Jak se peče prase u nás a co se peče jinde

aktualizováno 
K letním měsícům patří podobně jako dovolená stále častěji posezení s přáteli u ohně,na němž se lákavě otáčí sele či jiné lidském u žaludku blízké zvíře,které je po upečení účastníky sedánku nemilosrdně snědeno. Popularita v přírodě,či alespoň přírodně upravených pečení neustále stoupá, a tak není na škodu porozhlédnout se za humna, jak podobné dobroty připravují jinde.

V českém a moravském podání vypadá opékání prasete většinou tak, že čuník (sele od cca dvaceti kilogramů do ještě přijatelných padesáti) je řezníkem zabit, zbaven vnitřností a na několik dnů naložen do solného nálevu, popřípadě je tento aplikován vpichy dovnitř masa. Poté v den D ráno je zvíře nabodnuto na rožeň a pozvolna otáčeno nad plameny pomocí lidské síly či techniky až do dlouhého večera. Ti, kteří si chtějí čekání zkrátit, zabalí zvíře do alobalu. Mohou tím pádem pod opékanou lahůdkou více topit a maso se dříve udělá - je však spíše dušené a po sejmutí alobalu se m usí opatrně dodělávat, aby získalo tolik potřebnou kůrčičku. Nebo se čuník odborníky předudí, čímž se také uspíší jeho finální úprava. Z hotového zvířete se potom maso pozvolna odkrajuje a jeho vnitřní část se pomalu dopéká. Doplňkem českého čuníka bývá výhradně dobře vychlazené pivo. Podobně upravená pečeně je populární v mnoha zemích. Většinou, například ve Slovinsku či Chorvatsku, se ale jedná o opravdu malá selata, kterých m ůže být na rožni i několik. Na Balkáně, kde má úprava na rožni bohatou tradici, lze nejčastěji narazit na opékané skopové,nejlépe jehněčí. Na rozdíl od vepřového se skopová pečeně většinou udělá celá a zvíře je po sejmutí z rožně rozděleno mezi dychtivě očekávající strávníky. Vychází to z místní tradice,kdy v hornatých krajích byl chov ovcí a koz podstatně jednodušší. Svoji roli v tom také sehrála historická nadvláda muslimských T urků, kterým náboženství vepřové zakazuje. V teplých mořských krajích jako je Chorvatsko nebo Španělsko těžké a tučné vepřové lze v restauracích najít také, častější jsou ovšem na rožni či na roštu upravené ryby a různé jiné plody moře. Takové malé chobotničky - v Chorvatsku, Slovinsku či Černé Hoře identifikovatelné jako lignje, v ostatních zemích calamary - jen samotné, přelité olivovopetrželkočesnekovou zálivkou patří mezi místní lahůdky. Škála mas upravovaných »na žaru« je přitom podstatně pestřejší než v Čechách obligátní kotleta. Kromě již zmíněných mořských lahůdek jsou to hovězí bifteky, kuřata a především v bývalé Jugoslávii tak oblíbená mletá masa - čevapi (čevapčiči). Populární je také ražniči, nebo u nás nepříliš často opékaná žebírka. To vše se na rozdíl od českých krajin zalévá hektolitry bílého či červeného vína. Turisté přitom vyhledávají podobně upravená jídla stále častěji, takže už patří takřka k dobrém u mravu a v bývalé Jugoslávii je to samozřejmostí mít před restauračním zařízením lákavě se otáčející pečínku, k níž host příjde a sám si vybere kousek, který se mu nejvíce zamlouvá. Úprava na ohni má pro turistu i další výhodu: většinou vidí, jak se maso upravuje a má kontrolu nad tím, zda ho dostatečně sežehl oheň. Jinak mohou ochránci zdravé výživy namítat, že maso upravené na ohni je částečně spálené, čili karcinogenní, a nedostatečně propečené, čili plné potenciálně nebezpečných bakterií. Ale zase to vypadá velmi lákavě, což je argument, s nímž se těžko bojuje.


Autor:


Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

Další z rubriky

VIDEO: Okrasné pole v Číně zničili turisté. Kvůli selfie

Růžová tráva v Číně

Jen dva týdny trvalo, než se turistům podařilo zničit políčko s okrasnou pampovou trávou v čínské provincii Če-ťiang. V...

Trendy nejlepších restaurací světa. Co objevili čeští kuchaři na cestách?

Kachní prsa s kachními játry foie gras v La Verandě – inspirace ze Singapuru

Návštěva nejlepších restaurací světa je zážitek, na který se nezapomíná. Co všechno v nich hosty čeká, prozradí...

Tísnivé pátrání po starém Bejrútu. Jak jsem si užil lekci pomíjivosti

Centrální čtvrt v Bejrútu byla tak zničená, že se zatím neví, co s ní.

Bejrútu a Libanonu se dříve říkalo Švýcarsko Blízkého východu, dnes však je bohužel pravdou opak. „Bejrút už není tím,...



Najdete na iDNES.cz