Jak později řekl jeden z autorů, český architekt s chorvatskými kořeny Vlado Milunič: "Musím říct, že vymyslet Tančící dům bylo relativně jednoduché. Se stavbou do existujícího sídliště by to bylo mnohem horší."
Tato "jednoduchá" stavba získala v roce 1997 v prestižní anketě amerického časopisu Time hlavní cenu v kategorii designu.
Tam, kde dopadla americká bomba
Na místě Tančícího domu nebylo původně nic. Tedy stál tam běžný činžák, ovšem na sklonku války padl po zásahu americké bomby. Od roku 1945 až do počátku devadesátých let minulého století zůstávala atraktivní parcela na vltavském nábřeží prázdná.
Už v osmdesátých letech se architekt Milunič s tehdejším disidentem Václavem Havlem, který bydlel hned vedle vybombardovaného objektu, domlouvali, jak by bylo fajn, kdyby v proluce vznikl dům s knihovnou, divadlem a kavárnou.
Protože se ovšem ukázalo, jak těžké je získat na takový bohulibý čin peníze, vstoupila do hry nizozemská pojišťovna Nationale Nederlanden. S architektonickým návrhem souhlasila, chtěla však, aby nová stavba byla využita komerčně.
Další podmínkou zahraničního investora bylo, aby se na konečném řešení podílel přední světový architekt. Tak do Prahy přicestoval Američan Frank O. Gehry.
Později se nechal Čecho-Chorvat Milunič slyšet, že Gehry byl ochoten pro zemi, která dala Americe Jágra, udělat cokoliv.
Jiráskův most, celkový pohled ze smíchovské strany v roce 1934. Rohový činžák na nábřeží o 11 let později zmizel, spadla na něj americká bomba. Dnes na tom místě stojí Tančící dům.
Zdroj: Národní památkový ústav
* PRO ZVĚTŠENÍ KLIKNĚTE NA FOTO
Je to spíše socha než klasický dům
Dům vyrostl v letech 1992 až 1996. Oba architekti vytvořili dílo, o němž se mnohdy říká, že nejde ani tak o dům jako spíše o sochu.
Dvě nárožní věže – ústřední motiv domu - mají skutečně připomínat slavný taneční pár Ginger Rodresovou a Freda Astaira.
Jde o ojedinělý výtvor. Jako jeden z mála objektů v Praze překračuje obvyklý půdorys a masivními železobetonovými sloupy vstupuje do prostoru ulice.
"Tančící dům je naprosto originálním tvůrčím činem, který mohl vzniknout právě počátkem devadesátých let, v nestabilizované porevoluční atmosféře, kdy neexistovala žádná pevně daná pravidla a zákony, kterými společnosti likvidují cokoli neznámého a výjimečného ve jménu osvědčených hodnot," napsala Irena Fialová ve své knize o Tančícím domě.
Budovu ocenil i Klub za starou Prahu, který je jinak znám svým kritickým postojem k současným stavbám.
"Jeho dynamické zvlněné průčelí invenčně doplnilo řadu nábřežních činžovních domů a ukázalo, že klíčem k soužití historické a současné architektury není historizující nápodoba, ale respekt k urbanistickým zásadám a regulativům svého prostředí," uvedl klub v publikaci, v níž hodnotil architektonický vývoj v letech 1991 až 2005.
Stavba Tančícího domu, 1995
Autor: Michal Růžička/ MAFA
* VÍCE FOTEK TANČÍCÍHO DOMU - ZDE
|
Řekli o Tančícím domě Marta Kubišová, zpěvačka: "Můj hlas má i Tančící dům. Proti němu bylo sice hodně námitek, podle mě jde ale o nádherně postavené nároží." Ondřej Neff, publicista a spisovatel: "V roce 1985 byla Praha naprosto mrtvým městem, které se po všech stránkách změnilo. Některé moderní stavby, které se nyní stavějí, by před dvaceti lety vůbec neměly šanci. Kdyby v osmdesátých letech chtěl někdo stavět Tančící dům, tak by ho zavřeli do blázince." Milan Knížák, výtvarník: "Nesnáším takzvaný Tančící dům, který uzurpuje Jiráskovo náměstí a kulhá v důstojné až procovské zástavbě nábřeží." |
Knížák: Je to skoro kýč
Stavba vyvolala ohromnou odezvu už během příprav.
"Projekt Tančícího domu vzbudil v letech 1993 až 1994 nejrozsáhlejší veřejnou diskusi o architektuře, která se dosud v Praze odehrála, o čemž svědčí více než dvě stě mediálních ohlasů," napsal Jan Kratochvíl na odborném serveru Archiweb.
Jak si postěžoval historik architektury Zdeněk Lukeš, moderní atraktivní projekty veřejnost spíše odrazují.
"Stačí si připomenout stavby, které vybočily, a následné křeče, které kolem toho byly. Mám na mysli Tančící dům, kde to naštěstí holandský investor ustál," řekl nedávno v MF DNES Lukeš.
S Tančícím domem se například nikdy nesmířil známý výtvarník Milan Knížák, podle něhož je "nesoučasný, předekorativnělý a zpupný až do kýče".
Čeští architekti ho však ocenili, v anketě časopisu Architekt se Tančící dům dostal mezi pět nejvýznamnějších českých staveb devadesátých let.
STROJ ČASU
|
Redakce děkuje ústřednímu pracovišti Národního památkového ústavu na Valdštejnském náměstí v Praze za poskytnutí historických snímků. |
