Letos na Světovém kongresu v Berlíně jsem osobně poznala několik Američanů, kteří měli překvapivý zájem cestovat po Čechách a navštívit různá města a popovídat si s lidmi a poznat je více méně důvěrně i v jejich soukromí. Řádně se na to připravili - ovládali perfektně mezinárodní jazyk esperanto. Předem se domluvili s řadou lidí po internetu, dopisy a také spoléhali na osobní setkání. Byla jsem »hostitelkou« na dvě odpoledne dvěma. Naše konverzace byla zcela plynulá a otevřená, přátelská, přesuny bez obzvláštních problémů, lidé vstřícní a záchody občas naprosto čisté a naše strava jim chutnala. Na mou otázku, proč se učili mezinárodní neutrální jazyk, když se tady každý učí anglicky, odpověděli: Cítíme se trapně, když jsme jazykově ve výhodě. Na takovém podkladě není možné přátelství. Když umíme tento jediný, snadný a logický jazyk - esperanto, dorozumíme se kdekoliv, kde jsou lidé ochotní mluvit jeden s druhým.
- úterý 21. září 1999
