Jak rozplakat zloděje

Možná se v něm poznáte i vy. Náš člověk kráčí ulicí, trhem, súkem, v ruce mapu, v srdci odvahu Livingstona, v prkenici spoustu místních peněz, vždyť kurs je skvělý. Mapu rozkládá na každém nároží, jelikož tak trochu neví, kde je, a peněženkou se ohání u každého stánku. Protože se ještě nevyzná v místních penězích, při placení vždy vytáhne celý svazek těch divných bankovek a odpočítává příslušnou částku. Potom zastrčí peněženku zpět do ledvinky. A pak zjistí, že ledvinku už nemá. Dělal všechno tak, jak se to dělat nemá, a zloděj ho potrestal. Ne, že by se v cizině kradlo vždy a všude, ale člověk by měl být radši stále napůl ve střehu. Není to jako doma: ztráta peněz a dokladů může změnit plážové far niente v maraton po úřadech. Lidé, kteří si vydělávají na živobytí tím, že jiné zbavují jejich majetku, ovládají spoustu triků. Prostá technika »náhlého davu«, při níž se turista octne v uměle vyvolané tlačenici, aby se vynořil s probranými kapsami nebo uříznutou ledvinkou, patří k nejúčinnějším. Kvůli jednomu kolegovi takhle skupina Indů před lety sehrála rvačku v indickém vlaku. Rafinovanější zloději vymysleli třeba toto: zamažou vám záda, například plivnutím čokolády, a pak vás upozorní, že se k vám neslušně zachoval holub. Zatímco si, otočen dozadu, za pomoci místního dobrodince čistíte bundu, jeho komplic vám krade bágl, který jste si dali na zem. Tento trik je postaven na odvedení pozornosti a má nesčíslně variant. V parku si k vám přisedne člověk se žádostí o pomoc při hledání v mapě, a zatímco se k němu nakláníte, jiný mizí s vaší kamerou. Jindy vás spěchající muž srazí na zem, zatímco se strašně omlouvá a zvedá vás, komplic vás okrade. Toto jsou však ještě lupičigentlemani v porovnání s muži pracujícími s břitvou, kteří odřezávají ledvinky a prořezávají krosny. Přestože zloději mají trojí výhodu - volí místo a okamžik akce, jsou na domácí půdě a oběť nic netuší - lze se úspěšně bránit. Podívejme se jak:

* peníze a pas noste v pouzdře zavěšeném kolem krku a zastrčeném pod tričko, ve zvlášť riskantní oblasti si pořiďte úložný pás nošený ne na kalhotách, nýbrž pod nimi; pravidlo číslo jedna zní: věci, v nichž máte cennosti, by měly být v dotyku s kůží;

* ledvinku či pouzdro na opasku si nechte maximálně na filmy a zapalovač. Jsou snadným terčem, ani nezjistíte, že vám je vzali;

* v peněžence si nechávejte jen nejnutnější peníze, jinak při placení zbytečně vyvoláte chutě;

* pokud musíte mít něco v kapse, pak to strčte jedině do přední, nikdy ne do zadní;

* kameru, foťák, brašnu noste na břiše, ne na boku nebo na zádech, mějte na nich stále ruku;

* nedávejte najevo, že se ve městě nevyznáte, nešermujte s mapou, pohybujte se rázně, jako byste věděli, kam jdete, a znali cestu. Buďte opatrní a mějte všech pět pohromadě. Ale vše s mírou, ne každý, kdo do vás vrazí či nabízí pomoc, vás chce okrást. Paranoia dokáže zničit požitek z cestování úplně stejně jako ukradená peněženka.