Jak se konverzuje po japonsku

aktualizováno 
-
Jel jsem do Tokia pro dvě roury s diplomy, jeden s první cenou pro syna, druhý s Grand Prix pro mne. Takhle jsme dopadli v tamní skladatelské soutěži. Na letišti mě čekali páni pořadatelé a od té doby jsem žil hlavně v pravém úhlu. Japonci se pořád klanějí a abych vypadal také tak slušný, hleděl jsem se sklopit o vteřinu dřív než oni a o vteřinu později se narovnat. Cizí jazyky jim moc nešly, někdy jsem si nebyl jistý, zda se pokoušejí o angličtinu, němčinu či snad o latinu. Přivedli s sebou dívenku, roztomilé stvoření, kterou shledali vhodnou, aby mi dělala průvodkyni - kromě japonštiny uměla deset slov bulharsky. Na každý pád jsem měl naději, že jsem pochopil jejich otázku: Co bych si přál v Tokiu vidět. Bez rozmýšlení jsem odpověděl: "Pravou japonskou zahrádku!" Ty jsou přece slavné. Zaradovali se, a já jsem se rovněž zaradoval, zřejmě pochopili. Uložili mě v hotelu, kde jsem pak každý den našel v pokoji čerstvé kimono. Ten dvacetipatrový hotel se pořád trochu třásl. Ale mé průvodkyni to nevadilo, takhle se prý třese celé Japonsko. Přijela druhý den pro mě, cosi povídala japonsky a bulharsky, ale mně stačila líbezná gesta. Jakoby trhala kvítky nebo jakoby k nim čichala, tak jsem alespoň tu hru rukou a nosíku vnímal. Jasné, jedem na zahrádku. Bylo vedro. Sedli jsme do taxíku a dívenka mi vždy po chvilce kapesníčkem utřela čelo. Bylo to velmi něžné. Tokio je mraveniště. Každý den v pět hodin je to mraveniště, do něhož někdo zašťoural. Děsný zmatek, řeklo by se. Jenže každý mravenec při poplachu ví, kam pádit a proč, a Japonci rovněž, pádí domů ze škol a z úřadů. Nikdo se nestrká a netlačí ani nemračí, asi proto, že ani dnes je ze školy či z úřadu nevyhodili, a nevyhodí ani zítra, protože se dobře učí a úřadují. Jeli jsme a jeli, dívenka mi utírala čelo, ale po nějaké zeleni ani stopy. Konečně jsme zastavili před vznešenou vilou, před ní pán v černém saku. Sklonil se do pravého úhlu, já rovněž, takto jsme setrvali pár přiměřených vteřin. Pak mě pán vedl chodbami do salonu, kde jsme usedli, kdosi přinesl čaj, takový ten bez barvy, bez vůně, bez chuti, takže vzorně japonský, a pán řekl: "Jamulaj rasuka okto lalabajna." "I am very glad. Grossartige Stadt," odvětil jsem. "Jaholana sukuta tajmete ti blonkai." "Je suis totalement enchanté. Epericolosi sporgersi." "Hai. - Hai, hai." "Nelze ovšem přehlédnout, že u lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo." Pán se zamyslil: "Koiro? Tei nekota koiro?" "Rozhodně," řekl jsem přesvědčivě. "Vždyť přece Boleraz, zelený Boleraz. A k tomu nad Tatrou sa blýská." Pán se zasnil. "Hai. Boleraz, Boleraz." Takto jsme si povídali čtvrt hodiny. Nato se pán zvedl, sklopil se do pravého úhlu, já rovněž a audience skončila. Nikdy jsem se nedověděl, kam mě to přivezli a proč.
Autor:


Témata: Japonsko, Čaj, Tokio

Nejčtenější

Brány a soutěsky Strážovských vrchů. Neskutečný výlet pro milovníky skal

Panoramatický rozhled ze zříceniny Súľovský hrad

Skalní města bývají vyhledávaným cílem turistů. Súľovské skály vám pak k malebnosti přidají bonus v podobě...

Ať žijí duchové. Podívejte se, kde skřítkové a tesaři vylezli z mechu

A ještě jeden snímek z poválečných oprav chátrající památky

Vy cizáci, zmizte! Tak odháněl ze svého hradu rytíř Brtník nezvané hosty. Dnešní hrad Krakovec je ovšem na hosty dobře...



Silný žaludek a trpělivost s sebou. Na co se připravit při cestě do Indie

Hmyzí trus a znečištěný vzduch zabarvily původně bílou hrobku Tádž Mahal v...

Do druhé nejlidnatější země světa míří na přelomu roku tisíce cestovatelů. Indie je pestrobarevná a hlavně...

Podzimní balada v Tatrách. Dokonalý výhled z Barance vyváží náročnou dřinu

Vrchol Barance

Štíty pocukrované jinovatkou, modrá obloha bez bouřek, téměř nekonečná dohlednost a námaha bez potu. To vše čeká na...

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Další z rubriky

Nenápadný klenot Saského Švýcarska. Údolím Křinice těsně před zavíračkou

V kaňonu Křinice

Ideální doba pro návštěvu Českého nebo Saského Švýcarska nastala právě teď. Letní humbuk je definitivně pryč a blíží se...

Byl jsem ve všech zemích světa dvakrát, tvrdí cestovatelský rekordman

Babis Bizas na návštěvě Crozetových ostrovů v roce 2013

Řecký cestovatel Babis Bizas se na svou první cestu vydal v roce 1976 ve věku 22 let. Od té doby se v podstatě...

VIDEO: Okrasné pole v Číně zničili turisté. Kvůli selfie

Růžová tráva v Číně

Jen dva týdny trvalo, než se turistům podařilo zničit políčko s okrasnou pampovou trávou v čínské provincii Če-ťiang. V...



Najdete na iDNES.cz