Češi se dělí na ty, co už se naučili cestovat, a na ty ostatní, kteří se bezdůvodně rozčilují na recepcích a kultura navštívené země je vůbec nezajímá. Nesouvisí to s penězi, spíš se zájmy, náhledem na život.
Je poledne. Noví hosté čekají u recepce jednoho levnějšího hotelu v chorvatské Istrii na ubytování. Fronta nadávajících Čechů je nervózní. Aby ne, někteří tu čekají od rána. Místo aby se šli koupat. K pultu přichází delegátka cestovní kanceláře a během deseti minut ubytovává 45 klientů. Strhne se peklo. Nadávky létají vzduchem, padají slova o předbíhání, brunátní otcové rodin nešetří ani pracovníky recepce. Lidé se dohadují mezi sebou. Klid a pohoda začátku dovolené jsou nenávratně pryč. "Němec ví, co si zaplatil. Čech však chce luxus i za sedm či osm tisíc, které dal za zájezd v hlavní sezoně," vysvětluje stálá zástupkyně jedné z největších českých cestovek Andrea Ligocká. Pokoj s televizí, ubytování hned ráno po příjezdu a nepřetržitá pozornost delegáta jsou nejčastějšími požadavky. I česká strana má však výhrady. "Cílem Chorvatů není, aby se turista ještě někdy vrátil, ale aby z něj v daném okamžiku dostali co nejvíc peněz," zlobí se Miroslav Mrázek, který se právě vrátil z istrijského letoviska Rovinj. "A protože Češi neutrácejí po hospodách, ignorují nás," dodává. To, že návštěvníci z České republiky v restauracích téměř nic neutratí, potvrzuje šéfová recepce hotelu Monte Mulini v Rovinji Vanda Quarantotto. "Češi si stále vozí zásoby jídla s sebou. Proto restaurace ani nepotřebují." Šetří ovšem celá Evropa. Už ani obyvatelé Evropské unie neutrácejí tolik peněz. I Němci si klidně odpustí večeři v restauraci, když si spočítají, na kolik by je ve srovnání s tou doma vyšla. Málokdo z Čechů mávne rukou nad tím, že by jeho čtyřčlennou rodinu každodenní oběd v obyčejné pizzerii stál téměř tisíc korun. Takový požitek si nechají ujít i ti movitější. Tuhle částku našinec raději utratí za výlety. "Češi si kupují kvalitní výlety, třeba Benátky, Plitvice, Brijuni," říká Ivan Miškovič z chorvatské cestovní kanceláře Atlas. A Toni Črnac, majitel agentury, která provozuje na Istrii plavbu na lodi s pečením ryb už osmnáct let, potvrzuje, že Češi jsou na jeho lodi častými zákazníky. "A velmi dobrými. Co se týče chování, jsou vaši krajané na prvním místě." Ukazuje se, že mnozí Češi sáhnou do peněženek, ale ne, pokud jde o hlouposti. "Utrácíme peníze za zážitky, za kulturu. Chorvaté na to začínají přicházet," shrnuje Zdeněk Honek, spolumajitel největší české cestovní kanceláře, která se specializuje na Chorvatsko. Honek tvrdí, že Češi letos vyšli ze srovnání s ostatními národy nejlépe. "Jsou nenároční, velmi slušní, čistotní a za stravu a ubytování platí úplně stejně jako každý jiný. Navíc se pravidelně vracejí," dodává.
Je poledne. Noví hosté čekají u recepce jednoho levnějšího hotelu v chorvatské Istrii na ubytování. Fronta nadávajících Čechů je nervózní. Aby ne, někteří tu čekají od rána. Místo aby se šli koupat. K pultu přichází delegátka cestovní kanceláře a během deseti minut ubytovává 45 klientů. Strhne se peklo. Nadávky létají vzduchem, padají slova o předbíhání, brunátní otcové rodin nešetří ani pracovníky recepce. Lidé se dohadují mezi sebou. Klid a pohoda začátku dovolené jsou nenávratně pryč. "Němec ví, co si zaplatil. Čech však chce luxus i za sedm či osm tisíc, které dal za zájezd v hlavní sezoně," vysvětluje stálá zástupkyně jedné z největších českých cestovek Andrea Ligocká. Pokoj s televizí, ubytování hned ráno po příjezdu a nepřetržitá pozornost delegáta jsou nejčastějšími požadavky. I česká strana má však výhrady. "Cílem Chorvatů není, aby se turista ještě někdy vrátil, ale aby z něj v daném okamžiku dostali co nejvíc peněz," zlobí se Miroslav Mrázek, který se právě vrátil z istrijského letoviska Rovinj. "A protože Češi neutrácejí po hospodách, ignorují nás," dodává. To, že návštěvníci z České republiky v restauracích téměř nic neutratí, potvrzuje šéfová recepce hotelu Monte Mulini v Rovinji Vanda Quarantotto. "Češi si stále vozí zásoby jídla s sebou. Proto restaurace ani nepotřebují." Šetří ovšem celá Evropa. Už ani obyvatelé Evropské unie neutrácejí tolik peněz. I Němci si klidně odpustí večeři v restauraci, když si spočítají, na kolik by je ve srovnání s tou doma vyšla. Málokdo z Čechů mávne rukou nad tím, že by jeho čtyřčlennou rodinu každodenní oběd v obyčejné pizzerii stál téměř tisíc korun. Takový požitek si nechají ujít i ti movitější. Tuhle částku našinec raději utratí za výlety. "Češi si kupují kvalitní výlety, třeba Benátky, Plitvice, Brijuni," říká Ivan Miškovič z chorvatské cestovní kanceláře Atlas. A Toni Črnac, majitel agentury, která provozuje na Istrii plavbu na lodi s pečením ryb už osmnáct let, potvrzuje, že Češi jsou na jeho lodi častými zákazníky. "A velmi dobrými. Co se týče chování, jsou vaši krajané na prvním místě." Ukazuje se, že mnozí Češi sáhnou do peněženek, ale ne, pokud jde o hlouposti. "Utrácíme peníze za zážitky, za kulturu. Chorvaté na to začínají přicházet," shrnuje Zdeněk Honek, spolumajitel největší české cestovní kanceláře, která se specializuje na Chorvatsko. Honek tvrdí, že Češi letos vyšli ze srovnání s ostatními národy nejlépe. "Jsou nenároční, velmi slušní, čistotní a za stravu a ubytování platí úplně stejně jako každý jiný. Navíc se pravidelně vracejí," dodává.
