Jak jsme pašovali komunismus do USA. Embéčkem kolem světa

aktualizováno 
Sibiřské peklo na amurské dálnici, která vypadá jako naše nejhorší polňačka, ve sněhové bouři bez stěračů. Překvapení v Koreji, kde neexistuje "vyjet si za město". A nakonec celníci v americkém Seattlu, kteří nám na 9 dní zabavili auto. To jsou nejnovější zážitky Čechů, kteří jedou embéčkem kolem světa.

Julča peče skvělé omelety, i proto ji máme v týmu. Skovorodino | foto: Michal VičariDNES.cz

Řítím se do tmy úplně naslepo, plynový pedál a spojka - ty mi ještě zůstaly, na volant jsem již dávno ztratil právo. Jet takhle dál je čiré šílenství, víme to oba, jinak to však nejde. Musíme se dostat k lidem dřív, než nás tuny sněhu zcela zavalí. Dostat se k lidem - to by zase nemusel být takový problém. Kdybychom však nebyli uprostřed Sibiře.

Svištíme tedy dál do neznáma, dálková světla vykrajují do sněhové bouře svůj díl viditelného, je to však marné, souvislá vrstva sněhu zakrývá přední sklo a dovnitř nic nepropustí. To všechno ten stěrač, zrádce! Vypověděl službu v úplně nejnevhodnější dobu. Alespoň že jeho kolega - ten u spolujezdce - dál bojuje s námi.

Michal je díky tomu jediným, kdo vidí dopředu, z bočního sedadla proto točí volantem, na mně zbývá obsluha pedálů a rychlosti. Po chvíli jsme už dokonale sehraní. Naše jízda možná není ideální, daří se nám však udržet se na silnici a to nám stačí. Všude jinde bychom si koledovali o čelní srážku, tady na Sibiři jsme však klidní. Za celé dvě hodiny nepotkáme jediné auto.

Embéčkem kolem světa

Amurská dálnice, sibiřské peklo

Stejně znenadání, jako bouře začala, také končí. Mraky v mžiku rozfouká vítr, koberec sněhu pak zrána postupně mizí pod náporem slunečních paprsků, ztenčuje se víc a víc, až se nakonec celkem ztratí. Falešný poplach, ruská zima se nekoná. Ještě ne.

Měli bychom jásat, ale do zpěvu nám zrovna není. Stojíme na okraji vozovky, za námi asfaltka, před námi nic. Nevěřícně zíráme na prohrnuté pole vepředu, skála střídá výmol, výmol díru, kaluže a bláto plynule přecházejí v drobné kalné potůčky. Že jde o cestu, lze poznat jen podle milníků, které tento podivný tankodrom lemují.

Nechce si mi věřit, že Rusové tuto cestu staví již téměř 60 let. Vypadá to spíš, jakoby začali teprve včera. Ještě absurdnější je, že ji exprezident Putin již před čtyřmi lety oficiálně otevřel. A nazval ji dálnicí.

Zbývajících dva tisíce kilometrů se pak po "dálnici" plazíme ubohou dvacítkou, motor řve, kola prokluzují v blátě, vpravo díra, vlevo kráter, bahno stříká až po střechu. Tohle jsme už přece někde viděli, říkáme si a najednou nám to dojde - toto je přece kopie cesty před Irkutskem.

Embéčkem kolem světa

Embéčkem kolem světa

Embéčkem kolem světa

Ochotní Rusové vždy pomohli Julču spravit. Chabarovsk

Že by měli stejného architekta?

Když pak téměř po týdnu nadskakování a kličkování, třikrát odpadlém výfuku a prorvaném tlumiči konečně ucítíme pod koly asfalt, tlačí se nám do očí slzy štěstí. Dokázali jsme to! Vladivostok už je na dosah, Korea taky, nezbývá než naložit Julču na trajekt a vyplout na oceán.

Trans-sibiřská dálnice

Trans-sibiřská dálnice je neoficiální název sítě ruských dálnic, které spojují východ a západ země. Sahá od Atlantského k Pacifickému oceánu a spolu s Trans-kanadskou dálnicí a australskou Highway 1 se uchází o titul nejdelší národní dálnice na světe. Na 9905 kilometrů dlouhé cestě narazíte na pestrou škálu podloží tvořenou hladkými asfaltovými segmenty, štěrkovým základem, ale i bahnitými, kamenitými a prašnými cestami. Trans-sibiřská dálnice je tvořena těmito samostatnými úseky:

  • Ruská dálnice: Petrohrad-Moskva, 664 km
  • Uralská dálnice: Moskva-Čeljabinsk, 1880 km
  • Bajkalská dálnice: Čeljabinsk-Čita, 4501km
  • Amurská dálnice: Čita-Chabarovsk, 2100 km
  • Ussurijská dálnice: Chabarovsk-Vladivostok, 760 km

Amurské peklo

Nejproblematičtější úsek cesty leží mezi Čitou a Chabarovskem. Nese název Amurská dálnice. Navzdory tomu, že se začala stavět již roku 1949, kdy zde vězni z gulagů položili první základní kameny a faktu, že bývalý prezident Putin cestu v roce 2004 oficiálně otevřel, je většina z 2100 kilometrů dlouhého úseku i dnes stále ve výstavbě.

Kromě krátkých nově vystavěných asfaltových pasáží zde na motoristy číhají ostré skály, půlmetrové výmoly a díry, potůčky i bahnité a prašné úseky.

Právě v této části v létě 2008 nešťastně skončila olomoucká motorkářská expedice Kolem koule, když si zde jeden z její účastníků při pádu z motocyklu zlomil klíční kost.

Korea, jedno velké město

Jižní Korea je pro nás po Rusku skutečným šokem. Vyloďujeme se v přístavu Sokcho, formality a proclení zaberou celé dopoledne, a tak nám nezbývá, než si najít nějaké klidné místo za městem, kde bychom mohli složit své utrmácené hlavy. Vyrážíme tedy na jih a jedeme... a jedeme... dál.. a dál.. a pořád dál. Po asi půlhodině jízdy nám konečně dochází, co jsme si při troše snahy mohli odvodit už z jednoduchého vzorce: 50 milionů lidí - rozloha ne o moc větší než ČR - v Koreji neexistuje nic takového jako "za městem".

Celá Korea je totiž jedno velké město.

Kam oko dohlédne, lemují čtyřproudové dálnice věžáky, domy a skleníky, v ulicích do noci zuřivě žhnou neony a televizní obrazovky. Technika je zde jako bůh. Je latentně přítomná. Je všude. Stejně tak potom lidé.

Jsme překvapeni, kolik Korejců mluví anglicky, v angličtině zde najdete i dopravní značky a ukazatele. Jen díky tomu se nám nakonec podaří trefit do Soulu a následně na letiště. Tady nás a naše pasy dvakrát kontrolují lidé z bezpečnosti. Něco se jim očividně nezdá, podezřele se ošívají a pak to z nich konečně vyleze: Jsme prý příliš mladí na cestu kolem světa. Nakonec však i navzdory našemu věku dostáváme milost, a rolujeme a vzlétáme do oblak.

Embéčkem kolem světa

Embéčkem kolem světa

U, S a A

Dva týdny poté stojíme v Seattlu na parkovišti před dílnou jednoho ze slovenských emigrantů - našich nových amerických přátel. Z náklaďáku právě vykládají Juliettu, naši lásku, 9 dní ji tu trápili celní úředníci, no a teď je konečně zase naše.

Celou tu nepříjemnost způsobilo pár nevinných semínek, které se nám do Julči vpašovaly zřejmě kdesi uprostřed sibiřské pustiny. Nevím, proč je američtí celníci tak dlouho zkoumali. Asi se báli, aby z nich nevzklíčil nějaký komunistický neřád. Vrcholem všeho pak je, že nám za tyto průtahy a komplikace ještě naúčtovali 510 dolarů, jinak nám prý auto nevrátí.

Lidé v Rusku nás varovali před oblastmi, které ovládají banditi. Radili nám, co dělat, aby nás nikdo neoloupil. Celý čas jsme pak přemýšleli nad tím, jak takoví banditi mohou vypadat.

Nikdy bych ale tehdy neuhodl, že na nás přijdou v uniformách...

Embéčkem kolem světa

Přístav v americkém Seattlu, kde nám více než týden drželi Julii. Je tak blízko, přes plot se však ke kontejnerům nedostaneme...

Embéčkem kolem světa

Embéčkem kolem světa

Embéčkem kolem světa


klikněte pro zvětšení mapky

Naše trasa
Slovensko, Polsko, Litva, Lotyšsko, Rusko, Jižní Korea, USA, Mexiko, Guatemala, San Salvador, Honduras, Nikaragua, Kostarika, Panama, Kolumbie, Venezuela, Brazílie, Guyana, Surinam, Portugalsko, Španělsko, Francie, Německo, ČR

Celkově pojedeme
35 000 km, skrz 4 světadíly - za 180 dní
Odjezd: 1. Září 2008
Plánovaný návrat: 28. února 2009

Julie
Značka: Škoda 1000 MB
Narozená: 1969
Počet rychlostí: 4
Maximální rychlost: 125 km/h
Maximální dosažená rychlost: 120 km/h
Na tachometru při odjezdu z ČR: 107253 km Spotřeba benzinu:  8 l na 100 km Objem motoru 988 cm2
Na cestu připravili: Martin Pavliš a Martin Slezák
Úpravy oproti sériové výrobě:  Plech pod motorem a převodovkou, tlumiče na rally na Škodu 1000 MB, nové přední sedačky, namontovaný alternátor místo dynama.

CESTOVATELÉ
Martin Beťko
nar. 22.1.1982, student Mgr. cyklu Žurnalistika, Bc. Mezinárodní vztahy (FSS MUNI Brno), 4 semestry Všeobecné lékařství (LF MUNI Brno)
role: novinář, zdravotník
cestovatelské zkušenosti: cesta napříč Aljaškou, dále např. Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Kosovo, Albánie, západní Evropa

Michal Vičar
nar. 13. 5.1985, Bc. Psychologie/Sociologie (FSS MUNI Brno), průvodce cestovního ruchu
role: fotograf, technické zázemí
cestovatelské zkušenosti: 10 000 km napříč USA (trasa Minneapolis-Seattle-Los Angeles-Las Vegas-Denver- Minneapolis), dále např.
Rumunsko, Ukrajina, Srbsko, Kosovo, Albánie, Turecko, Kurdistán, Laponsko...


Autoři:

Nejčtenější

VIDEO: Kyslík jen za příplatek. Vtipná instruktáž rozesmála cestující v letadle

Vtipná palubní posádka bavila celé letadlo

Bezpečnostní instrukce patří k nejnudnější části cestování před vzletem letadla. Zpříjemnit pasažérům dlouhou chvíli se...

Sova nic neuloví, tetřívek nepřeběhne. Nové sjezdovky škodí Krkonoším

Ilustrační snímek

Rok po vzniku Krkonošského národního parku se tam lyžovalo na 65 hektarech sjezdových tratí. Po více než padesáti...

Blesk nepotřebujete. Zaručené tipy jak udělat parádní fotografii v noci

Poměrně ojedinělý záběr na zasněžený Karlův most je fotografován časně ráno,...

Noční fotografování má mnoho kategorií, disciplín a podob. I když jde o poměrně náročnou disciplínu, o to více budeme...

Vědci našli tajemství úspěchu Vikingů na moři. Lodě utěsňovali dehtem

Kvalitní lodě umožnily Vikingům daleké objevitelské cesty, v průběhu kterých...

Za nevídanými dobyvatelskými úspěchy Vikingů, severských nájezdníků, stály jejich pověstné štíhlé lodě. Rychlé, dobře...

Lesníci obnaží zříceninu hradu Trosky. Skály bez stromů chtějí ekologové

Rekonstrukce silnice z Borku do Troskovic přišla Liberecký kraj na 42 milonů...

Hradní věže Panna a Baba vystoupí ze zajetí stromů a dají najevo ještě důrazněji svůj majestát. Stejně jako celé...

Další z rubriky

Nebojte se couchsurfingu. Já jsem tak poznala Filadelfii, píše Češka

Filadelfie

Jako au-pair v americkém Washingtonu D.C. jsem se během svého volna snažila poznávat nová místa. Jedna z mých...

Z Brušperku vyrazili na starých čezetách do Austrálie. Trvalo jim to rok

V kráteru sopky Batur v Indonésii.

Během 430 dnů projeli Čech Marek Vantuch a Slovenka Ivana Haraslínová na starých čezetách Evropu, Asii a Austrálii....

Pobyt v Kanadě na Working holiday visa byl úžasný, píše Češka

Národní park Waterton Lakes leží pár hodin jízdy autem na jih od Canmore, ale...

Do Kanady jsem přijela na kanadský národní svátek, který se slaví 1. července a je plný ohňostrojů. A od té chvíle se i...

Najdete na iDNES.cz