Bootfitting si v poslední době nechal udělat u odborníka Petera Purdy například náš vynikající slalomář Filip Trejbal nebo nejlepší freerider Robin Kaleta. Někdo si řekne, že to je dobré možná tak právě pro ně a pro další závodníky, ale pro normálního lyžaře to je zbytečnost. Jen další nástroj k tomu, jak z něj dolovat peníze. Zkušenosti však potvrzují, že úprava boty se vyplatí i sportovním nebo rekreačním lyžařům všech věkových kategorií. Nevěříte? Zde jsou argumenty.
Každý máme jiné nohy, ale obouváme je do lyžáků, které jedou z výrobní linky jeden jako druhý. Už jen z toho logicky vyplývá, že individuální úprava by se hodila. Navíc často lyžujeme několik hodin v kuse, den za dnem, celý týden. Jezdíme různými rychlostmi, v různém terénu.
A znáte to sami. Nohy začnou při lyžování často brzy divně plavat v botách. Tak utahujete přezky, ale čím víc je utahujete, tím je hůř. Když po dvou hodinách lyžování začnou pekelně bolet kotníky, holeně, kolena, stehna, zadek a často i záda, tak to je přesně ono.
Bootfiting je tu od toho, aby bolest a nepříjemné tlaky v lyžařských botách eliminoval. Spraví špatné postavení nohy, podpoří nožní klenbu, takže nedojde k jejímu propadu, zlepší váhovou disbalanci, upraví příliš velkou tlakovou zátěž. Tohle vše se totiž okamžitě přenáší na další části pohybového aparátu a velmi negativně ho ovlivní.
Výsledkem úpravy jsou pak nejen menší bolesti při jízdě, ale i lepší ovládání lyží a technické zlepšení.
"Doporučil bych to i dětem, protože kromě toho, že je lyžování bude méně bolet a víc bavit, ovlivní to správný vývoj jejich dolních končetin," říká Peter Purda.
Velikost boty se zkouší v prázdném skeletu (bez vnitřní látkové nebo pěnové botičky)
Hlavně aby bota nebyla moc velká
Správný model boty a správná flexe
Často se říká, že dobrá bota je důležitější než dobrá lyže. Je v tom trochu nadsázky, ale zároveň i hodně pravdy. Výběr lyžařské boty je jedním z nejdůležitějších předpokladů pro to, abychom si dobře zalyžovali.
Experti tvrdí, že až 80% z nás si vybírá boty zbytečně velké. Na naši obranu si přiznejme, že to často v obchodech není vůbec snadné. Málokdo nám odborně poradí, botu si nasadíme, zapneme, ale nemáme šanci ji vyzkoušet v reálné zátěži na sněhu. To se to pak špatně vybírá.
Měli bychom proto začít u prodavače odborníka, dejme třeba na doporučení dobrých lyžařů. Ten by se nás měl ptát, jak lyžujeme, jak rychle, jak často, jak nás co baví. A pomůže vybrat správný druh-model boty se správnou flexí, neboli zjednodušeně tuhostí skeletu (materiálu).
Čím silovější, rychlejší lyžař, tím volí vyšší flexi, aby jeho bota odpovídala vyššímu přetížení, které v centrální fázi oblouku může být 2 až 2,5násobek vlastní váhy. Bota tomu musí odpovídat. Pokud lyžař koupí příliš měkkou botu, hned ji prošlápne a nemá dostatečnou odezvu, aby rychlý oblouk v přetížení ustál. A naopak. Pokud zvolí příliš tvrdou botu a přitom jezdí pohodlně, tak ji zase dostatečně neprošlápne, nedostane do optimálního tlaku a nevyužije její parametry. Obojí je špatně.
Pro lepší pochopení, bota se musí pohybovat v co nejlepším souladu s vázáním a lyží. Proto například u sportovního lyžování volíme adekvátně sportovní lyži, většinou sendvičovou v kombinaci s tvrdší botou v rozsahu 100 – 110 – 120 flexe. Jen pro zajímavost, nejlepší závodníci mají lyžáky s flexí i 200.
Přesnou velikost boty nedocílíte skeletem ani vnitřní botičkou - ty bývají často stejné pro více velikostí nohy
Přesné velikosti bot se "dorovnávají" různě silnými vložkami
Správná velikost
První testPrvní test na sněhu v Alpách autorovi článku o víkendu potvrdil, že správný výběr a úprava boty mají smysl. Jen první jízda trochu bolela - byl to nezvyklý pocit. Každou další jízdu už se pocity zlepšovaly. Bota na noze seděla jak přikovaná, přitom nikde nic netlačilo. Přezky stačilo jen lehce zapnout. Během lyžování nebylo nutné je přitahovat ani po jízdě rozepínat.
|
A nastává další klíčová fáze, výběr správné velikosti. Dělá se to odborně tak, že vyndáme ze skeletu vnitřní botičku a vlezeme nohou do skeletu. Že to zní jako nesmysl? Vůbec ne. Tak totiž nejlépe zjistíme, jak bota skutečně pasuje na nohu.
Palcem se dotkne přední části skeletu a v zadní části u paty vznikne malý prostor. "Tam je ten zakopaný pes, kde se měří rozsah," vysvětluje Purda. "Čím sportovnějši lyžaře, tím by měl mít botu tak akorát, prostě spíš těsnější než větší," informuje. Volný prostor na délku v botě by u závodního lyžování měl být v rozsahu 0 až 0,5 cm. U sportovně rekreačního lyžování 0,5 až maximálně 1,5 cm.
"Zjistíme také, jaká je anatomie nohy, jak ladí se skeletem. A zároveň určíme krizová místa, kde jsou tlakové body. Na základě toho umíme říci, jestli je skelet optimální nebo je potřeba vybrat jiný, či se případně domluvit na jeho vytažení či frézování,“ uvádí Peter Purda.
Když se podaří najít správný skelet, tak sportovec nakonec vyzkouší botu s vnitřní botičkou a udělají se v případě nutnosti další úpravy.
Bootfitter Peter Purda vytváří "odlitek" chodidla
Každá noha má svůj specifický tvar
Speciální ortopedická vložka
Kolik to stojíCelý proces bootfittingu včetně vyšetření až po zabroušení, usazení do boty a vyzkoušení stojí |
Říká se tomu "vědecky" optimalizace postavení lyžaře ve skeletové obuvi. "Toho, aby bylo v ose a nepropadalo do pronační pozice, docílíme tak, že vyrobíme sportovně ortopedickou vložku, kterou vsadíme do vnitřní botičky. Tím i usadíme sportovce tak, jak má stát," vysvětluje Purda.
Jedním ze základních bodů je úprava a podpora nožní klenby. Prvním krokem je monitorování na tenzometrické desce, kde je vidět postavení sportovce, jeho váhové rozložení, případně váhová disbalance.
Jak vypadá vnitřek boty (vyztužený) špičkového závodníka světového poháru Filipa Trejbala
Vnitřní botičky se dělají v univerzálních velikostech - tato je například pro nohy velikosti 27-27,5. Přesná velikost se doladí různou tloušťkou vložky.
Druhým krokem je vytvoření speciálního otisku, který poslouží k vyrobení individuální vložky. Bootfitter přitom zjišťuje pocity lyžaře a provede úpravy podle jeho požadavků. Vložku pak lze podepřít ještě stabilizátorem, který slouží k eliminaci extrémního tlaku v lyžařském oblouku.
Nakonec vytvořená vložka prochází ještě frézováním a broušením, tak, aby perfektně sedla do botičky.
