Jak jsme nejeli na Mallorku

-
Chystali jsme se na jednu pořádnou, pro naši rodinu poslední, dovolenou. Několik týdnů jsme si prohlíželi katalogy, až jsme se dohodli na Mallorce. Všichni se těšili, protože, kdo by odmítl letecký zájezd "all inclusive" na čtrnáct dní? Každý svoji radost vyjadřoval jinak. Mamka se rozhodla pořídit kufry, bratr si koupil nové plavky a táta stativ na kameru. Já jsem si prohlédla svůj šatník a po zjištění, že nemám co na sebe, jsem se rozhodla pořídit si nové šaty. Všichni jsme byli v dobré náladě, až nás vyrušil telefon. Mamka celá rozesmátá ho zvedla. Viděla jsem, jak se její úsměv ztrácí a mění se v nechápavost. Slyšela jsem jen: "To není možné! Cože? Mluv pomaleji!" Zavěsila. Ticho. Po delší odmlce sdělila: "Cestovka zkrachovala. Máme po dovolené." Další den jsme už v sedm byli na letišti v Praze. Nebyli jsme sami. Byly tam další zhrzené rodiny, které se dožadovaly vysněné dovolené. Tento zájezd jsme si plánovali měsíce dopředu. Naopak náhradní dovolená, která měla za úkol trochu nás rozveselit, byla určena skoro ze dne na den. Rozhodli jsme se pro turistický zájezd vlakem. Putovali jsme po Itálii s krosnami. Přesto to byla cesta vydařená.