Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsme se srazili s Venezuelou. Embéčkem po Jižní Americe

aktualizováno 
V Kolumbii a Venezuele narazíte na různá nebezpečí, varovali nás místní. A měli pravdu. S tím nebezpečím. I s tím, že narazíme, píšou Michal Vičar a Martin Beťko, kteří jedou embéčkem kolem světa. Ve Venezuele jim totiž selhaly brzdy a po srážce s autobusem odletěli zpátky tři metry. Ale popořádku.

Ve venezuelském městě Puerto La Cruz nám právě na červenou na semaforu selhaly brzdy. Srážka s autobusem byla nevyhnutelná. | foto: Michal VičariDNES.cz

Zdivočelá země

Naše první dny v Jižní Americe trávíme čekáním v městečku Sapzurro, než kolumbijští úředníci konečně otevřou imigrační úřad. Jedině s jejich požehnáním můžeme nasednout na nevelký člun, který nás odveze o něco blíž ke Cartageně. Člun odjíždí jednou denně a představuje jedinou cestu odsud.

Osada je totiž od vnitrozemí zcela odříznuta džunglí. Široko daleko tu není slyšet jediné burácení motoru, veškerou dopravu obstarávají koňské povozy. Když se vezme v úvahu, že se v této zemi již přes čtyřicet let válčí, vládne tady opravdu nečekaný klid.

Zásluhu na tom nepochybně mají i vojáci stojící snad na každém rohu. Není divu. Je to jen pár let, co v nedaleké domorodé vesnici Paya popravily paramilitantní oddíly oba představené a místního policejního úředníka. Poté, co pozabíjely všechen dobytek, postřílely psy a zaminovaly okolí, vydaly se na pochod k další osadě, zvané Púcuro. Vesnici ale našly liduprázdnou. Někomu z vesnice Paya se nejspíš i navzdory minám podařilo dostat ven a místní včas varovat.

Obě vesnice se prý provinily tím, že udržovaly kontakty s gerilou. Payský incident byl jen jedním z mnohých, které nakonec vládu donutily, aby posílila bezpečnostní složky v oblasti. A vláda se úkolu zhostila svědomitě.

Embéčkem kolem světa

Divoký západ hledejte v Capurganě, Kolumbie

Slovy se šetří víc než náboji

Na vojenské kontroly můžete v Kolumbii narazit kdekoli. Dvacetiletí kluci s masivními automaty na rameni vás zastaví vztyčenou dlaní, vyzařují vážnost a autoritu, které jaksi nesedí k jejich věku. Bledá barva naší pleti nás nejspíš zbavuje jakéhokoli podezření, rodilé Kolumbijce však nástup do řady a šacování téměř nikdy nemine.

Hledají se hlavně zbraně, vysvětluje nám pak jeden mladý kluk, kterého potkáváme v Monterii. Každý Kolumbijec prý má aspoň jednu. On sám má doma hned tři pistole. Jednu z nich mi pak ukazuje u něj doma v kuchyni. Zajímá mě, jak moc to háže, když se z ní vystřelí. Neřekne na to nic. Jen odjistí a vypálí pár výstřelů do stěny.

Tady se nejspíš šetří spíš slovy než náboji.

SERiÁl Embéčkem kolem světa

V království vraků

Jakkoli půvabně a přátelsky na nás pak působí kolumbijská města a vesničky, přece jen se rozhodneme dát na různá varování a projet tuto válečnou zónu co nejrychleji. Netrvá to tedy ani týden a přejíždíme západní hranici do Venezuely.

Už po pár kilometrech jízdy se ocitneme v jiném světě. Na předtím vcelku liduprázdné silnici se najednou vyrojí stovky chrčících a rachotících strojů. Polorozpadlý dodge velikosti námořního křižníku se snaží objet tank připomínající chrysler.

Oba vozy by zasloužily poklidný odpočinek v nějakém automobilovém muzeu, tady ale ještě pořád jezdí a ani zdaleka nepatří k těm nejstarším. Otázka spotřeby se tu moc neřeší – litr benzinu stojí asi 60 haléřů, a tak všechno, co má alespoň dva zdravé válce, dál neohroženě brázdí ulice.

Některé z automobilů přitom drží pohromadě jen silou vůle, blatníky či dveře jsou leckdy připevněny ke konstrukci pouhým lanem nebo kusem drátu. Zdravý výfuk je zde k vidění spíš svátečně. Naše polorozpadlá Julie je tak paradoxně asi nejzachovalejším vozem v širokém okolí.

Embéčkem kolem světa

Na benzince v La Bombě, Venezuela

Socialismo o muerte

Embéčkem kolem světaDalší věcí, která hezky zapadá do místní retro atmosféry, jsou zástupy mládežníků v uniformách a manifestně vyznívající rudé transparenty provolávající "Chávez Si!" Jde o pozůstatek nedávného referenda, které teoreticky umožnilo jedinému muži vládnout zemi bez dosavadního omezení dvou volebních období.

Embéčkem kolem světaI jiné věci tu připomínají naši ne zase tak dávnou socialistickou minulost. Valuty jsou pro našince téměř k nesehnání, a tak tu lze na každém rohu spatřit příslušníky zcela nové kasty – veksláky.

Na tyhle věci si ještě matně vzpomínám. A nejsem si zcela jist, zda bych je chtěl ještě někdy znovu zažít.

Embéčkem kolem světa"Socalismo o muerte – socialismus, nebo smrt!" hlásá nápis na fasádě několika budov vládní PSUV – Chávezovy rodné strany.

Budu si to muset ještě promyslet...

Je ale třeba uznat, že Venezuele její nová, levicová tvář na pohled celkem svědčí. Na rozdíl od jiných latinskoamerických zemí tu není na ulici vidět tolik špíny a chudoby. A všichni lidé tu kráčejí tak nějak víc zpříma.

Jako kdyby věděli kam.

Embéčkem kolem světa

Venezuelská restaurace a pekárna: "Vaříte?" "Ne, nemáme co..." "A chleba máte? Ne, nemáme, ale máme kečup..." Gran Sabana, Venezuela

Plameny revoluce

Z deníku oprav Julie

N. Novgorod, Rusko: Čištění zaneseného karburátoru
Kazaň, Rusko: Ulomený výfuk. Přivaří nám ho i s klíčem.
Čita, Rusko: Zkrat v elektřině, pokažený tachometr. Od té doby jedeme bez tachometru.
200 km za Čitou: Tlumič prorazil přední rameno. Přední rameno se svaří.
Soul, J. Korea: Jdou ztěžka řadit rychlosti. Seřídíme vůli spojky.
Torreon, Mexiko: Ucpaná nádrž v důsledku její koroze. Vymontovaní nádrže a obroušení jejího vnitřku pomocí šroubků a matiček.
Veracruz, Mexiko: Spravení stěrače, přivaření výfuku. Vyklepání dveří u řidiče prohnutých o kámen při couvání.
Tegucigalpa, Honduras: Spadlý klínový řemen při stoupání a téměř uvařený motor.
Caracas, Venezuela: Palivové čerpadlo protéká – vnitřní závity jsou strženy. Vykrojíme nové závity a našroubujeme větší šroub.
Puerto La Cruz, Venezuela: Uvolněná brzdová hadička, zavzdušněné brzdy. Havárie - na semaforu jsme vrazili do autobusu.

Později se vezeme podél obrovské ropné rafinerie, gigantická potrubí se blýskají do noci jako diamanty a z věží šlehají několikametrové ohnivé jazyky. Tohle je plamen, který zažehl tuto revoluci, to je ten oheň, jenž ji udržuje v chodu. Tento obrovský komplex je jen jedním z mnohých, které přinášejí miliardy do venezuelské státní pokladny.

A zatímco se podivujeme tomu chladnému molochu, té podivné vesmírné lodi, ze šroubu brzdové hadičky naší Julie nepozorovaně unikají mililitry brzdové kapaliny. Kapku po kapce tyto vodní hodiny odpočítávají čas, který nám zbývá do nadcházející katastrofy.

Kolize

Za okny embéčka se míhají pouliční světla půlnočního Puerta La Cruz, semafor na křižovatce 50 metrů před námi právě zčervenal. Mozek je otupělý několikahodinovou jízdou, automaticky vyřazuju rychlost, pak automaticky pokládám nohu na brzdový pedál. Sotva slyšitelné zaskřípání brzdových destiček, hybnost se třením mění v teplo. Přesně tak by se to mělo stát.

Ale nestane.

Nestane se totiž nic.

Nic, a přece mnoho.

Čas – minus tři sekundy: V narůstající panice opakovaně dupu na brzdu. Bez výsledku.
Čas – minus dvě sekundy: "Nebrzdíme! My nebrzdíme!!" rezonuje to děsivé poznání v mojí mysli a nejspíš to taky křičím nahlas.
Čas – minus jedna sekunda: V posledním zoufalém pokusu zatahuji páku ruční brzdy.

Ve chvíli nárazu pak ještě periferně zachytím, jak se bezpečnostní pásy pod náporem našich těl napnou a výhrůžně zapraskají.

Zpětný náraz nás odhodí asi tři metry dozadu. První věcí, kterou si uvědomím, je, že ta rána nebyla tak hlasitá, jak bych čekal. Tou druhou je překvapení, že jsme oba stále tady, dokonce bez jediného škrábance. Vyhrabeme se tedy z 'kokpitu' a odhadujeme škody.

Autobus, se kterým jsme se srazili, z toho vyšel téměř nedotčen, Julie to však odnesla škaredě. Zatímco se díváme na tu spoušť, zastaví se u nás jedno po druhém několik aut a radí nám, abychom z místa nehody co nejrychleji odjeli. Očividně jsme ve špatné čtvrti. Poté, co si ověříme, že jsme stále pojízdní, nám tedy nezbývá než zařadit jedničku a doplazit se bez brzd na nejbližší benzinku.

Embéčkem kolem světa

Druhý den po bouračce uděláme cenový průzkum v několika servisech. Výsledky nejsou nejpovzbudivější. Jsme v poslední fázi cesty a peněz už není nazbyt. Na profesionální vyklepání nám už nejspíš nezbude.

Ráno se tedy sami pustíme do opravy brzd, výměny brzdové kapaliny i rovnání plechů. Ještě dlouho do noci se pak nad venezuelskými vršky nese bouchání a klepání našich kladiv.

V novém kabátu

Volejte levně do Venezuely

s Klikniavolej.cz už od 2,90 Kč za minutu

Za úsvitu se pak ve zcela novém kabátu zařazujeme do víru silniční dopravy. Otlučený stařičký buick vedle nás rošťácky pomrkává na pokroucené plechy naší Julie, náš přední kufr, připevněný lanem, vesele zadrnčí na každém výmolu. Levé světlo, přelepené igelitem, visí pouze na dvou tenkých drátech. Nefunguje tak, jak by mělo. Neuroticky problikává, až to nakonec o pár kilometrů později vzdá navždy.

Nikdo na nás netroubí, nikdo nepokřikuje, nikdo se nám nepodivuje. Máme z toho dobrý pocit.

Ten socialismus nakonec nebude tak zlý.

Jen na tom člověk musí být stejně špatně jako ostatní.

Autoři:


Nejčtenější

V Paříži nainstalovali nové eko-pisoáry. Nechutné, bouří se místní

Pařížané si stěžují na výrazné pisoáry bez zástěn v centru města. (13. srpna...

Paříž přišla s novým nápadem, jak ekologicky využít lidskou moč. Nové červené pisoáry se slámou uvnitř dokážou vytvořit...

Izrael postavil své první mezinárodní letiště. Teroristé zde nemají šanci

Nové letiště postavili v Negevské poušti a pojmenovali po astronautu Ramonovi a...

První letadla s turisty tady sice mají začít přistávat v zimě, ale už je hotovo. Izrael nedávno slavnostně otevřel...



Musíte sebrat odvahu a se žralokem bojovat, řekl v Rozstřelu filmař žraloků

Steve Lichtag byl hostem pořadu Rozstřel.

Na začátku srpna usmrtil českého turistu v egyptském letovisku Marsá Alam žralok. V Egyptě nejde o ojedinělý útok, za...

Slovenský šerpa napsal historický milník, na vrchol Sněžky vynesl 165,5 kila

Slovenský šerpa pokořil sedmdesát let starý rekord (18. srpna 2018).

Tři padesátiletí extrémní vynašeči dohromady na zádech odnesli čtyři metráky vody. Čekala je kamenitá cesta i dvě stě...

Makarskou Češi milují, k nádherně zbarveným jezerům zabloudí málokterý

Modré jezero v Imotski

Krajina kolem Makarské si získala srdce českých turistů už v první polovině 20. století a dodnes patří mezi námi...

Další z rubriky

Nebojte se couchsurfingu. Já jsem tak poznala Filadelfii, píše Češka

Filadelfie

Jako au-pair v americkém Washingtonu D.C. jsem se během svého volna snažila poznávat nová místa. Jedna z mých...

Mnozí nás mají za šílence. Trek drsnou divočinou Yukonu nás ale dostal

V této části parku nejsou značené stezky. Cestovatel se v terénu musí...

Žádné značené stezky, jen kompas a topografické mapy. A taky drsné počasí i všudypřítomní medvědi. Kdo miluje trekking...

Kurz přežití a pušku s sebou. Tak se studuje na Špicberkách, píše Češka

Na střelnici nedaleko Longyearbyenu nás půl dne v teplotách okolo minus dvaceti...

Je to jediná vysoká škola na světě, kde musíte nejdřív absolvovat kurz přežití, aby vás přijali. Univerzitní centrum na...

Najdete na iDNES.cz