Bali. Cesta byla velice příjemná, ale už jsme se těšili na hotel. Po ubytování v příjemném hotelu na Kutě jsme si zaplavali v bazénu a nedalo nám nezajít se podívat do města s nutností směnit peníze. Procházeli jsme hlavní třídou a porovnávali kursy. Ve směnárně, kde se nám jevil kurs nejvýhodnější, jsme se rozhodli směnit pár dolarů. Po dlouhém přepočítávání se směnárnicí (jednalo se asi o 80 tisíc rupií, tj. asi deset dolarů), jsme spokojeně odešli. Druhý den jsme šli měnit znovu, do téže směnárny, ale už částku sto dolarů. Ale ouha, nastal problém. Směnárnice nebyla schopna částku v rupiích přepočítat, tak vzala na pomoc šéfa, ale nedopočítali jsme se také. Podotýkám, že stůl byl plný peněz v nízkých bankovkách. Směna probíhala takto: předali jsme sto dolarů, oni odpočítali v odpovídajícím kursu příslušnou částku v rupiích, manžel tuto částku přepočítal, souhlasil, peníze si chtěl vzít, ale směnárník mu vzal peníze z ruky a začal počítat znovu. To se opakovalo několikrát, až jsme znechuceně odešli. V druhé směnárně se opakovalo totéž. To už jsme tušili, co se děje. Přesvědčili jsme se však až ve třetí směnárně, kde manžel chytil směnárníka za ruku, jak při přepočtu peníze upouští do otevřené zásuvky ve stole. Pohrozil mu policií, směnárník uzavřel stůl, a přestal s námi komunikovat. Našich sto dolarů nám však vrátil. Ten večer jsme měli zkaženou náladu a žádné pomyšlení na další peněžní transakce. O radu jsme požádali našeho taxikáře, kde bezpečně vyměnit peníze. Ten nám ukázal banky a směnárny, kde byla stoprocentní jistota a záruka výměny. Byli jsme však před několika lety v Thajsku, kde jsme v podobných směnárnách na ulici měnili, ale nikdy jsme se s něčím takovým nesetkali. V dalších dnech už jsme si užívali krás ostrova a dnes už se tomu jenom smějeme, jak jsme měnili peníze na Bali. Dovolená za to stála.
18. listopadu 2000
