Jak jsme si na Mekongu stopli čínskou loď

Odpočíváme v pohodlném proutěném křesle jídelny čínské nákladní lodě. Oknem dovnitř proudí svěží vzduch a po stranách ubíhají čarokrásné skalnaté břehy Mekongu. Stará se o nás Cho - dcera kapitána. Její jméno zní tajemně a stejně tak působí i její pohled. Možná právě ten obměkčil posádku, že nás vzala na palubu.

Jsme po jídle a na trávení si dáváme pár doušků čínské pálenky. Hlavou mi letí útržky vzpomínek, jak jsme se sem vlastně dostali...

'Prdel světa'
Včera jsme sem, do Xieng Kongu, přijeli z Muang Singu po rozmlácené polní cestě na korbě náklaďáku. Ubytování nacházíme v centru a malý kopkoidní dvoják s moskytiérou za 20 tisíc kipů (2 USD) nás uspokojil.

Těšíme se na sprchu. Místo ní je tady hadice, ze které kape voda do sudu. Z něj nabíráme studenou vodu velkou naběračkou a poléváme se. Účel to plní a nakonec se nám to i líbí.

Je to tady hrozná 'prdel světa'. Pitná voda se tu platí zlatem, nikde žádná pěkná polévkárna a elektriku nám slibují mezi osmnáctou a dvaadvacátou hodinou.

Jak pryč? Stopem!
Přemýšlíme jak se odsud dá rozumně dostat.

Směrem na sever se staví obchodní cesta do Číny; silnice je další z mnoha japonských darů Laosu. Její zprovoznění je ale v nedohlednu. Místo mostu jsou tu zatím jen značky na skále a brod, ve kterém se krásně osvěžujeme.

Jednou z mála možností, jak se odsud dostat, je 'speed boat'. Ten ale neposkytuje žádné romantické výhledy, jen rozmazané břehy, mokrou mikinu, natržené bubínky a přeleželé nohy. Člun s placatým dnem je pro čtyři lidi a dosahuje rychlosti přes 80 km / hodinu. Jízda je nepříjemně hlučná a několik hodin mít kolena u ramen také není žádný med. Kvůli dosti vysoké rychlosti a způsobu jízdy laoských řidičů se mi zdá i dosti nebezpečná.

Nakonec nás napadá: odtud snad jedině STOPEM!!!

Večerní piknik u Mekongu
Vaříme na břehu Mekongu a při večeři se kocháme západem sluníčka. Našli jsme si plácek pro stanování v případě zítřejšího neúspěšného odjezdu a podél malých krámků ozářených svíčkami jdeme pomalu k našemu "hotelu".

Ráno míříme do přístavu přímo k místu, kde se vykládá zboží z nákladní lodě na náklaďáky, které potom odjíždějí bůhví kam. Lodě přijíždějí z jihu a vykládají zboží. Jestli je to pro Čínu, potom nechápu, proč to na té lodi nevezou dál a pokud to je pro Laos, mohou jet po proudu stále na jih přes Louang Prabag. Asi mi to zůstane utajeno.

Důležité je, že ty lodě, které zde zastaví (a mnohé naše místo míjejí v obou směrech), vyloží svůj náklad a vrací se do Ban Muan. A zrovna tam chceme my. Zdá se to velmi jednoduché.

Náš benzinový vařič způsobil poprask
U skalek stojí uvázaná loď a právě se připravuje vykládka. Oslovuju chlapíka, který nejvíc vypadá, že o něčem může rozhodnout. Odmítá mě a tak jdeme vařit.

Místní ženy očumují v půlkruhu náš benzinový vařič. Koukají, o co je to jednodušší než jejich způsob přípravy pokrmu. Pořád jen kroutí hlavami a pozorují nás i potom, když snídáme kukuřičnou kaši s jablky a skořicí. Když si tady v hospodě objednáte polévku, akce většinou začíná sekáním dříví a pak rozděláním ohně.

Když je vykládka v plném proudu, občas k nám někdo přijde a otevře téma našeho odvozu. Najednou se o tom už chtějí bavit – teď jde jen o cenu. Nechci dát více než 600 B a hodlám tady klidně ještě jeden den zůstat. Loď odjíždí bez nás.

O Laosu jsme už napsali:

Pochoutka v Laosu? Ptáčci i s hlavičkami

Laos: k večeři bobr, po jídle opium

Také sloni musí do školy

Informace o Laosu najdete ZDE.

'Stopli' jsme čínskou loď
Připlouvá velká čínská loď. Je daleko mohutnější, železná a výrazně míň sympatická než ty dřevěné laoské. Ptám se na svezení jednoho kravaťáka. Souhlasí tak automaticky, že zvažuju, zda vůbec položit otázku na peníze. Nakonec ji vyřknu, ale zůstává nezodpovězena. Pantomimicky zopakuje: "Až to vyložíme, tak vás vezmeme".

Když jsou plné dva náklaďáky, přichází pro nás nějaký pohunek a zve nás na loď. Znovu pokládám dotaz na peníze. Teprve, když vytáhnu peněženku, píše do písku číslo 500. Myslí však čínské Yuan. Když mu ukazuji thajské bankovky, mění číslo na 2500.

Máme u sebe laoské kipy, to ale rovnou odmítá. Pak vytahuju dvacetidolarovku. Hned jsem si uvědomil, že to je více než jsme chtěli původně dát. Už ji ale má v ruce a je pozdě brát své slovo zpět. Chce ještě jednu. Zase si sedáme a předstíráme nezájem. To už na nás mává posádka z kapitánského můstku. Kačce pomáhají s batohem – překvapili.

Rozhovor o ceně skončil do ztracena a tak - doufejme, že za dvacet dolarů - nastupujeme na palubu.

Pokračování v úterý 11. února

Mekong poblíž laoského Xieng Kongu


Témata: Čína, Kongo, Laos, Mekong