Co udělat, na co nezapomenout a jak se chovat, aby výlet neskončil ohnutými dráty, odřeným kolenem nebo třeba jen špatnou náladou?
Jeden zamilovaný pár kdesi pod šumavským Pancířem vyrazil po žluté. Na mapě vypadal výlet neškodně a velmi romanticky. Ve skutečnosti se stal nekonečným drncáním po obnažených kořenech ztepilých šumavských smrků, které by na-dchlo snad jen ty nejskalnější "bikaře". Dívka měla chvilkami pěknou zlost, ale nakonec hlavně notně otlučený zadeček. Z výletu se tak stala drsná zkouška pevnosti onoho svazku. Taky to někdy není na škodu, řeknete si, ale proč zbytečně pokoušet čerta. Proto první zásada zní: hlavně vyberte dobře trasu, a to zejména tak, aby sedla nikoli tomu nejlepšímu, ale nejslabšímu z vás. Na kole se dá "jezdit" i po schodech, ale ten, kdo už nějaký cyklovýlet absolvoval, ví, že to moc nemá smysl po frekventovaných silnicích a po krkolomných značených turistických stezkách. Největší legraci si na kolech užijete,když budete střídat terén. Tu úzká silnička, širší lesní stezka, písková cesta mezi poli. Dejte si přitom pozor i na profil trasy. Ti slabší by se neměli moc vydávat do hor, protože tříkilometrový "zalamovák" sebere všechny síly už na začátku výletu. Začátečníkům lze doporučit pozvolnější terény. Stejně důležité je i pokusit se odhadnout optimální délku trasy. Pro začátek to nemusíte přehánět. Počítejte s celým dnem, ale dejte si předem dvě varianty - kratší a delší. Řekněme do 25 a do 35 km. Vyražte radši brzy a pomalejším tempem, dělejte zastávky na piknik, na koupání v rybníku, na krásy přírody. To se to dobře radí, ale jak tohle všechno zjistit předem? Nejlepší je zakoupit cyklistickou mapu příslušné oblasti jsou už dnes celkem běžně k dostání. Povedou vás nejen atraktivními místy, ale i stezkami vhodnými pro cyklisty, které vám dají na výběr. Druhá zásada zní mít kolo čisté a v pořádku. Vždy předem zkontrolujte alespoň brzdy, utažení předního a zadního kola, občas promažte řetěz, přehazovačku a převodník. Nejezděte na podhuštěných gumách a kdykoli začne kolo špatně brzdit, přehazovat či skřípat a vrzat, svěřte svůj stroj servisu. Pokud kolo ještě nemáte a chcete si je koupit, platí následující. Kolo horské se silnými plášti a hrubým vzorkem se hodí hlavně do náročného terénu, ale dá se s ním jezdit i po silnici. Se silničním kolem v drsném terénu nikoli. Kdo ví, že bude šlapat do pedálů hlavně po dobrých cestách, zvolí asi kolo trekkingové - odlehčenou variantu horského. Odborníci varují před koupí kol v ceně kolem tří čtyř tisíc. Brzy budete muset utahovat, seřizovat a opravovat. Kdo chce jezdit opravdu dlouho a bez problémů, měl by kupovat kolo v ceně od sedmi tisíc výše. Dejte si však pozor, abyste neutratili i zbytečně moc. Za deset tisíc většinou koupíte opravdu dobré kolo, které vám bude výborně a dlouho sloužit. Pokud nejezdíte denně,rychle, ostře a sportovně,nepotřebujete duralový rám ani odpruženou vidlici (ty levné nestojí za nic) a bohatě vám vystačí 21 převodů. Třetí zásada je úplně nejdůležitější: dbejte na bezpečnost, svou i ostatních. Sobě kupte helmu, dobrou, nešetřte na tom. Nikdy na ni nezapomínejte, náhoda je "blbec". Když můžete, vyhýbejte se frekventovaným silnicím, naši řidiči nejsou k cyklistům ohleduplní. Vy sami ale buďte maximálně opatrní na ostatní cyklisty a hlavně na chodce v přírodě. I na cyklistických a turistických stezkách dochází k těžkým úrazům. Z kopce sportovní "bikaři" běžně jezdí rychlostí kolem 60 km/h. V základní výbavě byste měli mít také rukavice bez prstů s výstelkou (zachrání vám dlaně při pádu) a sportovní brýle proti létajícím kamínkům, slunci a muškám. Když si přitom nezapomenete přibalit pláštěnku, zasunout do nosiče obyčejnou láhev dobré vody a vzít náhradní duši, nemůže vás už na výletě nic překvapit.
Jeden zamilovaný pár kdesi pod šumavským Pancířem vyrazil po žluté. Na mapě vypadal výlet neškodně a velmi romanticky. Ve skutečnosti se stal nekonečným drncáním po obnažených kořenech ztepilých šumavských smrků, které by na-dchlo snad jen ty nejskalnější "bikaře". Dívka měla chvilkami pěknou zlost, ale nakonec hlavně notně otlučený zadeček. Z výletu se tak stala drsná zkouška pevnosti onoho svazku. Taky to někdy není na škodu, řeknete si, ale proč zbytečně pokoušet čerta. Proto první zásada zní: hlavně vyberte dobře trasu, a to zejména tak, aby sedla nikoli tomu nejlepšímu, ale nejslabšímu z vás. Na kole se dá "jezdit" i po schodech, ale ten, kdo už nějaký cyklovýlet absolvoval, ví, že to moc nemá smysl po frekventovaných silnicích a po krkolomných značených turistických stezkách. Největší legraci si na kolech užijete,když budete střídat terén. Tu úzká silnička, širší lesní stezka, písková cesta mezi poli. Dejte si přitom pozor i na profil trasy. Ti slabší by se neměli moc vydávat do hor, protože tříkilometrový "zalamovák" sebere všechny síly už na začátku výletu. Začátečníkům lze doporučit pozvolnější terény. Stejně důležité je i pokusit se odhadnout optimální délku trasy. Pro začátek to nemusíte přehánět. Počítejte s celým dnem, ale dejte si předem dvě varianty - kratší a delší. Řekněme do 25 a do 35 km. Vyražte radši brzy a pomalejším tempem, dělejte zastávky na piknik, na koupání v rybníku, na krásy přírody. To se to dobře radí, ale jak tohle všechno zjistit předem? Nejlepší je zakoupit cyklistickou mapu příslušné oblasti jsou už dnes celkem běžně k dostání. Povedou vás nejen atraktivními místy, ale i stezkami vhodnými pro cyklisty, které vám dají na výběr. Druhá zásada zní mít kolo čisté a v pořádku. Vždy předem zkontrolujte alespoň brzdy, utažení předního a zadního kola, občas promažte řetěz, přehazovačku a převodník. Nejezděte na podhuštěných gumách a kdykoli začne kolo špatně brzdit, přehazovat či skřípat a vrzat, svěřte svůj stroj servisu. Pokud kolo ještě nemáte a chcete si je koupit, platí následující. Kolo horské se silnými plášti a hrubým vzorkem se hodí hlavně do náročného terénu, ale dá se s ním jezdit i po silnici. Se silničním kolem v drsném terénu nikoli. Kdo ví, že bude šlapat do pedálů hlavně po dobrých cestách, zvolí asi kolo trekkingové - odlehčenou variantu horského. Odborníci varují před koupí kol v ceně kolem tří čtyř tisíc. Brzy budete muset utahovat, seřizovat a opravovat. Kdo chce jezdit opravdu dlouho a bez problémů, měl by kupovat kolo v ceně od sedmi tisíc výše. Dejte si však pozor, abyste neutratili i zbytečně moc. Za deset tisíc většinou koupíte opravdu dobré kolo, které vám bude výborně a dlouho sloužit. Pokud nejezdíte denně,rychle, ostře a sportovně,nepotřebujete duralový rám ani odpruženou vidlici (ty levné nestojí za nic) a bohatě vám vystačí 21 převodů. Třetí zásada je úplně nejdůležitější: dbejte na bezpečnost, svou i ostatních. Sobě kupte helmu, dobrou, nešetřte na tom. Nikdy na ni nezapomínejte, náhoda je "blbec". Když můžete, vyhýbejte se frekventovaným silnicím, naši řidiči nejsou k cyklistům ohleduplní. Vy sami ale buďte maximálně opatrní na ostatní cyklisty a hlavně na chodce v přírodě. I na cyklistických a turistických stezkách dochází k těžkým úrazům. Z kopce sportovní "bikaři" běžně jezdí rychlostí kolem 60 km/h. V základní výbavě byste měli mít také rukavice bez prstů s výstelkou (zachrání vám dlaně při pádu) a sportovní brýle proti létajícím kamínkům, slunci a muškám. Když si přitom nezapomenete přibalit pláštěnku, zasunout do nosiče obyčejnou láhev dobré vody a vzít náhradní duši, nemůže vás už na výletě nic překvapit.
