V osmdesátých letech se dalo cestovat do zahraničí bez devizového příslibu jen do socialistických států. Pro mne a mé kamarády byla nejblíže sjízdná trasa do Budapešti. Vypravili jsme se tři, autem v pátek po pracovní době s přespáním v Hurbanově. Přijeli jsme v 8 hodin ráno do Budapešti a zaparkovali mezi auta na Leninově třídě. Do Ibusu jsme si šli zajistit nocleh a po cestě prohlédli obchody. Jaké bylo naše překvapení, když jsme auto nenašli. Zastavený taxík nám ukázal, že policie je za rohem. Našli jsme to, ale nemohli jsme se domluvit německy, anglicky, kamarád ani rusky. Tak jsme vykoktali: »Auto na Lenin körut, auto fuč.« Zasmál se, ťukl si na čelo, pochopil: auto fuč. Mezitím tam přišla Maďarka, která rozuměla německy a přeložila, že musíme od západního nádraží jet tramvají č. 4 nebo 12 na jinou policii. Počítali jsme stanice na prstech a na šesté jsme vystoupili. »Rendörság« (VB), ptali jsme se staršího muže. Buď nerozuměl, nebo nevěděl. T o samé mladší paní. Až klučina, který kopal do balonu, nás tam zavedl. Starší policista něco říkal, ale my mu nerozuměli. Pak nás zavedl k služební motorce a ukázal na číslo. Když jsme mu poznávací značku napsali, domlouval se vysílačkou a naznačil, že auto je v VII. okrese. My byli v XIII. Zavolal nám taxíka a za 300 forintů jsme dojeli k ohradě, kde stálo naše auto. Celkem nás tři to vyšlo na 600 korun i s odtažením. V čem byl náš přestupek? Když jsme se vrátili na místo činu, tak tam stála zase auta. V průjezdu měli asi čističi města přenosnou značku Zákaz zastavení »Szombat« (sobota) 9-12 hodin, kterou tam po našem odchodu od auta postavili a pak zase odešli. Když jsem byl v těch místech příště, tak tam Zákaz zastavení byl umístěn napevno na elektrickém sloupu.
29. července 2000
