2. trasa Praha - Split přes Maďarsko
Místo Čas Km
Praha 00:00 0
Kúty (SK) 02:30 260
Rajka (H) 03:15 340
Goričan (HR) 07:15 580
Záhřeb 09:00 695
Split 12:00 1 092

Vzdálenost:

1 092 km

Doba jízdy:

12 hodin

Náklady na benzin:

2 620 K

č

Poplatky:

1 904 K

č

Nocujeme na půl cesty

Po nekvalitní silnici s omezením na 60 km na každé křižovatce (a že jich tady je!) přijíždíme k hranici. Kolony kamionů se táhnou jen pár set metrů, ale občas bývají mnohem delší – osobní auta ovšem jedou podél nich. Čeká nás první hranice s kontrolou, a to dokonce dvojitou – od těch jsme si odvykli už před Schengenem.

Takže nejdříve máváme zelenými občankami na Slovince, po stovce metrů na Chorvaty – ani jedni se s našimi doklady nechtějí seznámit blíže; o „papíry“ k zánovnímu Opelu Vectra také žádný zájem nemají. Kontrola je prostě víc než formální.

Najíždíme na dálnici a čeká nás první chorvatská mýtnice. Systém je samoobslužný – prostě zmáčknete tlačítko a „uzmete karticu“, neboli odeberete lístek. Platí se až při výjezdu podle toho, kolik kilometrů ujedete – my dojíždíme až na konec celého úseku do hlavního města Záhřebu, a tak obsluze podáváme 5,50 eura. Samozřejmě je možné platit i chorvatskými kunami nebo jednoduše bankovní kartou.

Kousek za mýtnicí je velké odpočivadlo (odmorište) „Plitvice“ – název ovšem nemá nic společného se známými jezery, ta jsou jinde. Protože už máme cestování ve vedru po 730 ujetých kilometrech dost, rozhodujeme se zůstat v místním kempu a do Splitu pokračovat až zítra.

Ceny nejsou nijak dramatické – 200 korun za osobu plus 85 za stan a 70 za auto; kdybyste ovšem chtěli přenocovat přímo v motelu, lacino nevyváznete. Za dvoulůžkový pokoj dáte 1 900 korun, za čtyřlůžkový 2 500; pravda, se snídaní a s klimatizací. I tak je to ovšem víc než dost. V kempu je už teď docela dost Holanďanů a Němců se svými obřími karavany, ale místa se určitě najdou i během plné sezony, jak nám alespoň tvrdila recepční.

3. trasa Praha - Split přes Alpy
3. trasa Praha - Split přes Alpy
Místo Čas Km
Praha 00:00 0
Dolní Dvořiště (A) 02:42 184
Salcburk 05:25 381
Karawankentunnel (SLO) 07:42 586
Lublaň 09:02 667
Vinica/Bosanci (HR) 11:05 770
Dlogopolje-exit 15:11 1090
Split 15:44 1107

Vzdálenost: 1 107 km
Celková doba jízdy: 15:44
Náklady na benzin: 2 650 Kč
Poplatky: 2 565 Kč (do 1. 7.)/3 143 Kč (od 1. 7.)

Pozor na zácpy před tunely

Ráno vyjíždíme poměrně pozdě, protože víme, že nás čeká jen hladká jízda po nově postavené dálnici (dokončené v roce 2005).

Hned na obchvatu Záhřebu odbočujeme doprava na Split a Rijeku, kam nás navádějí obří cedule. Po zhruba kilometru nás zastavuje mýtná brána, bereme „karticu“ a pokračujeme dále. Asi po 60 kilometrech se hlavní chorvatská dálniční tepna A1 rozdvojuje, my pokračujeme mírně doleva do Splitu, A6 vede nahoru na Rijeku.

Jízda po dálnici je docela plynulá až na omezení ve většině z mnoha tunelů na 100 kilometrů v hodině, někde i jen na 80 či 60 km. Občas (například na 147. km za mostem Kacka, kde se staví nové odpočívadlo) je doprava svedena do jednoho pruhu, což hrozí rizikem vzniku kolon.

Kde se na ně však můžete stoprocentně spolehnout, to jsou dva nejdelší tunely na trase - Mala Kapela a Sveti Rog. Oba šestikilometrové kolosy mají totiž funkční pouze jeden tubus, ten druhý bude dokončen až v roce 2009. I my jsme si na „Kapele“ počkali asi 15 minut, ale v létě se tu stojí i několik hodin.

Dálniční známky
ČR na 1 měsíc 330 Kč
SR na 1 měsíc 244 Kč
Rakousko 10denní 198 Kč
mýto Slovinsko 19 Kč, od 1. 7. známka na 1/2 roku 876 Kč
Chorvatsko mýto podle ujetých kilometrů, poplatky za průjezd alpskými tunely.
Náklady na benzin jsou kalkulovány při průměrné spotřebě 7,5 litru naturalu a zprůměrované ceně 32 Kč/litr (průměr z cen 28.-30. 5. v ČR, Rakousku, Slovinsku a Chorvatsku).
Všechny trasy ve výše uvedených tabulkách vedou z Prahy, na trasy přes Vídeň a přes Maďarsko se motoristé z Moravy připojí v Brně.

Za Sveti Rogem už dálnice sjíždí v netypických serpentinách k pobřeží, rychlost je zde také omezena na 80 kilometrů. Čeká nás teplotní šok - zatímco na straně náhorní planiny bylo vcelku příjemných 26 stupňů, dole je 35. Ještě štěstí, že už jsme u moře. V 11:43 platíme na mýtnici 157 kun (540 korun) a přes viadukt Belinovača přijíždíme ke Splitu.

STÁHNĚTE SI NÁVOD Martina VREČKA, který dlouhodobě žije ve SLOVINSKU, jak se vyhnout koupi dálniční známky a kudy objet dálnici (v pdf) - ZDE.

O víkendu zveřejníme popis trasy z Chorvatska přes Maďarsko včetně cen benzinu a rychlostních limitů v jednotlivých zemích.

Autoři: ,




Nejčtenější

„Dnes už jsou bicykly o něčem jiném. Mají kola 29 palců, všechno je lehké z...
Hurikán, přepadení a 107 defektů. Jako první Čech objel svět na kole

Deset let příprav, tři roky dobrodružného cestování a pak dvě desítky let vzpomínání. V září uplyne 20 let od chvíle, kdy jeden z nejznámějších českých...  celý článek

Medvěd s uloveným lososem
Aljaška, z které mrazí. Lososí hostina pro medvědy na vlastní oči

Jeden z nejúžasnějších zážitků v pozorování zvířat, jaký se dá na naší planetě v divočině zažít, je tažení lososů, na které čekají hladoví medvědi a nedočkavě...  celý článek

Campari na led, v tomto případě na ledovou tříšť. Lehce nahořklé a osvěžující
Módní Aperol slaví úspěch. Recept na skvělý aperitiv je ale starý 100 let

I když je Itálie kolébkou mnoha slavných aperitivů připravených z cinzana, martini, campari a dalších hořkých a kořeněných bitterů, mladí lidé z celé Evropy si...  celý článek

Útočiště zde ovšem najdou i následovníci květinových dětí. Nepotřebují nic. Jen...
Chleba z banánů a radost ze života. Na Havaji jsou naštěstí všichni divní

Rozvalit se na lehátku a nechat o sebe pečovat, to je častá možnost, jak si užít dovolenou na Havaji. Jak se na sopečných ostrovech v Tichém oceánu žije na...  celý článek

Dvaaosmdesátiletá Nina při tangu s devadesátiletým Oscarem v Buenos Aires (18....
Argentinské tango od srdce. Je jim 172 let a tančí na mistrovství světa

Vášnivé tango tančí už od 40. let minulého století. Devadesátiletý Oscar a dvaaosmdesátiletá Nina se v srpnu společně zúčastnili světového mistrovství v tangu...  celý článek

Další z rubriky

Pevnost Sv. Mikuláše nedaleko chorvatského Šibeniku. Pohled na přední šípovitou...
Chorvatský Boyard: pevnost sv. Mikuláše u Šibeniku je na seznamu UNESCO

Bývala to námořní tvrz, která měla bránit dalmatské město Šibenik před nájezdy Osmanů. Vypadá trochu jako slavná francouzská pevnost Boyard a Chorvaté jsou na...  celý článek

Na Kupari kdysi býval nejlepší grandhotel jižní Dalmácii.
Opuštěné Kupari. Zašlá sláva českého podnikání v chorvatském turismu

Čechoslováci si oblíbili Jadran už na konci 19. století. Jezdilo se tehdy do Opatije, Dubrovníku a dalších míst. Ve 20. a 30. letech svým počtem na mnoha...  celý článek

Pohled na historickou část Dubrovníku.
Seriál Hra o trůny přilákal do Dubrovníku rekordní počet turistů

Kultovní fantasy seriál kabelové televize HBO Hra o trůny přivedl do chorvatského Dubrovníku rekordní množství turistů. Ti v tomto přístavním městě, kde se...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.