Každoročně se do Perugie, která se rozkládá v malebné kopcovité krajině, sjíždí celá armáda "čokoholiků", aby se zapojila do největší oslavy čokolády na evropském kontinentu.
Na místním hlavním náměstí Piazza Italia, obklopeném starými kamennými budovami, se davy lidí přetlačují kolem rozměrného kvádru tmavé hmoty, na němž pracuje sochař. Kvádr vážící asi tunu pomalu dostává zamýšlenou podobu a sochař má tvář i ruce pokryté - čokoládou. Pokaždé, když sochař vhodí mezi lidi kousky materiálu, dav, který se kryje igelitovými taškami, zahučí, jak se čumilové snaží
zachytit letící pochoutku. Ta už ovšem na podzimním slunci pomalu taje.
"Letos jsem vůbec na prvním festivalu čokolády a je to tady skvělý... fakt to tu je jako na nějaký párty," svěřuje se studentka Alessia. Na Eurochocolate ale nejde jen o konzumaci čokolády - i když především -, lidé se zde mohou naučit umění vařit a podávat čokoládu nebo si poslechnout přednášky psychologů zaměřené na
pomoc "čokonarkomanům".
Duchovním otcem akce je právě Eugenio Guarducci. Myšlenka uspořádat v umbrijské "metropoli" festival čokolády, ho napadla, když se jako 18letý student dostal do Mnichova na tamější festival piva. Ohromila ho popularita akce, když zjistil, že během jejího konání není možné sehnat hotel ani 80 kilometrů od Mnichova. Vytkl si za cíl, že v Perugii to bude také tak. A protože s tímto umbrijským městem je už léta spojena čokoládovna Perugina, zrodila se myšlenka na Eurochocolate.
První festival se sešel v roce 1994, a to za účasti malé skupinky přívrženců čokolády - ale skalních. Od té doby doznala akce nevídané popularity a letos přijelo o víkendu do Perugie za čokoládou dokonce 450.000 tisíc lidí. Ohlas akce mezi Italy je poměrně překvapující, protože průměrná roční spotřeba čokolády v zemi se pohybuje zhruba kolem tří kilogramů na osobu. V porovnání s některými sousedními
zeměmi, kde lidé snědí třeba i přes 11 kilogramů čokolády za rok, je to hodně málo. V Itálii je vztah k čokoládě dán především schopností těšit se i z malých radostí života a tato pochoutka dosud neztratila punc určitého luxusu.
Kromě "běžných" úprav je zde k vidění čokoláda v jakémkoli tvaru a v jakékoli úpravě. Dostanete zde například různé čokoládové tyčinky, kostičky, trojúhelníčky, ale také prášek, vločky a sprej. Kromě toho se čokoláda dává jako náplň snad do
všeho, co se dá jít, a s příchutěmi, které se pohybují od růžového pepře až po zelený čaj.
Čokoláda se dokonce dostala i do tak typických umbrijských jídel, jako jsou proslulé nudle tagliatelle - ty jsou z čokoládového těsta, ale doplněné neodmyslitelnou omáčkou ze čtyř sýrů. Podává se zde i vyzrálý sýr pecorino s čokoládovou polevou
- a dalo by se donekonečna pokračovat. "Odhaduji, že taková jídla mají nejméně čtyřnásobnou kalorickou hodnotu běžného chodu," upozorňuje se smíchem šéf
jedné z místních restaurací Lucio Tabarrini. Ale jak dodává, to asi stěží milovníky čokolády odradí, vždyť do Perugie jezdí na festival, který končí 28. října, třeba i z daleké Austrálie.
V Perugii se zrodila značka čokolády, kterou mají Italové nejraději - Perugina. Ta je sice už delší dobu v majetku nadnárodní skupiny Nestlé, ale na věci to nic nemění. Čokoládovna Perugina byla založena v roce 1907 a jejím nejslavnějším výrobkem jsou čokoládové bonbóny Baci, tedy Polibky. Polibky mají lanýžovou náplň a kromě toho obsahují lískový oříšek. A pod stříbrným obalem pokrytým modrými hvězdičkami je ještě celofán s poetickou sentencí na téma láska.
Italové zkonzumují ročně 350 miliard těchto "polibků". A šéf cukrovinkové divize Nestlé v Itálii Maurizio Benvenuti k tomu dodává, že "Perugina je značka, která otevřela Italům cestu k čokoládě". Zdůrazňuje, že Perugina "je těsně spjatá s italskými dějinami i kulturou". To také do jisté míry vysvětluje, proč se s jejími
výrobky v zahraničí tak často nesetkáme. "Snažili jsme se prosadit na zahraničních trzích, ale například v Británii po nás chtěli, abychom Polibky dělali z mléčné čokolády, a to my nemůžeme," dodává.
